Na horoskopy, věštby a výklady karet jsem nevěřila. Nevím, co mě to napadlo, nechala jsem se zlákat ke kartářce.

Právník na mě upřeně hledí. Zdá se, že je trochu zmatený z celé situace. A zřejmě se domnívá, že moje počínání je bláznivé. Vždyť proč se s někým dělit, když to nebylo nezbytně nutné. Jenže ono to nutné je, alespoň pro mě.

Bláznivý nápad

Když mě kamarádka Hana lákala, ať s ní zajedu ke kartářce, brala jsem to jako legraci. Je mi přes padesát, jsem rozvedená. No právě proto bych, podle Hany, měla se svým životem něco zásadního udělat. A kartářka mi podle Hany napoví, co. No a tak jsem se svěřila do rukou věštkyně.

Váš bratr vás potřebuje

Tajemně vyhlížející a exoticky oblečená dáma mi otevřela dveře svého bytu. O nohy se mi hned začala třít černá kočka. Myslela jsem, že se začnu smát. To je přece jak z „blbého“ filmu! Jenže přišlo ještě něco mnohem horšího.

Kartářka se k mému údivu trefila v mnoha věcech, co mě potkaly v minulosti nebo trápí dodnes. A pak se zeptala, proč nejsem v kontaktu se svým bratrem. Prý potřebuje naléhavě mou pomoc! Měla bych ho prý vyhledat.

Začala jsem rychle pátrat

Byla jsem v šoku. Žádného bratra přece nemám, jsem odjakživa jedináček. Posmívala jsem se proto tomu, jak se kartářka spletla. Pak mi to ale nedalo a já začala pátrat.

Trvalo mi to dva roky, než jsem přišla na to, že můj otec měl nemanželské dítě – syna Ludvíka. Můj, vždy tak vzorný otec, ho nikdy mně ani mámě nepřiznal. Jako kdyby neexistoval. To bylo hrozné zjištění.

Radostné setkání

Mého mladšího bráchu Ludvíka jsem nakonec našla. A nejen to. Rozhodla jsem se, že mu z dědictví po tátovi přenechám polovinu. Ludvíkovi to pomůže v jeho podnikání. Zároveň tak trochu napravím, co táta pokazil. Sama získám víc, než dám.

Prima bráchu, kterého jsem si vždycky přála. To je velký dar. Ke kartářce už asi nikdy nepůjdu, ale dnes už vím, že karty nikdy nelžou.

Tereza B. (54), Mělník