Domů     Jeho koníček nás málem rozdělil
Jeho koníček nás málem rozdělil
5 minut čtení

Možná jsem tak moc chtěla mít toho chlapa za muže, že jsem i proto samu sebe přesvědčovala, že se koní vlastně nebojím. Lež se mi vymstila.

Mám z koní strach, přiznávám. Ano, teď už to naplno přiznávám sobě i každému, kdo se na to zeptá. Jenomže Davidovi jsem při našem seznámení zalhala.

„Líbí se mi koně,“ řekla jsem, když mi položil přímou otázku, aby věděl, jak jsem na tom se vztahem k těmhle obrovským zvířatům. I když, možná jsem v tu chvíli zase tolik nelhala, když tak nad tím nyní uvažuji.

Moc se bojím…

Mně se koně vlastně vždycky líbili. Na pohled vypadají krásně. Je z nich cítit romantika a třeba na westerny, na ty já se moc ráda dívám, hlavně na ty starší s legendárním americkým hercem Johnem Waynem.

Jenomže mít ráda pohled na koně a mít ráda koně, v tom je opravdu velký rozdíl. Musela jsem to, bohužel, poznat na vlastní kůži. David byl a stále je do koní blázen. Nemůže bez nich být. Kdyby žil v Americe, určitě je to kovboj.

Jak moc ta zvířata miluje jsem ale zjistila vlastně až po naší svatbě. Vzali jsme se hodně záhy po našem seznámení.

Jak jsem se po čase dozvěděla, David skončil nějaký škaredý vztah, nebo spíš vztah se škaredým koncem, a chtěl na něj a na tu ženskou zřejmě rychle zapomenout.

Zdálo se mi skutečně, že to bere dost hopem, ale proč bych něco namítala, já jsem se přece vdávat chtěla, to nezastírám. Nevadilo mi, že pořád mizí na nedalekou farmu, kde se stará o stádo koní. Chlapovi bych jeho zájmy a záliby nikdy nekritizovala.

Jenomže on chtěl, abych jeho radost z koní sdílela s ním, což byl, jak vyšlo najevo, kámen úrazu. Brzy mu došlo, že má láska ke kopytníkům má poměrně striktně vymezené a úzké hranice.

Narozeninový dárek

Neměla jsem odvahu se ke koním přiblížit ani na deset metrů. Jiný by nad tím možná mávl rukou, ale nikoli David. Pořád do mě hučel, že se musím s koňmi sžít a zvyknout si na ně, že je budu mít prý ráda. A jestli prý mám ráda jeho, tak budu mít ráda taky koně.

Zkrátka nedal pokoj. Vzdorovala jsem skoro rok. Když se ale přiblížily jeho narozeniny, dostala jsem nápad, který mě samotnou děsil. Já jemu jsem k narozeninám koupila kurz jízdy na koni − ale pro sebe! Nevěřili byste, jak obrovskou radost z toho měl.

Ten kurz byl pobytový, na farmě u Slapské přehrady. Jeli jsme oba, David se těšil jako malý, ve mně byla malá dušička. „Uvidíš, bude to krása. Vyjedeme si pak někam k lesu, budeme cválat po louce,“ říkal mi.

Nahlas jsem mu odpovídala, že to bude nádhera, ale uvnitř jsem pochybovala. Já a cvalem? Neudržím se ani na dřevěném koni z kolotoče.

Příliš pádný argument

Přijeli jsme na krásnou farmu a David se ocitl v sedmém nebi. Byli jsme hezky ubytovaní, po téhle stránce bylo všechno v pořádku. Přesto jsem celou noc nespala. Ráno se nás ujala instruktorka, nebo spíš mě. Otevřela kruhovou ohradu, kde stál nádherný kůň.

Prý hřebec. Byl opravdu hezký a ve mně se objevila jakási touha, ale opravdu jen velmi nepatrná, se na tom zvířeti projet. Ano, vylezla jsem, i když napoprvé s pomocí Davida, do sedla a pod přísným dohledem instruktorky jsem plnila pokyny.

Zachar, jak se hřebec jmenoval, kráčel dokola a já jsem vysedala, držela otěže, svírala stehna… a já už nevím, co všechno jsem musela dělat. Po hodině jsem se sesula do Davidova objetí a večer usnula jako zabitá.

Po pěti dnech se zdálo, že bych snad mohla s koněm do volné přírody. Alespoň David to vehementně tvrdil. Naprázdno jsem polkla a řekla si, že to nějak dopadne. Dopadlo, ale špatně.

Když jsme volným krokem přijížděli k lesu po louce, Zachar se lekl divokého prasete, které vyskočilo z houští, a začal pelášit pryč. Udržela jsem se na něm asi dvacet vteřin, což potom David s uznáním připomínal.

Jenomže pád na tvrdou oranici žádné ocenění nezasluhoval. Když přiletěl vrtulník, doktor zafixoval mé tělo proti pohybu kvůli podezření na zlomené obratle a já jsem strávila pár dní v nemocnici. Naštěstí se fatální zlomenina nepotvrdila, páteř byla „jen“ nalomená.

Rajtují všichni

David pochopil, že na koně už mě teď nedostane opravdu nikdo. A když jsem záhy otěhotněla, vzdal jakékoli pokusy o mé sblížení s koňmi nadobro.

Dala jsem mu tři krásné dcery, které se staly šampionkami v parkurovém skákání, a všichni si tak svým způsobem splnili své sny. I ty tátovy.

Trnula jsem, že se pod některou naší holkou splaší kůň, ale poté, co vyrostla vnoučata a samozřejmě na koních také rajtují jak posedlá, vzdala jsem i svůj strach. Ostatní členové naší rodiny se pro čtyřnohé miláčky určitě narodili.

Když někdy všechny vidím v sedlech, jak houfně vyrážejí na projížďku k lesu, mám pocit že jsem se ocitla v nějakém krásném westernu, který byl sice docela napínavý, ale přece jen, jako správný americký film, dobře skončil.

A jsem moc ráda, že ačkoli jsem kdysi Davidovi zalhala, že to takhle dobře dopadlo. Kdoví, možná, že kdybych mu tehdy svůj strach z koní přiznala už na začátku, třeba by tu teď vedle mě neseděl.

Dana (60), Praha

Související články
5 minut čtení
Žila jsem s pocitem, jaké mám štěstí, že mám vydařené manželství. Teď jsem zjistila, že v tom manželství nejsem jedinou ženou mého muže. Smanželem Petrem jsme spolu přes třicet let. Na naše manželství jsem byla vždy pyšná – přežilo radosti i starosti, výchovu dvou dětí, finanční těžkosti i mé zdravotní problémy. Vždycky jsem si myslela, že jsme tým, který všechno zvládne. Až do chvíle, kdy se m
3 minuty čtení
Minulý týden jsem při nákupech zažila něco, co mi připomnělo staré, ale rozhodně ne dobré časy. Šla jsem jako každý čtvrtek na trh koupit zeleninu, když jsem v davu zahlédla známou tvář. Byla to Jitka, moje spolužačka ze základní školy. Stála u stánku s květinami, usmívala se a vypadala spokojeně. Na ni nikdy nezapomenu Chvíli jsem váhala, jestli se k ní mám vůbec hlásit, ale pak jsem se
3 minuty čtení
Můj manžel byl vždy pracovitý a starostlivý, ale taky tak trochu pecivál. Pak se přistěhoval nový soused a můj muž se změnil k nepoznání. S mým mužem Toníkem jsme prožili velmi pěkný život. Znali jsme se od dětství. Chodili jsme spolu do jedné školy, on o rok výš. První pusu jsem od něj dostala už ve třetí třídě, když jsem šla na maškarní za ovečku, a on za vlka. Vyhráli jsme hlavní cenu a tanc
3 minuty čtení
Dá se říct, že to bylo přátelství na život a na smrt. Moje morče a veverka z nedalekého parku. Kdo by to býval řekl, že v sobě tahle dvě zvířátka najdou zalíbení... Říkala jsem jí Cecilka. Běhala k nám na dvůr z nedalekého parku, vždycky něco dobrého oblízla, a zase upalovala pryč. Byla jsem tehdy ještě malé dítě, zvířátka jsem milovala a z veverky, která u nás byla častým hostem, jsem byla nad
2 minuty čtení
Léto je tady a s ním i báječný čas, kdy slunce prozáří záclony, káva na balkoně chutná trochu víc po dětství a vzpomínky voní po rozkvetlé louce a opalovacím krému. Právě v takových chvílích je krásné zpomalit, pohodlně se usadit do křesla a otevřít časopis Staré dobré časy, který vás vezme zpátky nejen do minulosti, ale i do příběhů, které zůstávají v srdci.  Určite se vám rozbuší srdce A p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé