Věděli jsme, že se cítí sama a přáli jí náhradu za jejího zesnulého manžela. Ona si ale našla parazita, který ji jen využívá. Musíme se ho zbavit!

I když je moje dcera už dávno dospělá, mám nutkavou potřebu ji i teď vychovávat. Našla si totiž o dvacet let mladšího chlapa, který se na ni přilepil jako pijavice. Iveta je inteligentní, takže to musí vidět také. Nejde mi na rozum, proč si to nechává líbit.

Jen my dvě

Nedávno oslavila pětapadesátiny, máme hezký vztah a vždycky to tak bylo. I když jsem tři děti vychovávala sama, učila jsem je správným životním hodnotám, jak se chovat k penězům a do hlavy jim vštěpovala, co je to slušné vychování. Učila jsem je také, jak se vyhnout podvodníkům.

Když si dcera ve dvaceti našla Lojzu, nebylo to žádné terno, ale uměl se postarat o rodinu. Před šesti lety bohužel zemřel na infarkt a dcera zůstala sama. Její děti už jsou dospělé a přijedou jen jednou za čas. Zbyla jsem jí v podstatě jen já. Její máma!

Po smrti zetě se Iveta pokoušela navázat několik vztahů. Většinou ale skončily stejně rychle, jako začaly. Po čtyřech letech to vzdala. Prohlásila, že chlapa k životu nepotřebuje a sen o veliké lásce hodila za hlavu. Dlouho jsme si vystačily jen my dvě a bylo nám dobře.

Poslední půlrok jsem ale zaregistrovala, že najednou nemá čas. Iveta neumí lhát, hned jsem poznala, že se něco děje. „Ty jsi snad zamilovaná,“ napadlo mě a trefila jsem do černého. „Dalo by se to tak říct,“ přiznala. Vyprávěla mi o svém objevu a já byla zvědavá na neznámého Richarda.

Nenechá si domluvit

Zdráhala se nás seznámit, ale nakonec jsem ji přesvědčila. Velmi rychle jsem pochopila proč s tím tolik otálela. Onen Ríša byl totiž o mnoho let mladší! Hned jsem poznala, že je to kluk, který s dcerou není pro velkou lásku.

Iveta sice není milionářka, ale špatně se jí nevede. Co chce, to si koupí. Dopřává si každý rok dovolenou v exotice a nebojí se za sebe utratit dost peněz, třeba v rámci drahé kosmetiky. Richard to zjevně vycítil a nechává se dcerou vydržovat. Když z Ivety vylezlo, co všechno mu zaplatila, šla jsem do mdlob.

Opravu jeho auta, nové oblečení, drahé hodinky, nový mobil… „Ty ses snad zbláznila. Vždyť tě jen využívá,“ uhodila jsem na ni. „Tak ať, alespoň nejsem sama,“ zněla její odpověď.

„Máš přece na víc, než na někoho, kdo tě obdivuje jen pro peníze,“ zlobila jsem se.

Hlavně, že závidí

Dcera se do mě pustila, že si snad zaslouží být ještě šťastná a zamilovaná. Že jí to za ty peníze stojí! Nestačila jsem se divit. Bylo mi z toho opravdu těžko.

Nakonec z dcery vypadlo, že dobře ví, že ji Richard nemiluje, ale baví ji také, jak jí ho všechny závidí. I sousedka, i kolegyně v práci, i spolužačka Maruna, se kterou se ve škole nesnášely.

Od našeho posledního rozhovoru se Iveta moc neozývá. A já čekám, kdy to přijde. Čas mi utíká. Už jsem mluvila s vnuky i jim je líto, že jejich máma se cítí tak sama a že sáhla v zoufalství po někom takovém, jako je Richard. Musíme teď vymyslet, jak jí ho vyhnat z hlavy.

Vlasta (72), Liberec