Zamilovala jsem se do spolužáka a hned po škole jsme se vzali. Mysleli jsme si, že svět nám patří, ale vůbec jsme neuvažovali o praktické stránce života.

A tak jsme pár let živořili, až mi došla trpělivost a já se rozvedla. Abych mohla žít sama, musela jsem si k práci ještě najít brigádu, tak jsem si přivydělávala jako hosteska. Byla jsem celkem pohledná a chlapi se po mně otáčeli, tak proč toho nevyužít?

Chtěla jsem jen boháče

Na jedné akci pro super boháče jsem si všimla, že mě stále pozoruje jeden z přítomných mužů. Začala jsem si ho všímat a cíleně na něj házet oči. Moje snaha přinesla své ovoce a on mě po skončení akce pozval na rande.

Zdál se mi být jiný než většina těch zazobaných zbohatlíků, kteří, ač jsem toužila po jejich penězích, mě odpuzovali svým chováním. Jarda se zdál docela normální. „S tím by to šlo,“ pomyslela jsem si.

Dalo se s ním totiž normálně bavit, a hlavně, něčím mě prostě okouzlil. Nemluvím o bláznivé zamilovanosti.

Zkrátka mi s ním bylo dobře. Začali jsme se pravidelně scházet. Když mi asi na pátou schůzku přinesl šperk v hodnotě auta, málem jsem spadla pod stůl. Dar jsem naoko odmítala přijmout. Nakonec si prosadil svoji a šperk mi připnul na krk. „Víš, Dano, jsi první normální holka, co znám,“ řekl.

Splnila jsem si svůj sen

Jarda vypadal opravdu zamilovaný, tak jsem přestala řešit, zda toto je vše, co chci, a užívala si luxus, který mi nabízel. Časem přišly drahé kabelky, nový vůz a neomezená kreditní karta. Kupovala jsem si věci, o kterých se mi do té doby ani nezdálo.

Jarda mi umožnil, abych nemusela chodit do práce. Brigádu hostesky jsem musela pustit hned druhý den po našem prvním rande, aby mě neokukovali jiní boháči. Myslela jsem si, že se mi splnil sen.

Mít neomezený přístup k penězům, koupit si všechno, co mě napadne, a ještě mít fůru volného času? Kdo by to nechtěl! Létali jsme po světě, vozili se v luxusních autech a obráželi večírky a vyhlášené akce.

Když jsem přišla do společnosti v šatech za dvě stě tisíc, připadala jsem si jako bohyně.

Nesměla jsem nikam

A přítel se tak ke mně i choval. Jediné, co nesnesl, bylo, abych trávila čas s někým jiným než s ním. A to nejen s kamarádkami, ale ani s rodiči! I když to neřekl přímo, zakázal mi to. Doporučil mi styky s rodinou omezit.

„Nikdo nebude chápat, jak teď žiješ, a budou ti to ještě záviděl,“ tlačil na mě. Ze sna jsem se probudila příliš pozdě. Až když jsem viděla Jardu s jinou mladší ženou. Když jsem se ho zeptala, co to má znamenat, rovnou mi vrazil facku.

To bylo tvrdé probuzení ze sna. „Do toho ti nic není. Dostáváš málo?“ Druhý den se omluvil a přihodil k tomu drahý šperk. Bylo mi jasné, že můj vysněný život se právě zhroutil. Pokud budu držet pusu a krok, budu mít vše co doposud, jinak mohu táhnout.

Chtěla bych vše vrátit

Pozdě jsem si uvědomila, že jsem ve víru večírků a užívání si zapomněla i na mateřství, a teď že už je pro mě pozdě. Od toho dne jsem večer co večer brečela do polštáře, zatímco můj partner si užíval s mladším modelem.

Peníze a všechno to kolem mi rázem zhořklo. Je mi padesát pryč, dělám hospodyni a uklízečku muži, který mě vyměnil za mladičkou fiflenu, rodiče už nemám a zůstala jsem sama. A za vše si mohu jen já.

Od té doby lituji dne, kdy mi navlékl první šperk. Přemýšlím, že odejdu a postavím se na vlastní nohy, ale nevím, jestli to ještě po letech v přepychu zvládnu… A budou mě vůbec ještě někde chtít?

Dana B. (56), Třebíč