Domů     Strčil do mě a já se řítila naproti svému štěstí
Strčil do mě a já se řítila naproti svému štěstí

Díky mé milované vnučce jsem se tehdy seznámila s mužem, který mi změnil život. Na tu dovolenou na horách dodnes s láskou vzpomínáme a smějeme se u toho.

S mladými jsem o vánočních svátcích jela na hory. Chtěli si zalyžovat a já měla na starosti čtyřletou vnučku Ubytovali jsme se v penzionu a šli na oběd. U vedlejšího stolu seděl starší muž s asi šestnáctiletým chlapcem.

Můj pubertální vnuk Marek najednou potichu prohlásil: „Babi, tamhleten chlap se na tebe několikrát podíval, asi se mu líbíš.“ Odpověděla jsem: „Možná mu jen někoho připomínám, já ho ale neznám,“ a ani se neohlédla.

Jízda z kopce

Dcera se zetěm a vnukem si další den na lyžích užívali sjezdovku a já dohlížela na malou Adél­ku, která sjížděla mírný svah na kluzáku, který vypadal jako velký talíř s ušima. Najednou začala kňourat, že chce na záchod a půjde pouze s maminkou.

Dcera k nám zrovna přisvištěla na lyžích, a tak malou vzala do náručí a vydaly se na toalety. Čekala jsem na ně a dívala se, jak zeťák s Markem sjíždějí prudký kopec.

Protože mě už pobolívaly nohy, sedla jsem si na kluzák, nohy skrčila, kolena pod bradu a čekala na ty mé holky.

Šla kolem partička mladíků, asi trochu moc veselých. Najednou jeden zavrávoral a omylem strčil nohou do kluzáku. Než jsem se nadála, doslova jsem na něm letěla po šílené sjezdovce dolů. Nešlo to zastavit. Jenom jsem křičela: „Uhněte, pozor! Z cesty!“ Byla to rychlost.

Pozor, dámo!

Konečně jsem se přiřítila dolů, můj křik uslyšel muž, který naštěstí včas uskočil a já se zarazila o sněhovou bariéru. „Dámo, co to vyvádíte? Není vám nic?“ ptal se starostlivě ten chlapík, kterého jsem málem porazila. „Ne, jsem v pořádku,“ odpověděla jsem a snažila se vydýchat právě prožitý šok.

Pak jsem si uvědomila, že je to ten sympatický pán ze včerejšího oběda. Ještě jednou jsem se omluvila za to, že jsem mu málem podrazila nohy. V tu chvíli už u mně byli zeťák s vnukem. „Babi jsi v pořádku?“ ptal se Marek vyděšeně.

„Jsem a jdu nahoru,“ řekla jsem, popadla kluzák a s poslední hrdostí, která mi po té bláznivé jízdě ještě zbyla, odkráčela.

U večeře jsem v restauraci zase uviděla mého známého neznámého, usmál se na mě. Další den jsme opět vyrazili na kopec. Mladí na velkou sjezdovku, já s Adélkou tentokráte na mírnější svah.

Nalezená vnučka

Když nám začala být zima, ře­kla jsem vnučce, že půjdeme na čaj. Vydaly jsme se ke stánku. Stála jsem ve frontě, Adélka byla kousek ode mě a pozorovala frontu u vleku. Byla jsem ráda, že není z čekání otrávená.

Najednou jsem ji ale neviděla i její kluzák byl pryč. „Adélko!“ zavolala jsem a chtěla ji jít hledat.

V tom jsem ale uviděla růžovou kombinézu. Oddychla jsem si. S ní se ke mně blížil nějaký muž. Poznala jsem v něm toho, kterého jsem den předtím málem srazila. „Dobrý den paní Jano,“ pozdravil mě s tím svým milým úsměvem. Jak ví, jak se jmenuju, projelo mi hlavou.

„Ta vaše malá je roztomilá brepta,“ řekl. Prý uviděl Adélku, jak jde sama s talířem v ruce, tak se jí zeptal, kde má babičku nebo maminku. Začala se s ním bavit a navykládala mu spoustu věcí. Mimo jiné to, že nemá žádného dědu.

Nelhala, můj manžel zemřel před pěti lety a rodiče ze zeťovy strany bydleli až na Slovensku. Pan Miroslav, jak se nám ten muž představil, si na hory vyrazil také ze svým vnukem, který byl u něho na pár dní na návštěvě.

Na skleničku

Večer mě pozval Miroslav na vínko. Když jsem se zmínila před dcerou, že jsem pozvaná do restaurace, zamračila se a příkře řekla:

„Předpokládám, že tě pozval ten podivín, co z tebe nespustil oči od prvního dne.“ To mě rozčílilo, mluvila se mnou jako s malou holkou. „Není to žádný podivín.

A jedno posezení přece nic neznamená,“ odpověděla jsem. Celá léta, co můj muž není mezi námi, jsem s nikým nerandila, ani s žádným mužským nikde neposeděla a Miroslav mi byl sympatický. Hezky jsme si popovídali. Byl také vdovec, žena mu zemřela před čtyřmi lety.

Zjistila jsem, že máme mnoho společných zájmů. Navíc bydlel jen dvacet kilometrů od našeho města. Když jsem se vrátila, dcera se na mě mračila. „Doufám, že to bylo jediné a poslední pozvání od toho obejdy,“ vpálila mi.

Tak nechci dopadnout

Přece mi moje dcera nebude diktovat, s kým se mám stýkat! Já jsem jí do vztahů také nemluvila a že vystřídala dosti pochybných známostí, než našla mého nynějšího zeťáka.

Všichni jsme teď bydleli v domě, který jsme postavili s mým mužem a mladí si zvykli, že se jim o hodně věcí postarám, pohlídám vnoučata a oni mají volnost.

Ale tím mě přece nemohli svázat. Odstrašujícím příkladem byla má bývalá kolegyně z práce, která svým třem dospělým, samostatným dětem dělala uklízečku, kuchařku a vychovatelku šesti vnoučatům.

Když šla na kávu se svým spolužákem, tak jí vlastní děti řekli, že pokud si někoho najde, tak bude u nich mít dveře zavřené. A tak už nikam nechodí, pouze od jednoho potomka k druhému a všichni z ní tahají peníze. Tak takhle daleko to rozhodně nechci nechat dojít.

Šťastné vykročení

Moc jsem se na další schůzku s Mirkem těšila. „Já jsem se zamilovala jako puberťačka,“ projelo mi myslí, když jsem se usmívala se při vzpomínce na něj. Byli jsme domluvení, že po dovolené vyrazíme na šestikilometrovou túru se skupinou turistů.

Byl to takzvaný novoroční pochod. A do toho nového roku jsme vykročili s nadějí a láskou v srdci.

Když začala plesová sezona, vyrazili jsme si zatančit. S manželem jsme občas také na ples zašli, poslední léta jsem ale nikde nebyla. Pravidelné byly návštěvy divadla. S Mirkem máme podobný vkus.

V létě jsme jezdili na výlety a podle programu vzali s sebou i Adél­ku. Ta Mirkovi už říkala dědo, ve školce se chlubila a dcera se na ni za to zlobila.

Svatba?

Nic jiného však dělat nemohla. Náš vztah trval dva roky a Mirek jednou před zeťákem řekl, že by se se mnou chtěl oženit. Ten to samozřejmě okamžitě sdělil dceři. „Ty jsi se mami musela zbláznit! Přitáhnout si dědka domů! To ti nestačí, že se s ním vídáš několikrát do týdne?“

Byla bez sebe vzteky. „Já si nikoho domů nepřitáhnu, my budeme bydlet spolu v jeho bytě. Co se týká toho dědka, tak je jen o dva roky starší než já, takže tím urážíš i mě, že jsem bába,“ řekla jsem jí s ledovým klidem.

S Mirkem jsem byla opravdu zase šťastná. Ve městě, kde bydlí, je nádherný park s místem, kde se oddává. Je plné květin a nádherných rozkvetlých keřů. Tam jsme měli krásnou svatbu, jen se svědky.

Konečně usmíření

Dcera chvíli trucovala, ale když viděla, že Adélka si s Mirkem rozumí a je pro ni dědou, jakého si tolik přála, přehodnotila svůj názor. Konečně přišla na to, že láska a harmonický vztah je v životě moc důležitý a věk v tom nehraje vůbec žádnou roli.

Dokonce se mi i upřímně omluvila za to, jak se chovala, a že o Mirkovi mluvila jako o podivínovi. Někdy společně vyrážíme na túru, a to jsme pak pořádná parta. S Adél­kou, vnuky a dnes už i s jejich slečnami je obrovská legrace.

Mimochodem, s Mirkem jsme šťastným a pořád zamilovaným manželským párem. A to už pátým rokem. Adélka už na tom svém talíři dávno nejezdí, ale máme ho v zahradní chatce, kam ho můj muž pověsil, na památku. Dcera se mi dnes směje, že jsem si doslova narazila bezvadného chlapa.

Jana (67), západní Čechy

reklama
Související články
28.3.2024
S novým chytrým telefonem jsem to vůbec neuměla. Dvakrát jsem vyťukala špatné číslo. Místo švadleny to zvedl nějaký muž… Před dvěma lety jsem dostala nový moderní mobil. Jako žena nepolíbená moderními technologiemi jsem z toho nebyla moc nadšená. Vůbec jsem s ním neuměla pracovat. Jednou jsem dokonce popletla při přepisování kontaktu dvě čísla. Právě to mi ale přineslo štěstí v podobě nového mu
28.3.2024
V dlouholetém manželství jsem nebyla šťastná, ale manželovi jsem byla věrná, i když on byl přesvědčený o opaku. Lidé jsou různí, hodní, dobrotiví, ale také zákeřní a zlomyslní. A někteří také rádi druhým ubližují vymyšlenými zprávami. Někdy se ale stane, že pomluvy mají nakonec úplně opačný účinek. Já jsem se před několika lety stala terčem takových pomluv. Naštěstí to ale nakonec vyústilo v do
25.3.2024
Bylo nádherné jaro, všechno kvetlo, nad řekou tančily sluneční paprsky a já jsem byla nešťastně zamilovaná. Miloš totiž chodil s Vendulou. Maturita se blížila mílovými kroky, ale já jsem měla zároveň tolik řekněme mimoškolních starostí, až mi z toho praskala hlava. Jaro bylo v plném rozpuku, nad řekou tančily sluneční paprsky zasněný waltz, kvetlo kdeco, vzduch voněl jarem a všichni se z něho r
24.3.2024
Žila jsem v chatrném domečku s otcem opilcem a nespolehlivým přítelem. Sklouzli jsme do dluhů. Byla jsem zoufalá! Bylo mi líto souseda, protože měl za ženu nesympatickou hysterku. Ale ani já jsem se nemohla chlubit vzorným rodinným životem. Občas jsem se dívala z okna do sousední zahrady a v duchu jsem mu říkala: „Kamaráde, my jsme tomu ale dali na frak, oba.“ V té době si lidé v naší ulici dom
20.3.2024
Potkala jsem u řeky přízrak, do kterého jsem se překvapivě rychle zamilovala. Ale tomu se nelze divit, vždyť mi bylo sedmnáct. Jaro přišlo dřív, zahrady a louky kvetly jako o život, byla sobota, a tak jsem se vydala na romantickou procházku kolem řeky. Co kdyby mě tam potkala láska? A jak jsem se tak courala voňavou jarní trávou, najednou jsem vyjekla. Spatřila jsem fatu morgánu, rytíře na koni
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
enigmaplus.cz
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
V některých významných muzeích se nacházejí artefakty, které do našeho světa údajně přitahují cizí síly. V jiných se zase objevují přízraky lidí, kteří byli kdysi na těchto místech umučeni k smrti. Mn
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
tisicereceptu.cz
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
Křehké cukroví se na Vysočině nepřipravuje jen na Velikonoce. Sváteční pochoutka prababiček v neděli provoní celý dům. Zkusíte si ho vyrobit také? Suroviny 250g hladké mouky 2 žloutky Kousek m
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
skutecnepribehy.cz
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
Myslela jsem, že ten dům dokonale znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o němž neměl nikdo ani tušení. Ten dům kdysi postavili mí praprarodiče a já jsem v něm vyrůstala. Proto jsem si myslela, že ho znám dokonale, už můj otec ho měl prozkoumaný a ukázal mi jako dítěti všechny
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
21stoleti.cz
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
Publikoval přes 300 vědeckých prací a dal lidstvu nejslavnější rovnici světa E= mc2. Dodnes patří k největším vědeckým hvězdám, ke zhmotnělé tvůrčí genialitě, protože jeho speciální teorie relativity
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
iluxus.cz
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
Italská společnost Tankoa Yachts přináší milovníkům moře nový důvod, proč vyplout na otevřené vody. Jejich nejnovější klenot, 70 metrů dlouhá luxusní jachta Milano, vzdává hold svému italskému jménu -
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
nasehvezdy.cz
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
Zlata Adamovská (65) ze seriálu Ordinace v růžové zahradě oslavila narozeniny. A zavzpomínala v té souvislosti, že si pro ni život přichystal dost perných chvil. Všechno jí vynahradila až láska s Pet
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
epochalnisvet.cz
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
Německé ponorky byly za první světové války skutečným postrachem Atlantiku. Jejich torpéda rozsévala zkázu mezi spojeneckými loděmi a bylo velmi těžké je zničit. O to větší překvapení čekalo na námořníky z britské lodi HM Coreopsis II, když se jim zcela bez boje vzdala posádka obávané ponorky UB-85. Jejich plavidlo totiž prý potopila mořská příšera!  
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
nejsemsama.cz
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
Už naše babičky věděly, že hořká jídla napomáhají celkové pohodě a mají léčivé účinky. Hořké látky konzumované s mírou mohou přinést mnoho dobrého. Od nepaměti se používají především pro své pozitivní účinky na trávení. Nejen bylinky Potravin, které jsou zdrojem hořké chuti, je na výběr mnoho. Jde například o mandle, para ořechy, mák, pohanku, žito, jehněčí maso
11 lebek malovaných krví
epochaplus.cz
11 lebek malovaných krví
K procesu se nedostaví. Sehnal si žiletky… Než vypustí duši, nechá za sebou důležitý vzkaz, nebo si to alespoň myslí. Podřeže si žíly na zápěstí a posledními silami, jež mu i s krví odcházejí s těla, kreslí na zemi cely krvavý pentagram. Mormon, křesťan a nakonec satanista. To vše dohromady je budoucí únosce a vrah
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
epochanacestach.cz
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
Jižně od Jičína v obci Libáň stojí původně gotický hrad s renesančním zámkem Staré Hrady. Stejně jako samotný Jičín i zdejší místo dokonale zapadá do pohádkového kraje. Staré Hrady u Jičína Vybírat si můžeme hned z několika pohádkových prohlídkových okruhů, v nichž se seznámíme s více než čtyřmi stovkami pohádkových bytostí. Čekají opravdu všude. Vypravit se za
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
historyplus.cz
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
Mluví se o ní jako o jednom ze zapomenutých divů světa. Není se ani čemu divit. Šweitigoumská pagoda je úchvatná, obzvláště pak v podvečer, když ji paprsky zapadajícího slunce doslova rozzáří. Její povrch je totiž ze zlata. Použito ho prý bylo větší množství, než jaké tvoří zlaté rezervy v britských bankách. Na její špici se navíc blyští