Domů     Neviděli jsme se tak dlouho…
Neviděli jsme se tak dlouho…
6 minut čtení

Kdysi dávno jsem se zamilovala do dvou mužů. Byla jsem mladá dívka, snad ne tak povrchní, jak si teď možná myslíte.

Moje srdce bylo široké, a tak se tam oba pohodlně vešli. S Jirkou jsem se seznámila v jednu teplou srpnovou sobotu. Před prázdninami jsem odmaturovala, a právě jsem pomáhala tatínkovi sklízet z pole úrodu.

Když tatínek naše políčko dosekal, svázali jsme obilí do snopů. Táta odjel na oběd a mně poručil stavět snopy do panáků, aby důkladně proschly. Svlékla jsem se do plavek a dala se do práce, když poblíž zabrzdil nákladní automobil plný vojáků.

Vystoupil urostlý četař a dal povel všem mužům, aby mi pomohli, zatímco on stál u mě a hučel do mě, abych se večer zúčastnila místní taneční zábavy. Cožpak jsem mu mohla říct ne, když mi tak pomohl?

Pozvání k tanci

Na tancovačce se ukázalo, že je nemožné protančit s četařem Jirkou celý večer, protože hrál ve vojenské kapele na saxofon. Tak jsem se na něho aspoň vášnivě dívala. Zábava měla říz, kulturní dům praskal ve švech.

Šla jsem se trochu ochladit na balkon, vtom se přede mnou uklonil pohledný mladý muž a povídá: „Já jsem Jarda, nešla byste si zatancovat?“ A to právě byla ta má druhá láska, ta větší.

Mé srdce vzplanulo láskou

Bylo legrační, že mě po skončení taneční zábavy šli vyprovodit k zahradní brance oba. Cestou na sebe Jirka s Jardou vrhali zlé pohledy. Bála jsem se, že se poperou, naštěstí zůstalo jen u očního kontaktu.

Jirku pak přeložili na Šumavu, a tak jsme si mohli jenom dopisovat. Láska s Jardou se rozhořela naplno. Šíleně, šíleně jsem se zamilovala. Jarda už měl naštěstí po vojně, potíž byla v tom, že bydlel opravdu hrozně daleko.

Ale slíbili jsme si, že nás nic nerozdělí, dálka už vůbec ne. I Silvestra jsme měli trávit spolu.

Nepřijel

Od časného rána jsem gruntovala a odpoledne už jen ronila slzy. Nepřijel. Poslal telegram, že babička onemocněla, dostala prý těžký žlučníkový záchvat. Žil jen s babičkou, rodiče emigrovali, neměl to lehké.

Jenomže byla jsem tak nepředstavitelně zamilovaná, že jsem mu silvestrovskou nepřítomnost prostě nějak nedokázala odpustit. Ranil mě.

Radovala jsem se předčasně

Uložila jsem se k spánku, i když byl poslední den v roce. Bylo mi všechno jedno. Za chvíli na okno zabušila moje nejlepší kamarádka, ať hned vstanu a uháním do kulturáku, kde na mě čeká milé překvapení. „Panebože! Jarda!“ vyhrkla jsem štěstím bez sebe.

V sále však seděl usmívající se Jirka. Málem už jsem na jeho existenci zapomněla. Zírala jsem na něj jako na zjevení, v mém pohledu muselo být takové zklamání, až mi nic netušícího četaře bylo líto.

Nečekaná nabídka

Když jsem se vzpamatovala, políbila jsem ho na čelo. Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Pochopitelně, že to na mně poznal. „Ty jsi nějaká smutná. Copak se stalo?“ Na to jsem mu nemohla odpovědět.

I když venkovská kapela hrála od podlahy a já měla docela hezkého tanečníka, nerozveselilo mě to. A při jedné písni jsem se dokonce rozplakala. Toho si Jirka nemohl nevšimnout. Vzal mě za ruku, vyšli jsme ven, do studené zimní noci. Řekl:

„Tak co se děje?“ Odpověděla jsem a vzlykala jsem u toho, že bych taky chtěla být veselá, ale nejde to. „Ale jde. Vezmi si mě a budeš, o to se postarám, budu tě rozveselovat jako smutnou princeznu.“

Po zádech mi přeběhl mráz

Nevím, co mě to napadlo, ale řekla jsem, že si ho vezmu. Bylo mi devatenáct let, nechápala jsem, k čemu jsem se to vlastně zavázala. Ale dobře si vzpomínám, jak mně při těch slovech po zádech přeběhl mráz, a nebylo to jen tou studenou nocí.

Tiše sněžilo, políbili jsme se pod oblohou, která byla plná hvězd. Začala jsem se těšit na svatbu a namlouvat si, že všechno bude nádherné. V hloubi duše jsem však dobře věděla, že to všechno dělám natruc Jardovi, že jen toho mám doopravdy ráda.

Osudová chyba

Hned začátkem nového roku přišel dopis od Jardy. Ještě jednou se omlouval a zdůrazňoval, že nemohl přijet kvůli babiččině nemoci. Odepsala jsem něco ve smyslu: „Jsi z velkého města a na vesnickou holku si ani, milý Jardo, nevzpomeneš.

Kdoví, jak to bylo na Silvestra doopravdy. Nevymlouvej se na babičku, nepřijel jsi, nemusíš už jezdit vůbec. Ostatně, budu se vdávat.“ Tím zlověstným dopisem jsem si trochu zchladila žáhu. Když jsem ho házela do schránky, bylo mi jasné, že dělám osudovou chybu.

Možná jsem ještě mohla jít za pošťačkou a škemrat, aby mi ho vrátila. Nešla jsem. Jarda na dopis neodpověděl, ostatně nebylo co.

Popřál mi hodně štěstí

Jirka si sehnal poblíž zaměstnání s bytem. Přišel máj a vysušil louže. Do svatby zbývalo jen pár dní. Nevydržela jsem to a napsala Jardovi dopis. Přiznala jsem, že si Jirku beru z trucu a že mé srdce patří jemu.

Přidala jsem ještě originální P. S. A jestli za mnou teď přijedeš, svatbu zruším a vezmu si tebe. Myslela jsem to vážně. Jak říkám, bylo mi devatenáct a byla jsem praštěná. Odepsal okamžitě. Prý přece nemůže vejít do svatební síně a odstrčit ženicha.

K svatbě jsem se rozhodla dobrovolně, nikdo mě nenutil. Závěrem mi popřál hodně štěstí.

Bolest v srdci zmizela

Ještě pořád jsem ten vlak mohla zastavit, ale nevěděla jsem, jak to udělat. Když u dveří zazvonil pozdě večer zvonek, lekla jsem se. Nikoho jsem přece nečekala. Ve dveřích stál trochu rozpačitý Jiří. Přešlapoval na místě, ale krásně se usmíval.

„Víš, tohle si přece nemůžeme udělat,“ přistoupil ke mně, „Přece jenom jsme si souzení, nemůžeme…“ A já se rozbrečela. Už jsem ani nedoufala, že si pro mě přijde.

Irena N. (68), Sokolov

Související články
3 minuty čtení
Věřila jsem, že jednou k sobě najdu správného muže. Dva pokusy mi sice nevyšly, ten třetí ale zatím nemůže být lepší. V dávat se ve dvaceti letech bylo romantické a naivní. Chystat další svatební šaty těsně před čtyřicítkou už bylo trošku bláznivé. Ale absolvovat to všechno znovu, do třetice, na prahu šedesátky, to už si klepali na čelo všichni moji blízcí. „Zase tě mám vést k oltáři? Vždyť už
3 minuty čtení
Sblížila nás písnička Lenky Filipové a Karla Zicha Mosty. A tak jsme se jeden takový most pokusili mezi sebou vybudovat. Jednou se sice zbortil, my jsme k sobě ale zase našli cestu. Ráda jsem jezdívala na pio­nýrské tábory. Naši mě tam šoupli hned v první třídě, aby měli pár týdnů klid, ale mně to nevadilo. Byla jsem smělá holčička a společnost jsem vyhledávala. Akorát že mi při vyndávání zavaz
5 minut čtení
Když mě první manžel odkopl jako nepotřebnou věc, ocitla jsem se na dně. Moje kamarádka ale zasáhla a díky ní jsem dnes zase šťastná. Na období před deseti lety nevzpomínám ráda. Prožívala jsem skutečné peklo. Zjistila jsem tehdy, že mě manžel po třiceti letech manželství podvádí se svou asistentkou. To ale zdaleka nebylo všechno. Nejen že mě opustil, ale dokonce mě chtěl vystěhovat do bytu, kd
3 minuty čtení
Nebyla jsem studijní typ. Moji rodiče ale byli přesvědčeni o opaku. Ještěže tu byl Roman, můj anděl strážný, který mě držel nad vodou. Maturita pro mě bylo hotové peklo. Nebyla jsem ani za mák studijní typ, avšak nezdravě ambiciózní rodiče nedali jinak, než že mě přiměli podat si přihlášku na gymnázium. Utěšovala jsem se, že je to předem ztracený boj a že se tam ani nedostanu, ale asi byl toho
5 minut čtení
S mým prvním mužem Viktorem jsme se brali na konci sedmdesátých let. Byl vysoký a vtipný, k tomu mě vroucně miloval, stejně jako já jeho. Myslela jsem, že je to navěky. Měli jsme spolu dvě děti, malý domek po rodičích na kraji města a zahradu plnou mých milovaných růží. Lásce k nim mě naučila má babička a já jsem v její tradici pokračovala. Množila jsem je, šlechtila a jezdila s nimi po výstavá
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budovat mosty je lepší než je pálit
skutecnepribehy.cz
Budovat mosty je lepší než je pálit
Sblížila nás písnička Lenky Filipové a Karla Zicha Mosty. A tak jsme se jeden takový most pokusili mezi sebou vybudovat. Jednou se sice zbortil, my jsme k sobě ale zase našli cestu. Ráda jsem jezdívala na pio­nýrské tábory. Naši mě tam šoupli hned v první třídě, aby měli pár týdnů klid, ale mně to nevadilo. Byla jsem smělá holčička
Předpověděl portugalský král vlastní smrt?
epochalnisvet.cz
Předpověděl portugalský král vlastní smrt?
Královská rodina mává z otevřeného kočáru a provázejí ji ovace. Pak se ale z davu vynoří podmračený muž s plnovousem, poklekne na jedno koleno a zamíří pušku na cíl. Tím není nikdo jiný než sám panovník.   Diplomat. Mučedník. Tak znějí dvě přezdívky, pod kterými Portugalsko zná svého krále Karla I. (1863–1908). Ta první se vztahuje k jeho jednání
Co formuje děti? Prostředí, výchova či matčin stres
21stoleti.cz
Co formuje děti? Prostředí, výchova či matčin stres
Vědci se dlouhodobě zaobírají dopadem výchovy a prostředí na lidskou osobnost. Ovšem tenhle oříšek je s nadsázkou řečeno poměrně tvrdý na rozlousknutí. [caption id="attachment_93552" align="alignno
Partner překvapil Štréblovou zásnubním prstenem
nasehvezdy.cz
Partner překvapil Štréblovou zásnubním prstenem
Nečekaná událost jak pro nás, tak pro Alenu Štréblovou (60) alias Milenu Pumrovou z Ulice! Své soukromí si herečka přísně střeží. Svého partnera, prošedivělého štramáka, povoláním veterináře, ukáza
Léto v Olomouckém kraji: krajina poznání, příběhů a živé kultury
epochanacestach.cz
Léto v Olomouckém kraji: krajina poznání, příběhů a živé kultury
Jsou regiony, které se návštěvníkům představují jediným symbolem. Olomoucký kraj mezi ně nepatří. Jeho kouzlo spočívá v rozmanitosti. Během jediného dne lze projít středověkým hradem, sestoupit do podzemních jeskyní, vystoupat na rozhlednu, projít se po hřebeni Jeseníků a večer strávit na festivalu pod širým nebem. Právě propojení poznání, kultury a aktivního odpočinku dělá z regionu
Ferdinandové mezi Habsburky: Lháři, básníci a dobráci
historyplus.cz
Ferdinandové mezi Habsburky: Lháři, básníci a dobráci
Habsburkové vládli českým zemím v kuse téměř 400 let. I oni si podobně jako Přemyslovci a Lucemburkové potrpěli na tradici a není proto divu, že si častěji než jiné předávali jedno stejné jméno – Ferdinand. Celkem pět Ferdinandů usedlo na český trůn. Některé přitom nespojuje pouze jméno, ale i podobný osud a povaha…   1.
7 prima tipů, jak připravit pokožku na léto
nejsemsama.cz
7 prima tipů, jak připravit pokožku na léto
Léto je za rohem a kůže nemusí být na sluneční paprsky úplně připravená. Jakou péči jí tedy v těchto dnech a týdnech dopřát, abyste se nespálila a vypadala stále skvěle? S příchodem prvních letních paprsků dostává pokožka pořádně zabrat. Na příval silného slunečního záření totiž není po zachmuřeném jaře dostatečně připravena. Reagovat tak může velice citlivě v podobě začervenání, vyrážky
Předpověděli zkázu Pearl Harboru Nostradamus i Baba Vanga?
enigmaplus.cz
Předpověděli zkázu Pearl Harboru Nostradamus i Baba Vanga?
Nedělní, pohodové ráno. Tisíce amerických vojáků spí 7. prosince 1941 v Pearl Harboru na havajském ostrově Oahu a cítí se přitom jako v ráji [gallery ids="169578,169581,169580"] V té době se
Projekt jako oživlý paleolit
rezidenceonline.cz
Projekt jako oživlý paleolit
Upper House představuje dokonalou symbiózu architektury, umění a přírody. Kulturní dědictví, zakořeněné v městské buši, nejen skvěle vypadá, ale také aktivně zvyšuje kvalitu života svých obyvatel. Originální výškový dům působí v podstatě jako galerie, zavěšená nad rozlehlou metropolí. Rezidenční objekt v South Brisbane je manifestem spojení člověka s daným prostředím, kulturou a komunitou. Navržena studiem
Chlebová polévka s houbami
tisicereceptu.cz
Chlebová polévka s houbami
Chléb by měl být asi tři dny starý. Po jeho rozvaření získáte hustý, sytý pokrm. Se sýrem a houbami vás jeho chuť mile překvapí. Potřebujete 400 g starého chleba 1 l vývaru 200 g hub 100 g tv
Praha přivítá největší svátek českého a moravského vinařství
iluxus.cz
Praha přivítá největší svátek českého a moravského vinařství
Milovníci vína, vinaři i odborná veřejnost se letos opět setkají na jedné z nejprestižnějších vinařských akcí v České republice. Dne 6. srpna 2026 se Clarion Congress Hotel Prague promění v dějiště Re
Býčí skála: Brutální obětiště dávnověku
epochaplus.cz
Býčí skála: Brutální obětiště dávnověku
Šperky, zbraně, sošky a spousta obilí. Ale také přes 40 lidských obětí, převážně dívek, z nichž některým rozetnou hlavu a useknou končetiny. To je slavný halštatský pohřeb. V Evropě nevídaný objev, který dodnes neumíme vysvětlit… Jeho koníčkem je „slepá jeskynní zvířena“, a díky tomu, přestože je hlavně lékař, objeví řadu nových organismů. Jindřich Wankel (1821–1897)