Domů     Odpustí někdy sousedé mému manželovi?
Odpustí někdy sousedé mému manželovi?
3 minuty čtení

Můj muž způsobil před mnoha lety na Silvestra nehodu, při které utrpěly úraz dvě děti. Já mu už odpustila, okolí nezapomene asi nikdy.

S manželem se známe od školy, osud nás sice nejprve na čas rozdělil, každý jsme odešel studovat střední školu do jiného města, a každý z nás si svou první lásku odbyl někde jinde.

Až po Honzově vojně jsme se náhodou potkali, a tak jsme spolu začali chodit. Po dvou letech jsme se vzali. Když jsem čekala druhé dítě, zemřela moje babička a uvolnil se její domek na vesnici.

Skvělí sousedé

Rozhodli jsme se tam přestěhovat. Souseda jsem znala z dětství. Jeho žena zemřela už dávno a dobře jsem si pamatovala na její výborné koláče a vnuka Vaška.

Bylo to velká radost, když jsem se dozvěděla, že se bude Vašek zanedlouho se svou rodinou také stěhovat do dědečkova domku.

Že z nás budou sousedé. Měl navíc dceru Janičku, ve stejném věku jako je náš Jiřík. Nemohla jsem se dočkat, až si spolu budou hrát. To léto bylo naprosto úžasné. Všichni jsme si padli do noty.

Bojovali o život

Krásně jsme si tak žili čtyři roky. Najednou se stalo něco, co náš, do té doby pohodový život, otočil o sto osmdesát stupňů. Během několika málo vteřin se naše přátelství rozpadlo a nikdy se už asi nevrátí. To nejzranitelnější místo kaž­dého rodiče je jeho dítě.

Dokážu si představit, jakou nenávist k nám cítí naši sousedé a bývalí přátelé, i když je tomu už mnoho let. Bylo to na Silvestra, který jsme se sousedy slavili společně.

Manžel se tehdy rozhodl odpálit na zahradě hned po setmění nějaké petardy, aby si jich děti užily, protože byly malé a o půlnoci už budou spát.

Nebyl v tom špatný úmysl, chtěl zkrátka dětem udělat radost. Ta se ale zvrtla v oškli­vé neštěstí. Tu trhavinu manžel nezvládl a obě děti − náš Jiřík i sousedovic Janička − skončily v nemocnici. Oba sice přežili, ale v nemocnici si pobyli hodně dlouho.

Janička na tom byla hůř, musela tenkrát podstoupit i nějaké plastické operace. A všechno jen proto, že se chtěl Honza na Silvestra před dětmi předvést.

I když svého činu litoval a obě děti jsou dnes dospělé a až na drobné jizvičky v pořádku, lidé v naší vsi mu neodpustili dodnes.

Poznali jsme přátele

Bohužel se ve vesnici našli lidé, kteří se i ke mně chovali, jako kdyby to neštěstí byla moje vina. Dokonce jsme na dveřích našeho domu jednoho dne našli nápis „VRAH DĚTÍ“. Uvažovali jsme v tu chvíli, že dům prodáme a odstěhujeme se někam daleko.

V  prvních měsících po nehodě jsme museli snášet opovržení lidí a strašné výčitky sousedů. Ale máme naštěstí rodiče a pár opravdových přátel, kteří nám hodně pomohli. Pochopitelně všechno chce čas. I v našem případě se situace po nějaké době uklidnila.

Reakce okolí už není dnes tak hrozná. Se sousedy se ale stále nezdravíme a asi nikdy nebudeme. Je mi to líto, ale občas je vidím, jak stojí za plotem a nenávistně na nás zírají.

Tolik bych si přála, aby se to jednou konečně zlomilo a oni dokázali mému manželovi odpustit. Vždyť to přece neudělal schválně!

Helena (64), Vysočina

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.