Domů     Tak tedy zase za rok ve stejnou dobu a společně
Tak tedy zase za rok ve stejnou dobu a společně
8 minut čtení

Poznali jsme se na setkání turistů, tehdy jsem neměla tušení, jak mi ta chvíle ovlivní další život. Převrátil se mi naruby. Ale krásně…

Nová kolegyně Šárka byla v mém věku, měla tři děti a sympatického manžela. Brzy jsme se všichni skamarádili a my dvě jsme začaly chodit s partou turistů na výšlapy. Mého muže hromadná turistika nebavila, raději šel s kamarády na fotbal a pivo.

Manželství mé kamarádky mi připadalo jako reklama na štěstí. Nikdy si na Jardu nestěžovala. Ne, že bych neměla dobré manželství, ale v leckterých názorech jsme se s Honzou dost rozcházeli.

Každý rok na podzim se konalo na druhém konci republiky rozloučení s turistickou sezonou, vždy ve stejném městě, od pátku do neděle a denně byla na programu nějaká túra. Samozřejmě jsme se Šárkou na setkání jely.

Vzala jsem s sebou jedenáctiletou dceru, Šárka své dvě starší děti. Ubytovaly jsme se v pěkném hotýlku a vychutnávaly turistiku v krásné krajině. Poslední den se moje dcera na túře loudala pořád někde vzadu, musela jsem na ni každou chvíli čekat. A tak nás dohonil cizí muž:

Smutné loučení

„Copak, nechce se ti jít?“ zeptal se Adélky a dal se se mnou do hovoru. Jirka, jak se mi ten neznámý představil, prohlásil, že na sraz jezdí každý rok.

Prý také chodí rád na túry, tam si vždycky vyčistí hlavu, má doma vážně nemocnou ženu, která nikam nechodí, stará se prý o ni, naštěstí má možnost, že dost práce může dělat z domova. Celou turistickou trasu jsme strávili společným povídáním.

Když jsme k večeru autobusem odjížděli domů, vyprovázel nás a dlouze nám mával. Adélka se mně zeptala, kdo byl ten pán, tak jsem si vymyslela, že kdysi chodil na stejnou školu jako já. Při příjezdu domů přišel naproti k busu jen Šárky muž a sedmiletá Magdička.

„Tak jak bylo dámy, užily jste si to?“ zeptal se Jarda. Přikývla jsem, že ano. Když se mě moje kamarádka na druhý den v práci zeptala na toho muže, odpověděla jsem jí, že ho neznám, že se k nám cestou připojil. „Bylo vidět, že jsi mu sympatická,“ řekla.

„Sympatická nebo nesympatická, mně to je jedno, já na něho kontakt nemám a taky nevím, proč bych ho měla mít,“ pronesla jsem. To jsem ještě netušila, jakou roli to setkání v mém životě sehrálo. Rok se přehoupl a opět se konalo setkání turistů.

Zase jsme se Šárkou i dětmi nesměly chybět. První den jsme vyrazily ke skalní vyhlídce.

Dočkala jsem se

Byla jsem nervózní a rozhlížela se, jestli neuvidím mého (ne)známého společníka z loňského setkání. Přišlo zklamání, nebyl tam, objevil se až v sobotu. Hned se ke mně hlásil a dělal mi společníka po celou túru.

Šárka, když nás viděla, chytla se s dětmi party ženských a já šla pak s Jirkou dlouho sama. Samozřejmě si toho všimla Adélka. „To byl mami ten pán, jak se znáte ze školy viď?“ vyzvídala.

„Ano, vzpomínali jsme na školní léta,“ řekla jsem a měla výčitky, že dceři lžu. Po víkendu jsem nabyla dojmu, že se s Jirkou známe celý život a i názory jsme měli stejné, na rozdíl od rozhovorů s mým mužem.

Při odjezdu chtěl na mě Jiří kontakt, odmítla jsem mu ho dát. „Jsem vdaná, ty ženatý. Měj se hezky a možná se tady zase za rok potkáme,“ řekla jsem a bylo mi smutno. S ním mi bylo příliš dobře. Často jsem si na něj vzpomněla.

To když jsem se s manželem nemohla v něčem shodnout. Začala jsem litovat, že jsem odmítla si kontakty vyměnit. Pak mi zase přišlo na mysl, proč bych si s ním měla psát nebo telefonovat, když máme každý svůj život.

Další sraz

Nehledě na tu maličkost, že bydlel skoro tři sta kilometrů daleko. Můj život tedy dál běžel v normálních kolejích. Do práce, volný čas s rodinou, túry se Šárkou a její nejmladší dcerkou a do toho občasné neshody nebo hádka s Honzou.

A zase přišel podzim a sraz turistů, který jsme ani tentokrát se Šárkou nevynechaly. Adélka a její dvě dcery už s námi jet nechtěly, tak jsme vyrazily spolu jen s Magdičkou. Jakmile jsme přijely busem na místo, uviděla jsem Jirku, přišel nám naproti.

Byl ubytovaný ve stejném hotelu jako my. Po večeři jsme ještě spolu poseděli a Jirka se mi svěřil, že mu před třičtvrtě rokem zemřela žena. A rovnou se přiznal, že se do mě zamiloval už tenkrát, když jsem přijela poprvé na setkání.

V sobotu byla zase túra, a to jsem šla opět s Jirkou. Moc hezky se mi s ním nejen šlo, ale i povídalo. Šárka mě nechápala. „Neblázni, uvědom si, že máš doma muže a ty tady flirtuješ s jiným, stejně to nemá žádný význam,“ domlouvala mi.

Nevěrná

Večer se kamarádka dívala v jídelně na televizi, Magdička byla v dětském koutku a já se potichu vytratila, abych zaklepala na dveře Jirkova pokoje. Jakmile otevřel, začali jsme se líbat a on mě vtáhl dovnitř. Skončili jsme spolu v posteli.

Bohužel jsem potom musela na svůj pokoj, Šárka s dcerkou by se divily, kde jsem. Vzaly jsme si totiž dvoulůžkový pokoj s přistýlkou, byl výhodnější, než kdybych měla jednolůžkový a ony dvoulůžák. V neděli na túře se mě Jirka zeptal, jak si to představuji dál.

Svěřila jsem se mu totiž, že mi to poslední dobou s Honzou moc neklape, častěji se hádáme a kolikrát kvůli nesmyslům. Ale ve skutečnosti jsem o rozvodu nepřemýšlela, tak zlé moje manželství nebylo.

Jirka mi řekl, že by měl rád někoho nastálo, sice mě miluje, ale v našem vztahu na dálku nevidí žádnou budoucnost. Při odjezdu mi popřál hodně štěstí v životě a rozloučil se. Moje nálada pak byla stejně pošmourná jako počasí o tom posledním víkendu.

Šárka mi v autobuse domlouvala, ať se vzpamatuji a nedělám unáhlená rozhodnutí. Zapomenout na Jirku pro mě ale nebylo lehké, přestože jsem se snažila nepouštět si ho do svých myšlenek.

Odcizení

Adélka nastoupila na střední školu, byla přes týden na internátě a s Honzou jsme se začali odcizovat ještě víc. Když byl na třídenním firemním školení nebo jel za svou mámou a nebyl pár dnů doma, vůbec mi nechyběl.

Stejně tak to bylo u něj, když jsem po práci zašla někam s kamarádkou a přišla domů až večer, ani se nezeptal, kde jsem byla. Jednoho dne jsem jela do Prahy na kontrolu k lékaři – specialistovi.

Protože jsem měla po návštěvě doktora volné odpoledne, vydala jsem se na procházku po Praze. A najednou! Naproti mně šel po Václaváku Jirka! Podívali jsme se na sebe a oba současně pronesli:

„Co ty tady?“ Jirka řekl, že bydlí v Praze, prý zdědil byt po tetě, a tak se rozhodl změnit z gruntu svůj život. Z podhorského městečka odešel, našel si práci ve velkoměstě. Pozval mě do restaurace, probírali jsme náš život, říkal, že na mě často myslel.

Svěřila jsem se mu, že jsme se s Honzou vzájemně odcizili. „Má ještě pro tebe smysl, s ním dál být?“ zeptal se. Stornovala jsem jízdenku a zavolala Honzovi, že přijedu až příští den. Ani se nezeptal proč. Byla jsem rozhodnutá. V práci jsem dala výpověď a Honzovi řekla, že náš vztah už nemá smysl.

Nový život

I on přiznal, že ke mně nic necítí, nakonec s pokrčením ramen dodal, že někoho před časem poznal. Rozvod proběhl v klidu. Odstěhovala jsem se k Jirkovi. Adéla jezdila střídavě na víkend ke mně a k Honzovi, rozvod vzala klidně.

S Jiřím jsme se za několik měsíců vzali. Bylo mi čtyřicet dva let, když jsem znovu otěhotněla. Když vynechaly mé dny, nejdříve jsem si myslela, že je to známka nadcházejícího přechodu, od doby, co se narodila Adéla, jsem nemohla otěhotnět.

Ale bylo to těhotenství. Jirka byl moc šťastný, děti žádné neměl a já měla obavy, aby děťátko bylo zdravé a abych všechno zvládla. Narodil se nám krásný a chytrý kluk, z Jirky se stal starostlivý táta i manžel.

Dneska je z Marka už dospívající mladík, musím dodat, že moc šikovný. A my jsme s Jirkou moc šťastni, nikdy jsme svého rozhodnutí nelitovali.

Jitka (57), střední Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka