Domů     Pamatovala si svoji sestřičku
Pamatovala si svoji sestřičku
3 minuty čtení

Některé duše se prý převtělují až po dlouhé době, ale ty, které opustily náš svět příliš brzy, dostanou novou šanci hned.

Tenhle příběh mi vyprávěla jedna žena, se kterou jsem se seznámila před několika lety při pobytu v lázních v Luhačovicích, kde jsem se léčila po operaci kolene. Stal se její dceři Anně a vnučce. Vždycky, když si na něj vzpomenu, pocítím mrazení v zádech.

Bolestná tragédie

Moje lázeňská známá se stala babičkou v roce 2002, když se její dceři, šťastně provdané, narodila holčička. Vnučka dostala jméno Pavlínka. Všichni ji milovali. Dělala všem radost, až do jednoho tragického dne, kdy ji ze školky vedla sousedka.

Na chodník vjelo auto. Sousedka to odnesla těžkým zraněním, ale malá Pavlínka byla bohužel na místě mrtvá.

Přesně na den, o rok později

Smrt holčičky všemi velice otřásla. Rodina se dlouho a těžce z té tragické události vzpamatovávala. Nejlepším řešením bylo mít další dítě. Miminko, také holčička, se narodilo shodou okolností přesně rok po Pavlínčině smrti.

To ale nebyla jediná podivnost, která ty dvě malé dívky, co se nikdy nepotkaly, spojovala!

Oblíbený plyšový slon

Jak holčička, která dostala stejné jméno, tedy Pavlínka, vyrůstala, objevovaly se u ní záhadné schopnosti. Mluvila úplně stejně jako její mrtvá sestřička a znala věci, o kterých nemohla mít ani tušení.

Například věděla o tom, že ta první Pavlínka měla velkého plyšového slona, kterému říkala Pepík.

Ptala se po něm, ale dostat ho už nemohla. Její rodiče ho totiž dali, stejně jako některé další oblíbené hračky mrtvé dcerky, na pohřbu do její rakve. Tím ale podivnosti nekončily. Všechny pak šokovalo, když se ve čtyřech letech začala vyptávat na Lucinku.

Převtělená duše?

Lucinka byla nejlepší kamarádka první dcerky, když chodila do mateřské školky. Působilo to zkrátka dojmem, jako by se dušička té tragicky zemřelé Pavlínky převtělila do nově narozené holčičky! Tím spíš, že o dřívějším neštěstí nové Pavlínce rodiče nikdy neříkali.

Věřím, že smrt neznamená konec

Teprve když Pavlínka dorostla do věku, ve kterém odešla pryč z tohoto světa její předchůdkyně, začalo být všechno normální. Bylo to i proto, že už nebylo s čím srovnávat, na co si „pamatovat“.

Nevím, kdy a jak nové Pavlínce její rodiče řekli o té původní a jestli se něco z těch divných událostí vysvětlilo, ale pokud jde o mě, tak mě ten příběh utvrdil v přesvědčení, že po smrti život nekončí a že je možné znovu přijít na svět mezi své blízké v nějaké jiné podobě!

Michaela D. (61), Uherské Hradiště

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.