Domů     Moje žárlivost vše zničila
Moje žárlivost vše zničila
5 minut čtení

Můj život se ocitl v troskách. Zničila jsem sebe a celou mou rodinu. Neposlouchala jsem dobré rady.

ž jsem se zase přistihla, jak bedlivě sleduji svého jezevčíka. Vesele pobíhá s ostatními pejsky po trávníku a já mám najednou pocit závisti. On se dobře baví a já tu stojím jako kůl v plotě. Ani ho nenapadne hrát si se mnou, když má své kamarády.

Já jsem mu dobrá doma, když se nudí a chce si hrát. „No to snad ne!“ Já už zase žárlím. A dokonce na svého psa. To by ze mne paní psychoterapeutka neměla radost. Jenže já si nedokážu pomoc. I když mě to stálo už hodně.

Takový malý sobeček

Kořeny mé chorobné žárlivosti se podle odborníků pravděpodobně nacházejí v dětství. Byla jsem jedináček. To už samo o sobě je diagnóza. I když mě tehdy rodiče dost rozmazlovali, nešlo o to pravé rozmazlování.

Dostala jsem vlastně vždy, co jsem chtěla, jen to hlavní ne. Opravdový zájem rodičů a jejich čas věnovaný jen a jen mně.

Pečovala o mě především babička a já trpěla velkou úzkostí a strachem, že o mě vlastně rodiče nestojí, že mě nemilují, že mě nechtějí, že jim překážím. Chtěla jsem je mít jen pro sebe. Místo drahé panenky dostat darem obyčejnou společnou procházku. Nebyl ale čas.

Potíže s mým okolím

Ten pocit z raného dětství mě pak provázel i ve škole. Když se mnou chtěl někdo kamarádit, vyžadovala jsem od něj maximum. Žárlila jsem na každého dalšího, s kým se moje kamarádka bavila.

Brala jsem za velkou zradu, když o prázdninách odjela na koňský tábor, na který já jet nemohla, protože se koní bojím. Přijela zpátky nadšená a měla kolem sebe hodně nových přátel, milovníků koní. Úplně mě to vykolejilo.

I když o nic nešlo, kamarádky jsme byly dál. Přesto jsem s ní potom asi týden nemluvila.

Kluci jsou podrazáci

Ještě horší to se mnou bylo, když jsem se dostala do věku prvních milostných schůzek. Skoro žádnému klukovi jsem nevěřila, že to se mnou myslí vážně.

A protože se mi to snažili vymluvit, začala jsem si jejich tvrzení „ověřovat“, abych je pak mohla nachytat při lži. Dlouho jsem tak byla naprosto beznadějný případ. Pak jsem ale potkala Dominika a konečně jsem se doopravdy zamilovala.

„Ten bude můj!“ To byla bohužel moje první a velice majetnická myšlenka, která nakonec zničila mě i všechno ostatní. Nepochopila jsem, že žádná lidská bytost se vlastnit nedá.

Musím si ho dobře hlídat

S Dominikem jsme měli krásný vztah, který jsme završili svatbou a dvěma dětmi. Dominik byl hodný otec a pozorný manžel. Měl jen jednu zásadní chybu, viděno mýma očima. Byl příliš společenský, aktivní a měl své koníčky a kamarády.

I když dnes musím uznat, že nic nepodnikal na úkor naší rodiny, vadilo mi to hrozně. Žárlila jsem na to, že se dokáže zcela uvolněně a nevázaně bavit v cizí společnosti mimo naši rodinu. Že má své zájmy a koníčky, kterých se rozhodně nehodlá vzdát.

Bála jsem se, že tam někde potká nějakou jinou a nás opustí. Nebo co horšího, možná už nějakou má ty jeho aktivity jsou jen falešné alibi. Musím ho hlídat.

Kamarádka mě varovala

Jak jsem řekla, tak jsem udělala. Kvůli tomu, že byl Dominik velmi zábavný a také dost pohledný, se kolem něj točilo vždy dost žen. Každou chvíli jsem měla pocit, že s některou flirtuje, že mě podvádí. Za každý úsměv, který věnoval jiné, jsem mu udělala scénu. Kamarádka mě varovala, ať toho nechám, že to nedopadne dobře.

Ve střehu

Radila mi, ať Dominikovi dopřeju trochu volnosti, že on je skvělý manžel a táta, který nás přece neopustí. Já ale nemohla. Pokud to šlo, slídila jsem Dominikovi v mobilu i v e-mailech, kontrolovala ho telefonem. Bylo to tak jednoduché.

Měla jsem si už tehdy uvědomit, že lehké je ho kontrolovat právě proto, že nemusí nic skrývat. Dokonce jsme si pořídili ještě další dítě.

Dlouho jsem mluvila…

Dominik moji žárlivost těžko snášel. Jednou mi známá dala echo, že Dominik se na volejbalu až příliš věnuje jedné ženě. Když jsem se ho zeptala, tvrdil mi, že je to nesmysl. Ale já mu nevěřila. Vzala jsem svou šestiletou dceru a vkráčela ji do tělocvičny.

Seděla jsem tam až do konce a přemýšlela, která z těch ženských to je. Byla jsem tam až do jedenácti. S Dominikem jsme se pak strašně pohádali. Byl rozzlobený, že do toho zatahuji naši dceru, která měla už dávno spát. Že ho neustále podezřívám a ponižuji. Dlouho pak se mnou nemluvil.

Sama jsem ho vyprovokovala

Svou vlastní žárlivostí jsem Dominika upozornila na ženu, se kterou se sice rád bavil, ale nic víc by ho vůbec nenapadlo. Byl přece ženatý. Jenže po všech těch mých hysterických scénách si všiml, že Dáša je klidná, vyrovnaná a cítí se s ní dobře.

Tak dobře, že po čase podal žádost o rozvod a odstěhoval se k ní natrvalo. Své povinnosti otce si plní svědomitě. Ale naše rodina je pryč, všichni mi vyčítají, že je to moje vina. Starší děti odešly, zůstala jen ta nejmenší, které se stýská po tátovi.

A já se snažím léčit z chorobné žárlivosti. Moc mi to ale nejde.

Libuše P. (57), Mělník

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může