Domů     Neodpustí mi to asi nikdy
Neodpustí mi to asi nikdy
5 minut čtení

Vím, že jsou věci, které se nedají odpustit a zapomenout. Ale moc bych si to přála. Moc by se mi ulevilo.

Je mi tak strašně smutno, že se to vůbec ani nedá vypovědět. Sedím tu celé hodiny úplně sama. Povídat si můžu jedině s rádiem a televizí. Sama v bytě, kde jsme kdysi, celá naše rodina, byli šťastní.

Vidím tu své rodiče, jak přicházejí z práce domů, svou věčně se hihňající mladší sestru. A především naši babičku. Tichou, skromnou ženu, která naprosto nenápadně řídila chod celé domácnosti. A o nás, o své dvě vnučky, se starala s velkou láskou.

Také jsem chtěla být taková skvělá babička. Bohužel, všechno je dneska jinak.

Chtěla mít velkou rodinu

Moje dcera Irenka byla moje velké sluníčko. A především manželovo. I když jsme měli ještě syna, na svou dceru byl moc pyšný a také ji dost rozmazloval. Také já měla s Irenkou moc hezký vztah. Trochu to zaskřípalo v pubertě.

Ale pak, když dospěla, se z nás staly opravdu dobré kamarádky. Nebylo nic, co by přede mnou tajila. Mohly jsme si říct naprosto všechno. Bylo to krásné spojenectví. Znala jsem všechny její lásky, ty skutečné i platonické. Znala jsem také její tajná přání. Jedním z nich bylo mít velkou rodinu.

Byla to strašná tragédie

Bohužel plány na rodinu plnou dětí se Irence nedařily. I když ona a její muž si to ze srdce přáli. Stále nemohla otěhotnět. Dost se tím trápili. Po několika letech se to konečně podařilo. Byli jsme všichni štěstím bez sebe. Jenže pak se stalo něco hrozného.

Moje sestra se na dovolené v Chorvatsku utopila. Byla to strašná tragédie. Irenka svou tetu měla moc ráda a brala ji za svou druhou mámu. Proto ji ta zpráva strašně rozrušila. A tak, aby toho nebylo málo, týden po pohřbu o miminko přišla.

Byla to hned dvě neštěstí najednou a chvíli trvalo, než jsme se alespoň trochu vyhrabali z té nejhorší krize. Přes to všechno má dcera svůj boj o velkou rodinu nevzdávala.

Konečně jsem byla babi

Trpělivost se nakonec vyplatila. Irence se narodila krásná zdravá holčička Anička. Všichni jsme jásali a já už jsem se nemohla dočkat, až ze mě bude hlídací babička. A hned jsem se také ochotně své role ujala. Irenka byla ráda, že jí s miminkem pomáhám.

Rodiče jejího manžela bydleli dost daleko, ale my s mužem jsme to měli kousek. Můj muž byl také pyšný děda, co se naučil řídit kočárek. A já si vzpomněla na svoji babičku. Jak ta všechno zvládala a mým rodičům pomáhala. Chtěla jsem být také taková dokonalá hlídací a milující babička.

Moc dobře jsme si rozuměly

Malá Anička rostla jako z vody a byla to dost čiperná holčička. Moc dobře jsme si rozuměly a ona k babi a dědovi chodila moc ráda. Brzy měla oslavit čtvrté narozeniny. Já jsem se snažila svou babičkovskou roli zvládat co nejlépe.

A byla jsem docela pyšná na to, jak mi to jde. Hlídala jsem, jak jen to šlo, a tak byla spokojená i moje dcera, která měla více času na sebe a na manžela. Jednou jsme zase šly spolu s vnučkou, jen my dvě samy, nakupovat.

Byl to docela malý okamžik

Nákupy s babičkou, ty Anička doslova a do písmene milovala. Věděla, že jí z toho vždy něco kápne. Kdyby šel i děda, bylo by to trochu horší. Ten nerad kupoval nějaké zbytečnosti. My dvě jsme si povídaly o tom, co budeme vařit.

Blížily jsme se k přechodu, kde byla červená na semaforu. Anička najednou uviděla na druhé straně silnice naši sousedku s novým pejskem, roztomilým štěnětem, které Anička milovala. A se kterým si často hrávala u nás před domem.

Ačkoli jsem ji pevně držela za ruku, než jsem stačila cokoli udělat, vytrhla se mi, zavolala na psa a skočila do silnice. Přímo pod jedoucí auto. Anička srážku s jedoucím vozem neměla šanci přežít.

Osud nás zkoušel dál

Mě odvezli do nemocnice, protože jsem se úplně zhroutila. Nevěděla jsem, jestli je den, nebo noc. Jen mi bylo divné, že za mnou nikdo nepřišel. Nikdo mi nic neřekl. Vše jsem se dozvěděla až doma.

Moje dcera řekla mému muži, že už mě nechce ani vidět, že je to moje vina, že Anička nežije. Ani na pohřeb jsem nesměla jít. Sama jsem cítila velkou vinu, že jsem nedokázala tříleté dítě uhlídat. Ale doufala jsem, že dcera se tolik nezatvrdí.

Myslela jsem si, že je to jen dočasné, že je z té tragédie stále ještě v šoku. Že všechno bude mezi námi zase aspoň trochu jako dřív.

Definitivně sama

Tím, jak jsem se trápila, trpěl i můj manžel. Jeho srdíčko to nevydrželo. Doufala jsem, jak by si to on jistě přál, že se na jeho pohřbu s dcerou usmíříme. Bohužel se tak nestalo. Vůbec se se mnou nebavila. Všimla jsem si jen jejího zvětšujícího se bříška.

Ještě se dočkáme miminka, napadlo mě hned. To by děda koukal. Jenže radost rázem vystřídal smutek. Mne už žádné miminko přece nečeká. Já už svoji roli babičky dohrála. A vlastně už pro nikoho nejsem ani máma. Jsem definitivně sama.

Magda B. (59), Blansko

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud