V dešti jsme se schovaly ve zdech starého stavení. Netušily jsme, že tam číhá děsivá minulost. Duše zemřelých nás přivítaly.

Mlýn patří mezi místa, kde se to čerty a duchy jenom hemží. Naši předkové opředli vodní mlýny hrůzostrašnými příběhy.

Jedním z nich, kde mi naskočila husí kůže, a na rozdíl od otrlých trempíků bych tam nespala ani minutu, jsou ruiny Dolského mlýna u Jetřichovic. Přesto tomu osud chtěl, aby se tak stalo. Byl to pro mě a pro dceru nezapomenutelný zážitek.

Schovaly jsme se před bouřkou

Při letní dovolené před několika lety, během níž jsme vyrazily s krosnou na zádech na túru, jsme zabloudily poblíž tohoto místa. Strhla se bouřka, blesk stíhal blesk a my neviděly na krok. Ani nevíme, jak jsme se ocitly v ruinách mlýna. Nezbylo než chvíli přečkat.

Štěkal jako šílený

Náš pes Alex, který putoval s námi, byl neklidný, neustále vrčel a občas začal zoufale štěkat na zeď. S dcerkou jsme se divily, co tam ten pes může vidět. Zkoumaly jsme zdivo kousek po kousku. Nic podezřelého jsme ale nenašly.

Jenom po zdi stékala voda proudem. Po chvíli déšť polevil a stal se z něj deštíček. V tu chvíli se nám zdálo, že to, co po zdi teče, je takový nepatrný, tmavý pramínek. Snad nějaké bahno?

Byla to krev?

Nedalo nám to a šly jsme se podívat zblízka. Pramínek byl temně rudý a vytékal z malé praskliny. Zda to je, nebo není, krev, jsme už raději nezkoumaly. Popadly jsme věci a upalovaly, co nám nohy stačily, abychom byly do setmění od Dolského mlýna co nejdál. Náš pes Alex nám byl v patách.

Tragický příběh

Druhý den jsme zapátraly s dcerou v knihách. Zjistily jsme, že první písemná zmínka o stavení pochází z roku 1515 a jeho počátky zřejmě sahají do období osidlování zdejší krajiny.

Jedna z mnoha pověstí, které se k místu vážou, má svůj původ v tragickém příběhu, který se zde odehrál v 16. sto-

letí. Jediný syn mlynáře tehdy odešel do světa. Po mnoha letech zaklepal jednoho večera na vrata cizinec, jehož tvář byla zarostlá plnovousem. Požádal mlynáře o nocleh a předem velice štědře zaplatil.

Mlynář se ženou v noci bohatého muže zabili, oloupili a mrtvolu zakopali v lese.

Neunesli tíhu svědomí

Druhý den přijeli sedláci s obilím a vyptávali se, zda už mlynář s mlynářkou viděli svého syna, který se vrátil ze světa jako boháč. Povečeřel prý v hospodě a chtěl rodiče překvapit. Mlynář se po této zprávě oběsil a mlynářka skočila do náhonu.

Duch zavražděného syna i jeho rodičů prý bloudí v okolí mlýna dodnes. Je možné, že ten červený pramínek, co vytékal ze zdi, byla opravdu jejich krev?

Pavlína J. (58), Česká Lípa