Přestože jsem byla s Oldřichem několik let, oficiálně jako jeho partnerka jsem nikdy neexistovala a neexistuju. Díky tomu jsem přišla o všechno.
Dcera v kuchyni bouchá rozmrzele nádobím. Vůbec se jí nedivím. I když sedím v obýváku schoulená do ušáku a ani nedutám, vím, že jí už lezu pěkně na nervy. Její byt není nafukovací, má manžela a dvě malé děti. No a já jsem prostě navíc.
Ocitla jsem se tu ze dne na den. Nemám kam jít.
Potkalo mě štěstí
Když jsem před šesti lety potkala Oldřicha, považovala jsem to za velké štěstí. Byla jsem už několik let vdova a život single mi zrovna moc nevyhovoval. Dcera už byla čerstvě vdaná, čekala rodinu a já měla jen několik málo kamarádek.
Můj život byl jen do práce z práce a občas nějaké kino nebo posezení v kavárně. Oldřich byl velkým oživením v mém životě. Byl stejně starý jako já, rozvedený a příjemný.
Budeme spolu
Dva roky jsme se pravidelně scházeli dvakrát i třikrát týdně. Oldřich byl velmi podnikavý, dokázal vymýšlet skvělé akce, návštěvy divadel, výlety. Rozuměli jsme si moc dobře a nakonec jsme se rozhodli, že budeme spolu bydlet.
Tedy přesněji řečeno, že se nastěhuji k Oldřichovi do bytu. Bydlela jsem v podnájmu a on měl vlastní byt. Nebylo co řešit.
Rekonstrukce byla drahá
Jeho byt byl ale dost zanedbaný, a rozhodli jsme se proto, že ho upravíme podle svých představ. Oldřich moc peněz na víc neměl. Dal něco málo, ale rekonstrukci jsem nakonec skoro celou hradila já ze svých úspor. Bylo mi to tehdy jedno.
Oldřicha jsem bezmezně milovala a věřila jsem, že investuju do našeho společného hnízdečka na celý zbytek života.
Snad se lekl závazků
Už během rekonstrukce se mi zdálo, jako by zájem Oldřicha o budování našeho domova, a vlastně i o mě, poněkud slábl. Ale říkala jsem si, že chlapi toho moc nevydrží a že předělávání bytu a ten věčný nepořádek ho už zkrátka nebaví.
Já ale byla ve svém živlu a z bytu udělala nádherné útulné hnízdečko. Bohužel už nebylo pro koho. To jsem ale ještě netušila.
Mladší a krásnější
Uspořádala jsem takovou malou kolaudaci pro rodinu a své dvě nejlepší kamarádky. Všichni náš nově zařízený byt moc obdivovali a já byla šťastná. Bohužel týden nato mi Oldřich zcela na rovinu řekl, že má novou přítelkyni a že se se mnou rozchází.
Prý jistě pochopím, že by rád založil novou rodinu. No a to jaksi se mnou už nemůže. I když mu je to prý moc líto. To bylo to největší pokrytectví, jaké z něj vypadlo. Nic líto mu totiž vůbec nebylo.
Vypakoval mě z bytu během týdne a nastěhoval si tam mladou, hezkou a těhotnou přítelkyni. Do hnízdečka lásky, které jsem tak krásně a za mé veškeré úspory vybudovala. Nezbylo mi nic a ještě splácím dluh. A tak bydlím u dcery.
Naďa H. (59), Havířov