Domů     Jeho koníček nás málem rozdělil
Jeho koníček nás málem rozdělil
5 minut čtení

Možná jsem tak moc chtěla mít toho chlapa za muže, že jsem i proto samu sebe přesvědčovala, že se koní vlastně nebojím. Lež se mi vymstila.

Mám z koní strach, přiznávám. Ano, teď už to naplno přiznávám sobě i každému, kdo se na to zeptá. Jenomže Davidovi jsem při našem seznámení zalhala.

„Líbí se mi koně,“ řekla jsem, když mi položil přímou otázku, aby věděl, jak jsem na tom se vztahem k těmhle obrovským zvířatům. I když, možná jsem v tu chvíli zase tolik nelhala, když tak nad tím nyní uvažuji.

Moc se bojím…

Mně se koně vlastně vždycky líbili. Na pohled vypadají krásně. Je z nich cítit romantika a třeba na westerny, na ty já se moc ráda dívám, hlavně na ty starší s legendárním americkým hercem Johnem Waynem.

Jenomže mít ráda pohled na koně a mít ráda koně, v tom je opravdu velký rozdíl. Musela jsem to, bohužel, poznat na vlastní kůži. David byl a stále je do koní blázen. Nemůže bez nich být. Kdyby žil v Americe, určitě je to kovboj.

Jak moc ta zvířata miluje jsem ale zjistila vlastně až po naší svatbě. Vzali jsme se hodně záhy po našem seznámení.

Jak jsem se po čase dozvěděla, David skončil nějaký škaredý vztah, nebo spíš vztah se škaredým koncem, a chtěl na něj a na tu ženskou zřejmě rychle zapomenout.

Zdálo se mi skutečně, že to bere dost hopem, ale proč bych něco namítala, já jsem se přece vdávat chtěla, to nezastírám. Nevadilo mi, že pořád mizí na nedalekou farmu, kde se stará o stádo koní. Chlapovi bych jeho zájmy a záliby nikdy nekritizovala.

Jenomže on chtěl, abych jeho radost z koní sdílela s ním, což byl, jak vyšlo najevo, kámen úrazu. Brzy mu došlo, že má láska ke kopytníkům má poměrně striktně vymezené a úzké hranice.

Narozeninový dárek

Neměla jsem odvahu se ke koním přiblížit ani na deset metrů. Jiný by nad tím možná mávl rukou, ale nikoli David. Pořád do mě hučel, že se musím s koňmi sžít a zvyknout si na ně, že je budu mít prý ráda. A jestli prý mám ráda jeho, tak budu mít ráda taky koně.

Zkrátka nedal pokoj. Vzdorovala jsem skoro rok. Když se ale přiblížily jeho narozeniny, dostala jsem nápad, který mě samotnou děsil. Já jemu jsem k narozeninám koupila kurz jízdy na koni − ale pro sebe! Nevěřili byste, jak obrovskou radost z toho měl.

Ten kurz byl pobytový, na farmě u Slapské přehrady. Jeli jsme oba, David se těšil jako malý, ve mně byla malá dušička. „Uvidíš, bude to krása. Vyjedeme si pak někam k lesu, budeme cválat po louce,“ říkal mi.

Nahlas jsem mu odpovídala, že to bude nádhera, ale uvnitř jsem pochybovala. Já a cvalem? Neudržím se ani na dřevěném koni z kolotoče.

Příliš pádný argument

Přijeli jsme na krásnou farmu a David se ocitl v sedmém nebi. Byli jsme hezky ubytovaní, po téhle stránce bylo všechno v pořádku. Přesto jsem celou noc nespala. Ráno se nás ujala instruktorka, nebo spíš mě. Otevřela kruhovou ohradu, kde stál nádherný kůň.

Prý hřebec. Byl opravdu hezký a ve mně se objevila jakási touha, ale opravdu jen velmi nepatrná, se na tom zvířeti projet. Ano, vylezla jsem, i když napoprvé s pomocí Davida, do sedla a pod přísným dohledem instruktorky jsem plnila pokyny.

Zachar, jak se hřebec jmenoval, kráčel dokola a já jsem vysedala, držela otěže, svírala stehna… a já už nevím, co všechno jsem musela dělat. Po hodině jsem se sesula do Davidova objetí a večer usnula jako zabitá.

Po pěti dnech se zdálo, že bych snad mohla s koněm do volné přírody. Alespoň David to vehementně tvrdil. Naprázdno jsem polkla a řekla si, že to nějak dopadne. Dopadlo, ale špatně.

Když jsme volným krokem přijížděli k lesu po louce, Zachar se lekl divokého prasete, které vyskočilo z houští, a začal pelášit pryč. Udržela jsem se na něm asi dvacet vteřin, což potom David s uznáním připomínal.

Jenomže pád na tvrdou oranici žádné ocenění nezasluhoval. Když přiletěl vrtulník, doktor zafixoval mé tělo proti pohybu kvůli podezření na zlomené obratle a já jsem strávila pár dní v nemocnici. Naštěstí se fatální zlomenina nepotvrdila, páteř byla „jen“ nalomená.

Rajtují všichni

David pochopil, že na koně už mě teď nedostane opravdu nikdo. A když jsem záhy otěhotněla, vzdal jakékoli pokusy o mé sblížení s koňmi nadobro.

Dala jsem mu tři krásné dcery, které se staly šampionkami v parkurovém skákání, a všichni si tak svým způsobem splnili své sny. I ty tátovy.

Trnula jsem, že se pod některou naší holkou splaší kůň, ale poté, co vyrostla vnoučata a samozřejmě na koních také rajtují jak posedlá, vzdala jsem i svůj strach. Ostatní členové naší rodiny se pro čtyřnohé miláčky určitě narodili.

Když někdy všechny vidím v sedlech, jak houfně vyrážejí na projížďku k lesu, mám pocit že jsem se ocitla v nějakém krásném westernu, který byl sice docela napínavý, ale přece jen, jako správný americký film, dobře skončil.

A jsem moc ráda, že ačkoli jsem kdysi Davidovi zalhala, že to takhle dobře dopadlo. Kdoví, možná, že kdybych mu tehdy svůj strach z koní přiznala už na začátku, třeba by tu teď vedle mě neseděl.

Dana (60), Praha

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud