Domů     Kamarádce ublížil můj vlastní otec
Kamarádce ublížil můj vlastní otec
5 minut čtení

Vlaďka a já jsme byly nejlepší přítelkyně. Nebylo mezi námi nikdy žádné tajemství. Přála jsem si, aby to tak zůstalo napořád, ale k jedné z nás se štěstěna na dlouho otočila zády.

Znaly jsme se od školky. Vlaďka byla sirotek, o kterého se starala jedna starší bezdětná paní. Já jsem byla z dobré rodiny, můj otec byl taxikář, maminka pracovala na úřadě. U nás doma vládla pohoda, rodiče se měli rádi, nikdy se nehádali.

Vlaďka k nám často chodila. Za domem jsme měly naši tajnou skrýš. Byla to vždy veselá a milá dívka, měla ráda zvířata. Jednou na naše tajné místo donesla štěňátko, které prý někdo nechal u popelnic. „Je jako já, bez domova,“ říkala.

„Ale ty přece máš domov a o víkendech můžeš chodit k nám,“ konejšila jsem ji a hned večer domluvila doma, že s námi bude Vlaďka trávit víkendy. Rodiče souhlasili.

Jako sestry

Byli jsme jedna velká rodina. Akorát bez pejska, ten musel vždy zůstat u Vlaďky doma, protože táta měl na psí srst alergii. S Vlaďkou jsme říkaly, že jsme jako sestry. Měly jsme i narozeniny jen pár dní od sebe.

Naši rozhodli, že uděláme společnou oslavu narozenin u nás doma. Maminka ale pár dní předtím onemocněla a musela zůstat v posteli, a tak vymyslel táta náhradní program. Šli jsme do kina, pak na bruslení a nakonec nám koupil veliký narozeninový dort.

Už to není jako dřív

„On je jako můj opravdový táta. Závidím ti ho,“ vzlykala dojetím Vlaďka, když jsme se loučily. Byl to báječný den, říkala jsem si, i když byly momenty, kdy jsem na Vlaďku trochu žárlila já.

Přece jen se k ní táta choval víc mile než ke mně, nebo se mi to jen zdálo? Když mi bylo patnáct, naši se rozvedli. Zničehonic se mi rozpadl můj dokonalý rodinný přístav. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se to někdy mohlo stát. Měli se přece tak rádi…

Maminka ale tátu začala obviňovat, že ji podvádí, zaslechla jsem to, když jsem tajně poslouchala za dveřmi ložnice. Táta všechno popíral a k tomu začal pít. Nechtěla jsem ani vědět, kdo má pravdu.

Ztratila jsem idylický domov, jediným útočištěm mi byla naše tajná místa s Vlaďkou. Scházely jsme se tam pravidelně každou sobotu a neděli večer a dlouho si povídaly.

Vlaďka si ale v té době našla nějakého kluka, u kterého začala přespávat a našich společných setkání bylo čím dál tím míň. Už nic nebylo jako dřív.

Kdo je ten kluk?

S Vlaďkou jsme se začaly odcizovat. Dokonce mi ani nechtěla říct, s jakým klukem to chodí. Poprvé měla tajemství. Pojil nás už snad jen učňák, na který jsme se obě rozhodly jít. Plánovaly jsme si, že se vyučíme kadeřnicemi a potom si založíme společný salon.

I tahle představa se ale najednou začala vzdalovat. V té době za mnou přišla i se svým pejskem a požádala mě, zda bych se o něj nemohla starat já. „Můj přítel je na něj alergický, nemůžu si ho už nechat a na ulici zůstat nemůže,“ prosila.

Moje maminka se sice psů bála, ale když viděla jeho smutné oči, nakonec souhlasila. Koneckonců, už s námi nebydlel táta, který měl na jeho srst alergii, takže nebyl problém, aby u nás Fido bydlel. Vlaďka mi byla vděčná. Zdálo se mi ale, že se s ní něco děje.

Byla bledá, do školy skoro nechodila, po veselé holce nebylo ani památky. „Nejsi nemocná?“ prohlížela jsem si ji starostlivě. „Neubližuje ti ten tvůj přítel? Kdo to vůbec je?“ vyzvídala jsem.

Podívala se na mě vyplašeně a řekla, že už musí jít, ale že mě zase příště ráda uvidí.

Tajemství

Věděla jsem, že se s ní něco děje. Do školy přestala chodit. Od paní, která se o ni od dětství starala, se odstěhovala nadobro. Bydlela v nějakém sdíleném bytě s dalšími pěti lidmi. Byly to pochybné existence.

Už jsme byly skoro dospělé a já přesto nevěděla, jak jí pomoct. Cítila jsem, že jí něco hrozně tíží, ale bojí se mi to povědět. Začala se mi vyhýbat. V den svých osmnáctých narozenin chtěla Vlaďka skočit pod vlak, protože byla zoufalá a nevěděla co se životem.

Naštěstí jsem obě ten den přišly na naše tajné místo a ona se mi s pláčem svěřila, do jaké bryndy se dostala a jakou strašnou věc chce udělat. Nevěřila jsem vlastním uším.

Udělalo se mi fyzicky špatně, když mi celá rozklepaná přiznávala, že ten její tajemný přítel, alergický na psí srst, je můj vlastní otec. A Vlaď­ka s ním čekala dítě. Osud ji ale z trápení „vysvobodil“, pátém měsíci potratila.

Vyčítám si to

Objala jsem ji a držela ji pevně snad celou věčnost. Ještě ten den jsem ji odvedla k nám domů a do toho jejího bytu jí dojela pro zbytek věcí. Děsila jsem se jen toho, že tam potkám otce. Toho jsem už do smrti nechtěla vidět.

Napsala jsem mu dopis, v něm uvedla, že o všem vím a prosím ho, aby mě nikdy nekontaktoval. Poslechl. Mamince jsme samozřejmě nic neřekly, zlomilo by jí to srdce. Vysvětlila jsem jí jen, že Vlaďka se rozešla s přítelem a bude u nás chvíli bydlet.

A tak se také stalo. Moje milovaná maminka, já, Vlaďka a náš pejsek Fido jsme společně žili dva roky, než jsme si s Vlaďkou našly společný podnájem. Obě jsme se nakonec vdaly a máme spokojená manželství.

Dodnes cítím ohromnou vinu za to, co si musela kamarádka kvůli mému otci prožít a nevím, jestli mě ten pocit někdy opustí.

Dagmar (62), Praha

Související články
3 minuty čtení
Rozvod je hodně bolavá záležitost. Kdo si jím prošel, snad mě pochopí. Měla jsem pocit, že už budu jen nešťastná. Tolik jsem se mýlila. Neunesla jsem rozvod. Bez mučení to přiznávám. Dnes už ano! Chovala jsem se jako šílená, připadala jsem si nepopsatelně ukřivděná. A to jsem tedy byla. Můj muž mi utekl s milenkou ve věku naší dcery, bylo jí dvacet, naší dceři Alici devatenáct. Málem jsem se z 
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Mistr Frabato: Český mág světového renomé!
enigmaplus.cz
Mistr Frabato: Český mág světového renomé!
Důkazem toho, že i v Čechách se rodí novodobí čarodějové, je František Bardon (1909–1958), přezdívaný mistr Frabato či Arion. [gallery ids="158583,158585,158584"] Jeho sláva dosáhla i daleko za
Dovolená v Turecku: Od odpočinku až po zážitkové výlety
nejsemsama.cz
Dovolená v Turecku: Od odpočinku až po zážitkové výlety
Turecko není zdaleka jen azurové moře a hřejivé sluneční paprsky až do podzimu. Vyjeďte si na lodní výlet po řece, nebo se vydejte za historickými památkami, kterých tu není málo. Istanbul Hlavní město Turecka je Mekka byzantských kostelů, barevných bazarů, trhů s kořením a osmanských mešit. Tohle v plážovém letovisku prostě nezažijete! Silnou duchovní energií na vás dýchne Modrá mešita i Chrám Hagia Sofia, jehož
Stonehenge: Věčná záhada prehistorického kolosu – Dílo obrů, trpaslíků, nebo snad mimozemšťanů?
epochaplus.cz
Stonehenge: Věčná záhada prehistorického kolosu – Dílo obrů, trpaslíků, nebo snad mimozemšťanů?
Ačkoli dnes máme k dispozici ty nejmodernější vědecké metody, stále nevíme, kdo a proč nechal postavit Stonehenge v Anglii. Prozradí nám někdy své tajemství? Tento komplex menhirů a kamenných kruhů, zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO, je tak stále obestřen záhadami, na které historikové, archeologové i astronomové celá staletí marně hledají odpověď. Stonehenge je majestátním
Znázornění odolnosti: Victorinox Pro Air GMT Automatic
iluxus.cz
Znázornění odolnosti: Victorinox Pro Air GMT Automatic
Společnost Victorinox dnes uvedla na světové trhy hodinky Air Pro GMT Automatic, které jsou připraveny ke vzlétnutí do nebes a zároveň jsou příkladem závazku značky ke kvalitnímu řemeslnému zpracování
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Alexandr Hamilton: Chudý imigrant založil první americkou banku
historyplus.cz
Alexandr Hamilton: Chudý imigrant založil první americkou banku
Malý Alexandr sklopí zrak a zakouká se na svoje staré ošoupané boty. Srdce se mu rozbuší a jeho bledá pleť zrudne hanbou. Nechce už dál poslouchat ty jízlivé řeči o své matce. Přidá proto do kroku, aby byl doma… Píše se rok 1789 a Amerika se stále vzpamatovává z války za nezávislost. I když boje skončily
Miláčka má Rusevová v cizině?
nasehvezdy.cz
Miláčka má Rusevová v cizině?
Herečka Anežka Rusevová (38) ze seriálu ZOO Nové začátky je v poslední době jako vyměněná. Zdá se, že opět hubne, aby měla ještě štíhlejší postavu. prozradila, že ze skříně vyházela neforemné obl
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Analýza DNA jako nástroj pro identifikaci obětí hromadných katastrof
21stoleti.cz
Analýza DNA jako nástroj pro identifikaci obětí hromadných katastrof
DNA neboli deoxyribonukleová kyselina je obsažena v každé tělní buňce a nese genetický materiál jedince, který se předává při rozmnožování z rodičů na potomky. Analýza DNA pak slouží k určení fyziolog
Dýňová polévka s karotkou
tisicereceptu.cz
Dýňová polévka s karotkou
Dýňová polévka je výtečná, sytá, lehce stravitelná a hotová rychle a prakticky bez námahy. Suroviny na 4 porce 1 dýně Hokaido 2 karotky 50 g másla 1 cibule 1 l zeleninového vývaru sůl, pep
Indické Trump Towers se chlubí opulentními penthousy
epochalnisvet.cz
Indické Trump Towers se chlubí opulentními penthousy
Dvojice mrakodrapů, které vyrůstají v Novém Dílí, nabídnou nevšední exkluzivitu a přepych. Není tedy divu, že je o tyto luxusní rezidence v hodnotě od jednoho do patnácti milionů dolarů velký zájem. Věže nabídnou svým obyvatelům také veškerý servis a zázemí, pro ty nejmovitější rezidenty jsou tu pak také čtyři rozlehlé penthousy. Dvě nové věže
Jak mě snacha chtěla vyštípat z domu
skutecnepribehy.cz
Jak mě snacha chtěla vyštípat z domu
Trápila jsem se otázkou, zda mladým vyklidit pole a nechat jim svůj dům, nebo zůstat a bojovat. Nakonec jsem se rozhodla. Nikam se nehnu! Už zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu břečku do dřezu a znovu zapnula rychlovarnou konvici – ani ťuk. Pustila jsem televizi – ticho a tma jako v hrobě. Chtěla jsem rozsvítit.