Domů     V mlýně po zdi tekla krev
V mlýně po zdi tekla krev
3 minuty čtení

V dešti jsme se schovaly ve zdech starého stavení. Netušily jsme, že tam číhá děsivá minulost. Duše zemřelých nás přivítaly.

Mlýn patří mezi místa, kde se to čerty a duchy jenom hemží. Naši předkové opředli vodní mlýny hrůzostrašnými příběhy.

Jedním z nich, kde mi naskočila husí kůže, a na rozdíl od otrlých trempíků bych tam nespala ani minutu, jsou ruiny Dolského mlýna u Jetřichovic. Přesto tomu osud chtěl, aby se tak stalo. Byl to pro mě a pro dceru nezapomenutelný zážitek.

Schovaly jsme se před bouřkou

Při letní dovolené před několika lety, během níž jsme vyrazily s krosnou na zádech na túru, jsme zabloudily poblíž tohoto místa. Strhla se bouřka, blesk stíhal blesk a my neviděly na krok. Ani nevíme, jak jsme se ocitly v ruinách mlýna. Nezbylo než chvíli přečkat.

Štěkal jako šílený

Náš pes Alex, který putoval s námi, byl neklidný, neustále vrčel a občas začal zoufale štěkat na zeď. S dcerkou jsme se divily, co tam ten pes může vidět. Zkoumaly jsme zdivo kousek po kousku. Nic podezřelého jsme ale nenašly.

Jenom po zdi stékala voda proudem. Po chvíli déšť polevil a stal se z něj deštíček. V tu chvíli se nám zdálo, že to, co po zdi teče, je takový nepatrný, tmavý pramínek. Snad nějaké bahno?

Byla to krev?

Nedalo nám to a šly jsme se podívat zblízka. Pramínek byl temně rudý a vytékal z malé praskliny. Zda to je, nebo není, krev, jsme už raději nezkoumaly. Popadly jsme věci a upalovaly, co nám nohy stačily, abychom byly do setmění od Dolského mlýna co nejdál. Náš pes Alex nám byl v patách.

Tragický příběh

Druhý den jsme zapátraly s dcerou v knihách. Zjistily jsme, že první písemná zmínka o stavení pochází z roku 1515 a jeho počátky zřejmě sahají do období osidlování zdejší krajiny.

Jedna z mnoha pověstí, které se k místu vážou, má svůj původ v tragickém příběhu, který se zde odehrál v 16. sto-

letí. Jediný syn mlynáře tehdy odešel do světa. Po mnoha letech zaklepal jednoho večera na vrata cizinec, jehož tvář byla zarostlá plnovousem. Požádal mlynáře o nocleh a předem velice štědře zaplatil.

Mlynář se ženou v noci bohatého muže zabili, oloupili a mrtvolu zakopali v lese.

Neunesli tíhu svědomí

Druhý den přijeli sedláci s obilím a vyptávali se, zda už mlynář s mlynářkou viděli svého syna, který se vrátil ze světa jako boháč. Povečeřel prý v hospodě a chtěl rodiče překvapit. Mlynář se po této zprávě oběsil a mlynářka skočila do náhonu.

Duch zavražděného syna i jeho rodičů prý bloudí v okolí mlýna dodnes. Je možné, že ten červený pramínek, co vytékal ze zdi, byla opravdu jejich krev?

Pavlína J. (58), Česká Lípa

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.