S mojí kamarádkou nás pojilo přátelství, které jsem si myslela, že nemůže nic ohrozit. Když jsem jí dohodila práci, nenapadlo mě, že to je konec.

Od osmnácti let jsem měla kamarádku Lídu. Seznámily jsme se díky bývalému příteli, který dělal stejně jako Lídin manžel automechanika. Byla to právě Lída, kdo mě po rozchodu utěšoval a pomohl mi znovu se postavit na nohy.

Lída byla tehdy na mateřské, zatímco já pracovala ve fabrice. Po čase jsem se vypracovala na administrativní pozici.

Smolařka

Lída zůstala v domácnosti, protože je muž dokázal zabezpečit. Zpátky k pásu se vrátit nechtěla a na nic jiného neměla vzdělání. První dítě si totiž pořídili už na učňáku. Když byly děti větší, dodělala si maturitu. Nikde ale nevydržela, buď nesedl kolektiv jí, nebo ona jemu.

Když pak odešly děti z domu a manžel si našel milenku, začalo téci Lídě do bot a začala shánět práci intenzivněji. „Musím mezi lidi, jinak se zblázním,“ plakala. Pak se v naší kanceláři uvolnilo administrativní místo, které se nám nedařilo obsadit.

Chtěla jsem pomoci

Lída tou dobou zrovna odešla ve zkušební lhůtě z dalšího místa a já přemýšlela, zda jí o pozici říct. Nakonec mi to ale nedalo a o místu jsem jí řekla. Lída byla nadšená a já to hned další den domluvila se šéfem. Přijali ji.

Lída byla šikovná a snad i spokojená. Hned další měsíc ji ale začala bolet krční páteř, a tak byla pár dní doma.

Po návratu do práce jí pro změnu onemocněla vnučka a dcera nemohla zůstat doma, takže musela na ošetřovačku. V té době zrovna přišel covid a naše firma umožnila lidem pracovat na home office.

Podklady jsem jí vozila cestou domů a takhle to fungovalo nejprve týdny a potom i měsíce.

Nechtělo se jí dělat

I když covid polevil, pracovala stále víc z domova. Neminul měsíc, aby nebyla minimálně jednou nemocná. Náš vedoucí si ji proto pozval na „kobereček“, kde jí řekl, že takhle to dál nejde, a home office jí zakázal.

Pomohlo to pouze na měsíc, pak byla opět každou chvíli doma. Já si bohužel byla jistá, že to jenom hraje, aby nemusela pracovat, a přitom byla zaměstnaná.

Vůbec jí navíc nevadilo, že její práci za ni děláme my, zatímco ona se válí. V práci jsme ji přesto kryly. Začala jsem si držet odstup. Bavily jsme se už jen o práci.

Ve volném čase jsem omezila návštěvy, protože mi bylo nepříjemné vědět, že ji vyhodí, a zároveň se tvářit, že se nic neděje.

Já ji vyštípala

Po roce a půl Lídu opravdu vyhodili. Čekala jsem, jak se k tomu postaví. Doufala jsem, že bude soudná a uzná svoji chybu, a také jsem doufala, že budeme zase kamarádky. To se bohužel nestalo.

Lída to vzala hodně špatně, chybu si nepřiznala a bylo jí i jedno, že nám v kanceláři bude chybět jeden člověk.

„O co jde? Však práce je teď méně, takže to zvládneš sama s Jarkou. Já můžu aspoň v klidu zůstat doma na ošetřovačce nebo neschopence,“ vpálila mi do tváře. „Stejně za to můžeš ty. Všimla jsem si, jak se poslední dobou ode mě držíš dál.

Už jsi mě prostě v práci nechtěla a postarala ses o to, aby mě vyhodili,“ obvinila mě.

Po několika dnech jsem se ji ještě pokoušela kontaktovat a vysvětlit jí, jak to ve skutečnosti bylo a proč jsem se od ní držela zpátky, ale setkala jsem se pouze s hromadou nepěkných slov na svoji adresu.

Naše dlouholeté přátelství tak definitivně vzalo za své.

Simona M. (50), Opava