Některé duše se prý převtělují až po dlouhé době, ale ty, které opustily náš svět příliš brzy, dostanou novou šanci hned.

Tenhle příběh mi vyprávěla jedna žena, se kterou jsem se seznámila před několika lety při pobytu v lázních v Luhačovicích, kde jsem se léčila po operaci kolene. Stal se její dceři Anně a vnučce. Vždycky, když si na něj vzpomenu, pocítím mrazení v zádech.

Bolestná tragédie

Moje lázeňská známá se stala babičkou v roce 2002, když se její dceři, šťastně provdané, narodila holčička. Vnučka dostala jméno Pavlínka. Všichni ji milovali. Dělala všem radost, až do jednoho tragického dne, kdy ji ze školky vedla sousedka.

Na chodník vjelo auto. Sousedka to odnesla těžkým zraněním, ale malá Pavlínka byla bohužel na místě mrtvá.

Přesně na den, o rok později

Smrt holčičky všemi velice otřásla. Rodina se dlouho a těžce z té tragické události vzpamatovávala. Nejlepším řešením bylo mít další dítě. Miminko, také holčička, se narodilo shodou okolností přesně rok po Pavlínčině smrti.

To ale nebyla jediná podivnost, která ty dvě malé dívky, co se nikdy nepotkaly, spojovala!

Oblíbený plyšový slon

Jak holčička, která dostala stejné jméno, tedy Pavlínka, vyrůstala, objevovaly se u ní záhadné schopnosti. Mluvila úplně stejně jako její mrtvá sestřička a znala věci, o kterých nemohla mít ani tušení.

Například věděla o tom, že ta první Pavlínka měla velkého plyšového slona, kterému říkala Pepík.

Ptala se po něm, ale dostat ho už nemohla. Její rodiče ho totiž dali, stejně jako některé další oblíbené hračky mrtvé dcerky, na pohřbu do její rakve. Tím ale podivnosti nekončily. Všechny pak šokovalo, když se ve čtyřech letech začala vyptávat na Lucinku.

Převtělená duše?

Lucinka byla nejlepší kamarádka první dcerky, když chodila do mateřské školky. Působilo to zkrátka dojmem, jako by se dušička té tragicky zemřelé Pavlínky převtělila do nově narozené holčičky! Tím spíš, že o dřívějším neštěstí nové Pavlínce rodiče nikdy neříkali.

Věřím, že smrt neznamená konec

Teprve když Pavlínka dorostla do věku, ve kterém odešla pryč z tohoto světa její předchůdkyně, začalo být všechno normální. Bylo to i proto, že už nebylo s čím srovnávat, na co si „pamatovat“.

Nevím, kdy a jak nové Pavlínce její rodiče řekli o té původní a jestli se něco z těch divných událostí vysvětlilo, ale pokud jde o mě, tak mě ten příběh utvrdil v přesvědčení, že po smrti život nekončí a že je možné znovu přijít na svět mezi své blízké v nějaké jiné podobě!

Michaela D. (61), Uherské Hradiště