První láska mou dceru úplně změnila. Přestala se učit a myslela jen na toho svého Kamila. Byl máj a moje dcera to neuvěřitelně prožívala.

Naopak já už jsem všechny iluze o lásce ztratila. Dceřin otec a můj bývalý manžel nás opustil už před několika lety. Dcera se k smrti zamilovala a nemluvila o ničem jiném. Chodila do třetího ročníku gymnázia a její prospěch, dříve slušný, směřoval strmě dolů.

Uvažovala jsem o tom, co budu dělat, když propadne z matiky. Ta holka si nic nepřipouštěla, vnímala jen to, jak moc je zamilovaná.

Co když propadne?

Její známky za druhé pololetí byly strašné a zhoršovaly se. Vzpomínám si, jak jsem se jednou k večeru plížila k pootevřeným dveřím do dětského pokoje, abych zkontrolovala, zda se skutečně učí na další písemnou práci z matematiky.

Seděla u nějaké knihy, jenomže ta neměla s čísly nic společného. Vypotácela jsem se na balkon a zapálila si cigaretu. Selhala jsem jako matka! Rozbrečela jsem se.

Telefonát

Když jsem otevřela uslzené oči, poprvé jsem si všimla, že je doopravdy máj. Před panelákem kvetly šeříky a třešně, zelenaly se břízky. Zasnila jsem se.

Připomněla jsem si, že jsem se také kdysi na střední škole v máji zamilovala, a rovněž mě začaly napadat verše.

Kdyby tehdy někdo sledoval dění v našem bytě, byl by nucen konstatovat, že dcera v dětském pokoji i matka na balkoně si nezávisle na sobě mumlají úryvky slavného díla Karla Hynka Máchy, a zatímco dcera vypadá šťastně, matka brečí.

Jedna pětka za druhou

Druhý den zazvonil telefon. Volali ze školy, prý se tam mám dostavit. „Pojďme se zamyslet nad tím, proč se Alice tolik zhoršila,“ vyzval mě příjemný mužský hlas. „Ještě na pololetním vysvědčení měla trojku, to ji klasifikovala kolegyně, která šla na mateřskou.

Třídu jsem převzal já a nechci nikomu ubližovat, jenomže Alice se neučí,“ smutně oznámil sympatický učitel a ukázal mi notýsek se známkami té nešťastnice. Byla to hrůza. Jedna pětka za druhou.

Snažil se pomoci

Hlavou mi divoce vířily myšlenky. Nový učitel nevypadal jako mistr popravčí. „Mějte s ní trpělivost, pane profesore,“ škemrala jsem. „To víte, je v tom kritickém věku a mydlí s ní puberta. Promluvím s ní,“ slibovala jsem kajícně. Rozesmál se:

„Myslíte si, že teď v máji dostane rozum? To ho spíš ztratí, ne?“ Překvapilo mě, že vtipkuje. Po dlouhé době jsem se usmála. Vytáhl ze zásuvky nějaké papíry a podal mi je. „Deset rovnic,“ řekl stručně.

„Ať si je přes víkend vypočítá, v pondělí ji vyvolám k tabuli na jednu z nich.“ Když Alice uviděla deset rovnic, rozplakala se. „Nehnu ani s jednou,“ oznámila mi. „Venku je tak krásně, a já se budu doma potit nad sešitem?

Vždyť mám rande!“ Namítla jsem zvýšeným hlasem: „Opravdu chceš propadnout? A co budeš dělat bez maturity? Zametat ulice?“ To ji trochu zarazilo. „Leda že by mi s tím pomohl Kamil.“ Zajímalo mě, kdo je Kamil. „To je ten můj kluk,“ prozradila mi.

„Chodí na průmyslovku a matice vážně rozumí.“ Zaúpěla jsem: „Tak proč tě nedoučuje?“ Pokárala mě: „Mami, měli jsme jiné starosti, chápeš?“

Udělal dojem

V sobotu dopoledne na nás zazvonil Kamil. Udělal na mě dobrý dojem. Nejenže té mé nešťastnici všechny rovnice bravurně vypočítal, ale ještě jí i vysvětlil, jak se to dělá. Za odměnu jsem usmažila řízky a udělala bramborový salát.

Oddechla jsem si a doufala, že snad holka nepropadne. V pondělí Alice dostala z matematiky jedničku. Už dlouho jsem neměla takovou radost. „Tak co říkáš Kamilovi? Ten je, viď?

Po maturitě se vezmeme, budeme bydlet v baráčku u jeho babičky a budeme mít kupu dětí.“ Tím mi pochopitelně radost trošku pokazila, protože jsem doufala, že po maturitě půjde na vysokou.

Nervy na pochodu

Ke konci května se konala třídní schůzka. Před půl pátou se rodiče studentů blížili ke strohé budově školy, mnozí vypadali velmi starostlivě. Také jsem měla nervy na pochodu, ale snažila jsem se nedat to na sobě znát.

Samotnou mě překvapilo, jak jsem se na schůzku vymódila. Na profesora matematiky se táhla fronta přes celou chodbu. Když jsem se k němu konečně dostala, připadal mi snad ještě hezčí, než když jsem ho spatřila poprvé.

Usmíval se a hned mi sdělil, že Alici dá na vysvědčení trojku, protože ze včerejší závěrečné písemné práce dostala velmi pěknou dvojku, a ze zkoušení z rovnic dokonce jedničku. Moc ji chválil, tvrdil, že je chytrá, jen musí víc pracovat.

Skončilo to svatbou

Když jsme se na sebe dívali, téměř to jiskřilo. Věděla jsem, že jsme přibližně stejně staří, oba rozvedení. Ale musela jsem se rychle rozloučit a zmizet, za mnou stál dlouhý zástup složený z netrpělivých rodičů. Večer mi telefonoval.

Pozval mě na rande a já pozvání s radostí přijala. O několik dnů později se stala humorná příhoda. Políbili jsme se s panem učitelem pod odkvétající třešní, když tu jsem si všimla, že o několik stromů dál se líbá moje dcera s Kamilem.

Ale zatímco tihle dva se zanedlouho rozešli, my s panem učitelem jsme se vzali a jsme spolu doteď.

Petra J. (56), Berounsko