Domů     Kamarádce ublížil můj vlastní otec
Kamarádce ublížil můj vlastní otec
5 minut čtení

Vlaďka a já jsme byly nejlepší přítelkyně. Nebylo mezi námi nikdy žádné tajemství. Přála jsem si, aby to tak zůstalo napořád, ale k jedné z nás se štěstěna na dlouho otočila zády.

Znaly jsme se od školky. Vlaďka byla sirotek, o kterého se starala jedna starší bezdětná paní. Já jsem byla z dobré rodiny, můj otec byl taxikář, maminka pracovala na úřadě. U nás doma vládla pohoda, rodiče se měli rádi, nikdy se nehádali.

Vlaďka k nám často chodila. Za domem jsme měly naši tajnou skrýš. Byla to vždy veselá a milá dívka, měla ráda zvířata. Jednou na naše tajné místo donesla štěňátko, které prý někdo nechal u popelnic. „Je jako já, bez domova,“ říkala.

„Ale ty přece máš domov a o víkendech můžeš chodit k nám,“ konejšila jsem ji a hned večer domluvila doma, že s námi bude Vlaďka trávit víkendy. Rodiče souhlasili.

Jako sestry

Byli jsme jedna velká rodina. Akorát bez pejska, ten musel vždy zůstat u Vlaďky doma, protože táta měl na psí srst alergii. S Vlaďkou jsme říkaly, že jsme jako sestry. Měly jsme i narozeniny jen pár dní od sebe.

Naši rozhodli, že uděláme společnou oslavu narozenin u nás doma. Maminka ale pár dní předtím onemocněla a musela zůstat v posteli, a tak vymyslel táta náhradní program. Šli jsme do kina, pak na bruslení a nakonec nám koupil veliký narozeninový dort.

Už to není jako dřív

„On je jako můj opravdový táta. Závidím ti ho,“ vzlykala dojetím Vlaďka, když jsme se loučily. Byl to báječný den, říkala jsem si, i když byly momenty, kdy jsem na Vlaďku trochu žárlila já.

Přece jen se k ní táta choval víc mile než ke mně, nebo se mi to jen zdálo? Když mi bylo patnáct, naši se rozvedli. Zničehonic se mi rozpadl můj dokonalý rodinný přístav. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se to někdy mohlo stát. Měli se přece tak rádi…

Maminka ale tátu začala obviňovat, že ji podvádí, zaslechla jsem to, když jsem tajně poslouchala za dveřmi ložnice. Táta všechno popíral a k tomu začal pít. Nechtěla jsem ani vědět, kdo má pravdu.

Ztratila jsem idylický domov, jediným útočištěm mi byla naše tajná místa s Vlaďkou. Scházely jsme se tam pravidelně každou sobotu a neděli večer a dlouho si povídaly.

Vlaďka si ale v té době našla nějakého kluka, u kterého začala přespávat a našich společných setkání bylo čím dál tím míň. Už nic nebylo jako dřív.

Kdo je ten kluk?

S Vlaďkou jsme se začaly odcizovat. Dokonce mi ani nechtěla říct, s jakým klukem to chodí. Poprvé měla tajemství. Pojil nás už snad jen učňák, na který jsme se obě rozhodly jít. Plánovaly jsme si, že se vyučíme kadeřnicemi a potom si založíme společný salon.

I tahle představa se ale najednou začala vzdalovat. V té době za mnou přišla i se svým pejskem a požádala mě, zda bych se o něj nemohla starat já. „Můj přítel je na něj alergický, nemůžu si ho už nechat a na ulici zůstat nemůže,“ prosila.

Moje maminka se sice psů bála, ale když viděla jeho smutné oči, nakonec souhlasila. Koneckonců, už s námi nebydlel táta, který měl na jeho srst alergii, takže nebyl problém, aby u nás Fido bydlel. Vlaďka mi byla vděčná. Zdálo se mi ale, že se s ní něco děje.

Byla bledá, do školy skoro nechodila, po veselé holce nebylo ani památky. „Nejsi nemocná?“ prohlížela jsem si ji starostlivě. „Neubližuje ti ten tvůj přítel? Kdo to vůbec je?“ vyzvídala jsem.

Podívala se na mě vyplašeně a řekla, že už musí jít, ale že mě zase příště ráda uvidí.

Tajemství

Věděla jsem, že se s ní něco děje. Do školy přestala chodit. Od paní, která se o ni od dětství starala, se odstěhovala nadobro. Bydlela v nějakém sdíleném bytě s dalšími pěti lidmi. Byly to pochybné existence.

Už jsme byly skoro dospělé a já přesto nevěděla, jak jí pomoct. Cítila jsem, že jí něco hrozně tíží, ale bojí se mi to povědět. Začala se mi vyhýbat. V den svých osmnáctých narozenin chtěla Vlaďka skočit pod vlak, protože byla zoufalá a nevěděla co se životem.

Naštěstí jsem obě ten den přišly na naše tajné místo a ona se mi s pláčem svěřila, do jaké bryndy se dostala a jakou strašnou věc chce udělat. Nevěřila jsem vlastním uším.

Udělalo se mi fyzicky špatně, když mi celá rozklepaná přiznávala, že ten její tajemný přítel, alergický na psí srst, je můj vlastní otec. A Vlaď­ka s ním čekala dítě. Osud ji ale z trápení „vysvobodil“, pátém měsíci potratila.

Vyčítám si to

Objala jsem ji a držela ji pevně snad celou věčnost. Ještě ten den jsem ji odvedla k nám domů a do toho jejího bytu jí dojela pro zbytek věcí. Děsila jsem se jen toho, že tam potkám otce. Toho jsem už do smrti nechtěla vidět.

Napsala jsem mu dopis, v něm uvedla, že o všem vím a prosím ho, aby mě nikdy nekontaktoval. Poslechl. Mamince jsme samozřejmě nic neřekly, zlomilo by jí to srdce. Vysvětlila jsem jí jen, že Vlaďka se rozešla s přítelem a bude u nás chvíli bydlet.

A tak se také stalo. Moje milovaná maminka, já, Vlaďka a náš pejsek Fido jsme společně žili dva roky, než jsme si s Vlaďkou našly společný podnájem. Obě jsme se nakonec vdaly a máme spokojená manželství.

Dodnes cítím ohromnou vinu za to, co si musela kamarádka kvůli mému otci prožít a nevím, jestli mě ten pocit někdy opustí.

Dagmar (62), Praha

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sladký dort s karamelem
nejsemsama.cz
Sladký dort s karamelem
Suroviny: Na korpus: 200 g máslových sušenek 100 g másla Na karamel: 1 plechovka karamelového kondenzovaného mléka 2 lžíce másla Na krém: 250 g smetany ke šlehání 250 g mascarpone 2 lžíce moučkového cukru ½ lžičky vanilkového extraktu 3 banány Postup: Sušenky rozdrťte v mixéru na jemný prášek, smíchejte je s rozpuštěným máslem a natlačte
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
historyplus.cz
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
Z hradeb pretoriánského tábora se do Věčného města nese zvučná výzva. „Císařský titul je na prodej!“ křičí hlásný. Pretoriáni, tedy osobní strážci panovníka, svrhli císaře a hledají jiného. „Moc bude svěřena tomu, kdo nabídne nejvíc,“ dodává hlásný. Píše se rok 193 a v Římě se dějí neslýchané věci – mimo jiné dojde i na licitování
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
21stoleti.cz
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
Břevnovský klášter v Praze patří k významným českým památkám. To je známá věc. Ne každý ale ví, že nejstarší český mužský klášter, založený v roce 993, má temné tajemství. Respektive má ho pozemek za
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
nasehvezdy.cz
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
Tohle o nerozlučné lásce moc nesvědčí! Na akcích v noblesním oděvu herec z Inkognita Ondřej Brzobohatý (42) a moderátorka Daniela Brzobohatá (46) vypadají jako dokonalý pár, speciálně on pak jako prav
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém s brambory
tisicereceptu.cz
Chřestový krém s brambory
Smetanová polévka ze zeleného chřestu a brambor je velmi jemná a chutná. Suroviny na 6 porcí 500 g brambor 1 lžička soli 500 g zeleného chřestu 300 ml smetany na vaření 1,3 l vody 4 lžíce h
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
epochaplus.cz
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
Rok 1968. Válka ve Vietnamu eskaluje a Američané mají těžké ztráty. Vietkong je všude, situace je napjatá. Americké velení se všemi silami snaží situaci zvrátit. A s neúspěchy přichází frustrace a s frustrací násilí. Ale skutečnou podstatu násilí v Americe tuší málokdo. Armáda si informace hlídá. Když novinář Seymour Hersh (*1973) dostane od svého známého zajímavý tip, neváhá
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
enigmaplus.cz
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
Před dvěma lety Antarktický poloostrov vydal stovky mumifikovaných těl tučňáků. Nález působí zlověstným dojmem. Jako by zvířata v jeden okamžik hromadně uhynula a tento okamžik byl poté zmražen v čase
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
epochalnisvet.cz
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
Uvnitř malebné Kaple milosti v bavorském Altöttingu stojí ikonická soška Černé Madony. Ročně za ní přicházejí miliony věřících, neboť podle místní legendy do sebe dokáže nasáknout bolest, smutek a trápení každého, kdo ji o to požádá. Skutečně její barva odráží právě její zázračné umění?   Soška vysoká asi 66 cm, oblečená v bohatě zdobeném barokním rouchu, pochází
Pátek třináctého se stal prokletým!
skutecnepribehy.cz
Pátek třináctého se stal prokletým!
Lidové pověry mi nic neříkaly a nikdy jsem se podle nich neřídila. Pak ale nastal v mém životě jeden den, který všechno změnil. Většina lidí na pověry nevěří. Také jsem k nim dlouhou dobu patřila, dokonce jsem se jim smála. Jednoho dne mě ale smích přešel. Temné síly se spikly Před několika lety se stalo
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
iluxus.cz
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
Prázdniny jsou sice u konce, ale příjemné dny ještě ne. A protože jsme si letos opravdu horkého léta příliš neužili, stojí za to prodloužit si ho – tentokrát už bez spalujících veder i davů turistů. P