Domů     Udělali mi ze života peklo
Udělali mi ze života peklo

Vždy jsem si zakládala na dobrých sousedských vztazích. Už moje babička mi říkala, že je to důležité pro klidný život.

Prudce jsem se posadila na posteli. „Co to bylo?“ Probudila mě totiž strašná rána. A teď přišla další a hrozný křik.

Jejich hodinka

Pak chvíli ticho. Vzápětí hysterický smích a neopakovatelná sprška velmi peprných nadávek. Podívala jsem se na radiobudík. No jistě, jsou tři, že jsem si to nemyslela. To je přece Novotných hodinka. Začátek jejich představení.

Poslední dobou už skoro každodenního. Vyndala jsem si špunty z uší. Na tenhle bengál jsou naprosto neúčinné. Vstala jsem, v kuchyni natočila skleničku vody a zapila prášek, abych se trochu uklidnila. Ale nezabíral tak, jak bych si představovala.

Tyhle sousedy mi byl čert dlužen, povzdechla jsem si. Kolikrát už? A pořád je to stejné.

Dům plný vzpomínek

V tomto bytě žiju už pěkných pár let. Bydleli jsme tu s manželem a našimi dětmi. Vychodily tu školu, odstěhovaly se do vlastního a manžel mě před pěti lety opustil navždy.

Zůstala jsem tu sama, jen s krásnými vzpomínkami na všechny, kdo v tomto domě a v mém bytě žili. Ale nezoufala jsem si. V bytě nade mnou bydlela Věrka. Znaly jsme se už z mládí. Jezdily jsme společně s dětmi v kočárcích. Vzájemně jsme si je hlídaly a vypomáhaly si i jinak.

Není nad dobré sousedy

Někdy Věrka potřebovala založit, aby měla na nákup, než přijde výplata. Jindy jsem zase já potřebovala vejce nebo něco jiného, co jsem zapomněla koupit, a už bylo zavřeno. Znáte to asi také. Stačilo jen vyběhnout těch pár schodů a zazvonit.

Když nás doma mužský naštvali, tak jsme si to vzájemně pověděly a oběma se nám ulevilo. Nakonec i chlapi si celkem padli do oka. Slavili jsme pak dokonce společně třeba silvestry. No a teď z nás obou byly vdovy.

Byly to milé časy

Občas jsme spolu zašly do kina či do divadla, na kafíčko. Nebo jsme si jen tak společně sedly k televizi, daly si kafíčko a dortík. Bylo nám spolu dobře. Pak ale Věruška onemocněla a brzy mě opustila. Strašně mě to sebralo.

Byla jsem z toho tak vyřízená, že jsem ani nevšimla, že do Věrčina bytu se nastěhovali noví nájemníci. Zaregistrovala jsem to až v den, kdy se u sousedů konala kolaudace.

Chtěla jsem být vstřícná

Říkala jsem si, že i s novými sousedy je třeba vycházet dobře. Upekla jsem proto štrúdl a zazvonila po hodně dlouhé době opět na zvonek Věrčina bytu. Dveře se rozlítly a již lehce ovíněná sousedka mě srdečně zvala dál.

Byt byl zcela předělaný a všude byla spousta lidí. Tehdy jsem si ještě říkala, že je to fajn, že Novotní, tak se sousedé jmenují, mají tolik přátel. Že bude až tak veselo, jako další a další dny, to mě ani ve snu nenapadlo.

Je to otázka zvyku

Chápala jsem, že noví sousedi jsou asi trochu hlučnější, že si na to budu muset zvyknout, že to vyřeší čas. Trochu se mi zastesklo po Věrušce i jejím manželovi a jejich tiché domácnosti, ale to už se nejspíše nevrátí.

„My jsme taková veselá parta,“ smála se na mě sousedka a chtěla, abych jí hned tykala. Ale to já nemám ve zvyku.

Jeden velký flám

Ten první velký mejdan jsem tedy brala s rezervou. Bylo mi jasné, že se nevyspím. Ale co, vždyť oslavují svůj nový byt. Jenže oslavy u Novotných probíhaly celkem pravidelně. Minimálně jednou až dvakrát týdně.

Zpočátku jsem u nich několikrát zazvonila a žádala je, aby byli trochu tišeji. Moc to nepomáhalo. Pochopila jsem, že oba manželé se dost rádi napijí a ti jejich parťáci na tom nejsou o moc lépe.

Pořídila jsem si proto špunty do uší, přestěhovala ložnici na druhý konec bytu a doufala, že je to časem přestane bavit.

Hádali se pořád

Mnohem horší než ty pijácké večírky ale byly jejich hádky. Když zůstali doma sami, nedokázali to vydržet. Vždy se strhla nějaká mela, lítaly různé předměty, prali se, mlátili. Všechno jsem to slyšela. Bylo to prostě k nesnesení.

Bolestný křik sousedky mi rval uši. Stejně jako její hysterický smích, který zněl mým bytem i tentokrát. Nastalo zlověstné ticho a pak se ozval hrozný výkřik. Netrvalo dlouho a rozezvučel se zvonek u mých dveří.

Mohlo to dopadnou jinak?

Tři hodiny ráno a u dveří stojí potácející se paní Novotná, vyděšená a bledá jako stěna. „Pojďte, pojďte honem. Stalo se něco strašnýho!“ volala. Táhne mě z bytu k sobě do obýváku. Ta spoušť se nedá slovy popsat.

A uprostřed toho je spadlý celý jeden díl knihovny. A pod ním pan Novotný. Bylo zřejmé hned, že je mrtvý, ale přece jen jsem zavolala sanitku i policii. Těžko říct, zda tu knihovnu na sebe svalil soused, nebo ji povalila jeho žena.

Sousedka situaci neunesla a skončila na psychiatrii. Mám tedy klid, ale pořád si říkám, jestli jsem nemohla udělat něco, abych té tragédii nějak zabránila.

Romana L. (61), Poděbrady

Předchozí článek
Související články
19.6.2024
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít. Vše se zdálo být zalité slunce
14.6.2024
Nebyla to chyba moje ani manželova, že se nám narodilo postižené dítě. K nešťastnému poškození mozku došlo při porodu. Předpotopní technologie doby nedokázala ještě určit vrozené genetické vady a lékaři nebyli příliš sdílní. Mladá, vystrašená maminka jako já byla v přeplněné okresní porodnici jen jednou z mnoha. Porod byl komplikovaný. Veškeré snahy dostat dítě do správné polohy selhávaly. Děťá
7.6.2024
Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy. Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička. Byli opravd
5.6.2024
Sháněla jsem ženicha, kde se dalo. Hlavně na plesech a na tancovačkách, kam ale nechodili jen slušní kluci. Byla tam i spousta pobudů. Můj příběh je takový zmatený. Občas nemohu uvěřit, že se mi něco takového skutečně stalo. Zejména ráno po probuzení si kolikrát myslím, že to byl třeba jen sen a že moje minulost je taková nějaká, řekněme učesanější, ale není tomu tak. Jak to tenkrát bylo? Inu,
1.6.2024
Tak moc jsem si vysnila dokonalou lásku a byla jsem schopná pro ni udělat cokoli, až jsem na to doplatila. Je to snad nějaký trest za snění? Narodila jsem se na Moravě, když mi bylo sedm let, tak se naši rozvedli. Zůstala jsem jen s maminkou. Tehdy se ve mně asi zrodila touha mít pořádného chlapa, který se o mne postará. Byla jsem tedy holka hodně divoká, měla jsem ráda diskotéky a tam o nápadn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
6 nejbizarnějších vozidel
epochaplus.cz
6 nejbizarnějších vozidel
Kabina, sedačky, volant a nejčastěji 4 kola. Auta či vozidla však nemusejí vypadat vždy takto! Jaké nejbláznivější nápady vznikly v hlavách designérů a techniků, ale nakonec se neujaly? 1/ Přidat kola! OctoAuto (1911) Na počátku 20. století jsou silnice samá díra. Auto se špatně ovládá a kola dostávají zabrat! „Čtyři jsou málo,“ domnívá se americký
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
nasehvezdy.cz
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
Moderátorka Iveta Lutovská (41) si může konečně oddychnout. Rozvodové řízení s podnikatelem Jaroslavem Vítem (47), které se táhlo několik měsíců a bylo pro ni velmi bolestivé, je u konce a ona je opět
Města zaplavily gangy malých kolportérů
epochalnisvet.cz
Města zaplavily gangy malých kolportérů
„Mnoho mužů může najít zaměstnání prodejem novin.“ Těmito slovy začíná Benjamin Day, vydavatel deníku New York Sun, v roce 1833 inzerát, v němž hledá kolportéry pro své noviny…K jeho překvapení se však nepřihlásí žádný dospělý, ale desetiletý chlapec!   Za prvního kolportéra, pouličního prodavače novin, lze považovat irského imigranta Bernarda Flahertyho (1824–1876), jenž zareagoval na
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
historyplus.cz
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
Hlavou se kardinálovi honí temné myšlenky. Nejraději by všechno vzdal a užíval si klidu. Neustálé lavírování mezi snahou utužit v zemi katolickou víru a nezpronevěřit se svému svědomí ho ničí. Nakonec se ale rozhodne znovu bojovat.   „Násilím se ničeho dosáhnout nedá,“ povzdechne si v tichu své pracovny kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598‒1667). Ještě že arcibiskupství získalo
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
epochanacestach.cz
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
enigmaplus.cz
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
Duch bývalého 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna prý bývá poměrně často spatřován, jak bloudí ve washingtonském Bílém domě… [gallery ids="141907,141906,141908"] Věštecký sen Paní Lincolnov
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Krásné nohy? Žádný problém!
nejsemsama.cz
Krásné nohy? Žádný problém!
Nohy vás nosí celý den, a tak byste jim měla věnovat náležitou pozornost. Jenom tak se vyhnete nejrůznějším problémům. Následující návod platí pro všechny nehty na nohou, ale pro palce především, zde je riziko zarůstání největší. Nejdříve dopřejte prstu teplou koupel a do vody přijdete hodně soli. Horká voda změkčí kůži kolem nehtu a sůl pomůže s dezinfekcí
Pečená jehněčí kýta na česneku
tisicereceptu.cz
Pečená jehněčí kýta na česneku
Francouzi nadají dopustit na pečené jehně na česneku s rozmarýnovými bramborami. Ingredience 1 jehněčí kýta s kostí 5 stroužků česneku olivový olej sůl, pepř 5 snítek rozmarýnu 1 kg malých
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
21stoleti.cz
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.  
Její smrt nikdy nepřebolí
skutecnepribehy.cz
Její smrt nikdy nepřebolí
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít.
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení  v obrazech
iluxus.cz
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení v obrazech
Fenoménu hokeje a bruslení ve výtvarném umění se věnuje výstava Národní galerie Praha (NGP), která pro návštěvníky znovu otevírá Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava představí téměř sto pr