Domů     Kamarádce ublížil můj vlastní otec
Kamarádce ublížil můj vlastní otec
5 minut čtení

Vlaďka a já jsme byly nejlepší přítelkyně. Nebylo mezi námi nikdy žádné tajemství. Přála jsem si, aby to tak zůstalo napořád, ale k jedné z nás se štěstěna na dlouho otočila zády.

Znaly jsme se od školky. Vlaďka byla sirotek, o kterého se starala jedna starší bezdětná paní. Já jsem byla z dobré rodiny, můj otec byl taxikář, maminka pracovala na úřadě. U nás doma vládla pohoda, rodiče se měli rádi, nikdy se nehádali.

Vlaďka k nám často chodila. Za domem jsme měly naši tajnou skrýš. Byla to vždy veselá a milá dívka, měla ráda zvířata. Jednou na naše tajné místo donesla štěňátko, které prý někdo nechal u popelnic. „Je jako já, bez domova,“ říkala.

„Ale ty přece máš domov a o víkendech můžeš chodit k nám,“ konejšila jsem ji a hned večer domluvila doma, že s námi bude Vlaďka trávit víkendy. Rodiče souhlasili.

Jako sestry

Byli jsme jedna velká rodina. Akorát bez pejska, ten musel vždy zůstat u Vlaďky doma, protože táta měl na psí srst alergii. S Vlaďkou jsme říkaly, že jsme jako sestry. Měly jsme i narozeniny jen pár dní od sebe.

Naši rozhodli, že uděláme společnou oslavu narozenin u nás doma. Maminka ale pár dní předtím onemocněla a musela zůstat v posteli, a tak vymyslel táta náhradní program. Šli jsme do kina, pak na bruslení a nakonec nám koupil veliký narozeninový dort.

Už to není jako dřív

„On je jako můj opravdový táta. Závidím ti ho,“ vzlykala dojetím Vlaďka, když jsme se loučily. Byl to báječný den, říkala jsem si, i když byly momenty, kdy jsem na Vlaďku trochu žárlila já.

Přece jen se k ní táta choval víc mile než ke mně, nebo se mi to jen zdálo? Když mi bylo patnáct, naši se rozvedli. Zničehonic se mi rozpadl můj dokonalý rodinný přístav. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se to někdy mohlo stát. Měli se přece tak rádi…

Maminka ale tátu začala obviňovat, že ji podvádí, zaslechla jsem to, když jsem tajně poslouchala za dveřmi ložnice. Táta všechno popíral a k tomu začal pít. Nechtěla jsem ani vědět, kdo má pravdu.

Ztratila jsem idylický domov, jediným útočištěm mi byla naše tajná místa s Vlaďkou. Scházely jsme se tam pravidelně každou sobotu a neděli večer a dlouho si povídaly.

Vlaďka si ale v té době našla nějakého kluka, u kterého začala přespávat a našich společných setkání bylo čím dál tím míň. Už nic nebylo jako dřív.

Kdo je ten kluk?

S Vlaďkou jsme se začaly odcizovat. Dokonce mi ani nechtěla říct, s jakým klukem to chodí. Poprvé měla tajemství. Pojil nás už snad jen učňák, na který jsme se obě rozhodly jít. Plánovaly jsme si, že se vyučíme kadeřnicemi a potom si založíme společný salon.

I tahle představa se ale najednou začala vzdalovat. V té době za mnou přišla i se svým pejskem a požádala mě, zda bych se o něj nemohla starat já. „Můj přítel je na něj alergický, nemůžu si ho už nechat a na ulici zůstat nemůže,“ prosila.

Moje maminka se sice psů bála, ale když viděla jeho smutné oči, nakonec souhlasila. Koneckonců, už s námi nebydlel táta, který měl na jeho srst alergii, takže nebyl problém, aby u nás Fido bydlel. Vlaďka mi byla vděčná. Zdálo se mi ale, že se s ní něco děje.

Byla bledá, do školy skoro nechodila, po veselé holce nebylo ani památky. „Nejsi nemocná?“ prohlížela jsem si ji starostlivě. „Neubližuje ti ten tvůj přítel? Kdo to vůbec je?“ vyzvídala jsem.

Podívala se na mě vyplašeně a řekla, že už musí jít, ale že mě zase příště ráda uvidí.

Tajemství

Věděla jsem, že se s ní něco děje. Do školy přestala chodit. Od paní, která se o ni od dětství starala, se odstěhovala nadobro. Bydlela v nějakém sdíleném bytě s dalšími pěti lidmi. Byly to pochybné existence.

Už jsme byly skoro dospělé a já přesto nevěděla, jak jí pomoct. Cítila jsem, že jí něco hrozně tíží, ale bojí se mi to povědět. Začala se mi vyhýbat. V den svých osmnáctých narozenin chtěla Vlaďka skočit pod vlak, protože byla zoufalá a nevěděla co se životem.

Naštěstí jsem obě ten den přišly na naše tajné místo a ona se mi s pláčem svěřila, do jaké bryndy se dostala a jakou strašnou věc chce udělat. Nevěřila jsem vlastním uším.

Udělalo se mi fyzicky špatně, když mi celá rozklepaná přiznávala, že ten její tajemný přítel, alergický na psí srst, je můj vlastní otec. A Vlaď­ka s ním čekala dítě. Osud ji ale z trápení „vysvobodil“, pátém měsíci potratila.

Vyčítám si to

Objala jsem ji a držela ji pevně snad celou věčnost. Ještě ten den jsem ji odvedla k nám domů a do toho jejího bytu jí dojela pro zbytek věcí. Děsila jsem se jen toho, že tam potkám otce. Toho jsem už do smrti nechtěla vidět.

Napsala jsem mu dopis, v něm uvedla, že o všem vím a prosím ho, aby mě nikdy nekontaktoval. Poslechl. Mamince jsme samozřejmě nic neřekly, zlomilo by jí to srdce. Vysvětlila jsem jí jen, že Vlaďka se rozešla s přítelem a bude u nás chvíli bydlet.

A tak se také stalo. Moje milovaná maminka, já, Vlaďka a náš pejsek Fido jsme společně žili dva roky, než jsme si s Vlaďkou našly společný podnájem. Obě jsme se nakonec vdaly a máme spokojená manželství.

Dodnes cítím ohromnou vinu za to, co si musela kamarádka kvůli mému otci prožít a nevím, jestli mě ten pocit někdy opustí.

Dagmar (62), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika