Nechápala jsem, proč přepadená žena nevypovídá. Pak jsem si to ale prožila na vlastní kůži. Pozdě jsem poznala, jaká byla chyba, že jsem to nehlásila.

Očekávala jsem takovou zkušenost v mládí, když jsem byla hezká a chlapi se mi lepili na paty. Mně se to ale přihodilo, když už mi bylo téměř šedesát. Šla jsem domů po odpolední směně.

Když jsem vstoupila do našeho domu a zavřely se za mnou domovní dveře, přivolala jsem si výtah. Nastoupila jsem do něj, ale najednou se otevřely ještě jednou dveře a přiskočil muž. Usmál se a řekl, že se se mnou sveze. Jeho pohled byl trochu divný. Strach jsem však neměla.

Soused zasáhl

Popojeli jsme jedno patro a on nečekaně zastavil výtah a zmáčkl suterén. A vybafl na mě, ať raději nekřičím, že by ho to mohlo rozčílit. Dojeli jsme do suterénu, když výtah zablokoval, aby nemohl jet dál a začal mne osahávat. Měla jsem strach o život. Třásla jsem se hrůzou, když tu najednou někdo zabušil na výtah.

Začala jsem křičet. Zprudka se otevřely dveře výtahu a v nich se objevil soused. Násilník ho porazil na zem a zmizel. Plakala jsem a soused chtěl volat policii, já ho však prosila, ať to nedělá.

Moc jsem se styděla a nedokázala jsem si představit, jak celou událost popisuji nějakému policistovi.

Špatné svědomí

Nakonec jsem tu příhodu opravdu nikam nenahlásila. Nesvěřila jsem se ani manželovi, ale rozhodně jsem měla od té doby strach chodit večer sama domů.

Pomalu jsem se snažila hrůzný zážitek vytěsnit z paměti, ledová sprcha však přišla, když v televizi oznámili, že zadrželi devětadvacetiletého násilníka, který přepadával ženy ve výtahu v našem okolí.

Zjistila jsem tak, že jsem patřila mezi první, koho napadl. Neoznámila jsem to a umožnila mu, aby přepadával další. Některé z nich opravdu znásilnil nebo zranil. Uvědomila jsem si až příliš pozdě, že kdybych vše nahlásila, mohl být dopaden dříve!

Helena (65), Zlínsko