Donedávna jsem si myslela, že je v mém životě všechno zalité sluncem. To se však bohužel změnilo, protože se objevila Karla.
S Františkem jsme se vzali před třemi lety po čtyřleté známosti. Požádal mě o ruku na mé padesáté narozeniny. Po nádherné svatbě následovalo naprosto bezproblémové období.
Poprvé vdaná
Troufám si říct, že jsme byli pohádkově šťastni. Koupili jsme starší domek ve zdejší vilové čtvrti na pěkném, tichém kraji města. Byl v dobrém stavu, ani nevyžadoval příliš velké investice.
Je mi tu dobře, starám se o zahrádku a v altánku pod ořešákem často a ráda poslouchám ticho. Měla bych zdůraznit, že já se vdávala poprvé. Nějak se mi jako mladé nepodařilo najít toho pravého, a pak, když už bylo na dítě pozdě, jsem nějak na chlapy zanevřela.
Jen se mi směje
Až František otočil můj život o sto osmdesát stupňů. Ovšem nedávné setkání s jeho „kamarádkou“ Karlou mi převrátilo život naruby, jak se obávám. Přitom se třeba nic tak dramatického neděje. Zatím. Ale to, co se děje, se mi nelíbí.
Snažila jsem se to Františkovi už několikrát vysvětlil, ale on to vůbec nechápe. Směje se mi. Tvrdí, že jsem úzkoprsá, staromódní, trapná. Karla je Františkova spolužačka ze základní školy.
Změnila své plány
Po letech se vrátila do rodného města, i když celý dospělý život bydlela daleko odtud. Jakási prateta, o které sotva věděla, jí odkázala baráček kousek od toho našeho.
Karla napřed tvrdila, že původně měla v úmyslu vilku prodat, a dala si už dokonce i inzerát, ale pak si to rozmyslela. Jak nám přiznala, vyhodili ji z práce v době, kdy se jí zhroutilo manželství.
Jak naznačila, ten její si našel milenku, konkrétnější být nechtěla, nerada o tom mluvila. A tak se jí hodilo, že by mohla začít nový život na novém místě, a nakonec to opravdu udělala. Bohužel pro mne.
Třetí den poté, co se přistěhovala, ji Franta potkal náhodou před domem. Ani jeden z nich do té chvíle neměl tušení, že tu ten druhý bydlí. „Představ si tu náhodu, bydlí skoro naproti,“ líčil mi manžel a podezřele mu u toho svítily oči. Prý se dohodli, že se další den u nás zastaví.
Není to jen zdvořilost
A tak další den dorazila. A další den také a pak nás zase nalákala k sobě. Prostě nemine den, abychom se neviděli. Hned mi bylo jasné, že je nebezpečná. Rozvedená, přehnaně nalíčená koketa, která je, jak se říká, na lovu. A můj muž jí padl přímo do rány.
Chovala se ke mně až příliš srdečně a z jejích vtípků vyplynulo, že s mým Frantou byli na základce víc než kamarádi. Prý se vodili za ruce a všichni je považovali za pár!
On se nervózně zasmál a uvedl to na pravou míru slovy, že to bylo v osmé třídě a trvalo to čtrnáct dnů.
Jen kamarádka?
To už jsem věděla, že je ještě nebezpečnější, než to původně vypadalo. Proklínala jsem osud, který mi ji poslal do cesty. Od první chvíle mi byla nesympatická. Teď mám obavy, že mu i volá. Jestli volá i on jí, to nevím.
Většinu dne je beztak v práci, tam ho sotva mohu kontrolovat. Postavila se mezi nás a škodí mi. Ona si na něho políčila! Číhá na něj. Když jsem tohle řekla Frantovi, jen se usmál: „Snad nežárlíš?“ Nazval mě hysterkou a žárlivou ženskou. Už se kvůli ní i hádáme.
Nedávno mi kolegyně hlásila, že viděla mého muže s nějakou paní. Začínám se bát.
Irena S. (53), Ústí nad Labem
