Byla to klasická noc v baru s přáteli. Všude bylo plno lidí, co se překřikovali, vráželi do sebe a s každou skleničkou byli hlasitější.

Pomalu už jsem se chystala domů, když jsem ucítila tu vůni. Pačuli a santalové dřevo, tak vždy voněl jen on. Radim. Rozhlédla jsem se kolem, ale nikde jsem ho neviděla. Kdy jsem se s ním vůbec viděla naposledy? To už bude déle než rok.

Možná jsem jen doufala, že tu na něj opět narazím, a moje představy omámily mé smysly. V tu chvíli jsem ucítila ty silné ruce na mých bocích. „Ahoj, krásko,“ zašeptal mi do ucha. Pomalu jsem se otočila a stála mu tváří v tvář. Slušelo mu to víc než kdy dřív. „Ahoj,“ špitla jsem.

Vztah bez budoucnosti

Pozval mě na skleničku vína a já ji přijala. Chvíli jsme si povídali a já jsem měla stejný pocit, jako když stojíte nad propastí a stačí jen malý krok a vy víte, že už není cesty zpět.

Jediné, co mi v tu chvíli bránilo udělat tento osudný krok, bylo jedno slovo, které si stále dokola opakoval můj alkoholem opojený mozek: manželka. Ano, je ženatý a má dvě děti. Věděla jsem, že by svou naoko dokonalou rodinu kvůli mně nikdy neopustil.

S posledním lokem vína jsem sebrala všechnu odvahu, která mi zbyla. S trapnou výmluvou, že ráno brzy vstávám, jsem se rozloučila a už v taxíku zpět domů jsem tohoto správného rozhodnutí samozřejmě litovala.

Zpátky na místo činu

Doma jsem ze sebe okamžitě sundala oblečení a ve sprše smyla všechny hříšné myšlenky. Nic mě ale nemohlo připravit na jeho zprávy, které na mém telefonu blikaly jedna za druhou. „Bylo skvělé tě zase vidět. Nemohu na tebe zapomenout.

Vrať se do baru.“ Moje vůle byla asi tak silná, jako alkoholika, před kterého právě postavili sklenici toho nejlepšího pití. Věděla jsem, že se pravděpodobně ženu do něčeho, co nebudu schopná ustát, ale nedokázala jsem si pomoci. Oblékla jsem si rudé šaty a jela jsem zpět.

Odešel beze slova!

Když jsem se vracela zpět, svět kolem se rozmazal. Vzpomínala jsem na těch pár nocí strávených s ním. Na hádky, které pak vždy nastaly, i na své tolikrát zlomené srdce. Na ty dva roky, které jsem nemyslela dnem i nocí na nikoho jiného než na něj.

Když jsem dorazila zpět do baru, nikde jsem ho nemohla najít. Zvedla jsem tedy telefon a zavolala mu. Jaké bylo mé překvapení, když mi řekl, že už odešel.

Jedna z mnoha

Dokonale jsem si pamatovala adresu bytu, kde jsme se scházeli a kam vždy chodil, když pil ve městě. Měla jsem štěstí. Vchodové dveře byly otevřené, a tak jsem ho mohla překvapit. Zazvonila jsem a čekala než přijde.

Můj úsměv okamžitě pohasl, když se ve dveřích objevila dívka v noční košilce. „Potřebujete něco?“ Můj mozek se na chvíli zastavil a srdce bušilo jako o závod. Takhle ovšem jeho manželka nevypadala. Tohle musela být jeho nová milenka. Ten hajzl!

Definitivní konec

Sedla jsem si na schody a zírala do prázdna. Jednu věc jsem ale věděla naprosto jistě. Tohohle muže už k sobě nikdy nepustím ani na krok. Po půlhodině jsem si najednou uvědomila, že jsem konečně volná. Tenhle zážitek mě vyléčil.

Po další půlhodině, kdy jsem ještě stále nebyla schopná se zvednout, se otevřely vchodové dveře.

Milý zachránce

Vstoupil nějaký muž. „Slečno, jste v pořádku?“ zeptal se opatrně. „Ano, vlastně jsem konečně úplně v pořádku,“ odpověděla jsem a usmála se. A jak celý tento příběh jednoho dramatického večera vlastně dopadl?

Pohledný muž mě pozval na skleničku a já zažila ten nejpříjemnější večer za poslední dva roky. Za tři měsíce nato jsme se sestěhovali a já od té doby prožívám šťastný, a hlavně nekomplikovaný a upřímný vztah.

Kamila L. (50), Olomouc