Doma lenoch k pohledání, ale u svých dětí pracant a dříč. Můj přítel se podobá chameleonovi. Nevím, co si myslet, či zda se s ním rozejít!
Po rozvodu jsem byla dlouho sama. Ne že bych si nikoho nehledala, spíš naopak. Hledala jsem asi až moc. Prostě příliš jsem tlačila na pilu! Moje kamarádka už to asi se mnou nemohla vydržet. Váhavě mi sdělila, že se chovám jako blázen. Maniak!
„Evo, nerada ti to říkám, ale měla by ses krotit. Vždyť se tě za chvíli začnou chlapi bát! Koukáš po každém, jako bys ho chtěla sníst!“ Měla pravdu, musela jsem to uznat. Na chvíli se mě zmocnil vztek, ale potom jsem jí byla vděčná.
Byla to od ní odvaha, říct mi něco takového do očí! Od té doby jsem si dávala pozor.
Oslovil mě při krmení
Na žádného mužského jsem se pro jistotu ani nepodívala. Možná právě to zafungovalo. Našla jsem si přítele, nebo spíš on si našel mě. Oslovil mě v parku, když jsem krmila ptáčky. Bylo to moje velké hobby.
Koupila jsem si dokonce i atlas ptáků a naučila se je všechny bezpečně rozeznat. Třeba takový rehek.
Přiletěl, díval se na mě a dělal dřepy. Vážně. On dřepoval, jako by tančil nějaký moderní tanec! Nebo můj oblíbený havran. Jednou dokonce přinesl v zobáku ořech a hodil ho přede mě. Po chvíli mi došlo, že ho asi chce rozlousknout.
Šlápla jsem opatrně na skořápku, on ho sebral a odletěl. Div mi nepoděkoval!
Neptala jsem se
No, v seznámení s někým solidním jsem už ani nedoufala, ale stalo se. Měla jsem z ničeho nic přítele. Nebyl to žádný zázrak ani filmová hvězda, ale co bych také mohla čekat? Považovala jsem ho za slušného člověka, dokonce jsem ho i obdivovala. Býval ředitelem školy a měl takové docela sofistikované vystupování.
Skoro jsem se styděla chodit doma v zástěře! Navíc, nebyl nepohledný. Středního vzrůstu, plnoštíhlý, ale žádný tlusťoch. Nastěhoval se ke mně celkem brzo, prý proč platit dva nájmy. Souhlasila jsem, aniž bych si ho pořádně prolustrovala.
Ani kamarádky, která ho znala, jsem se na něho nezeptala. Trochu jsem se bála, co upřímného by mi opět řekla. Vlastně, když to všechno hodnotím zpětně, skoro nic jsem o svém Mirkovi nevěděla. Jen to, že má dva dospělé syny a je rozvedený.
Syny mi nepředstavil
Moc o sobě ani o svojí rodině nemluvil. Natož aby mě se svými potomky seznámil. Tak jsem ho s těmi svými třemi kluky také neseznámila. Pořád jsem to nějak oddalovala. Bylo mi trochu trapné se jim přiznat, že mám přítele. Milence!
Hned jak se nastěhoval, zabral gauč v obýváku a z něho se téměř nehnul. Prý musí odpočívat! Zprvu mi to nevadilo, ale později, když jsem byla svědkem jeho vytrvalého povalování, mi začalo být jeho chování protivné. Možná spíš skoro odporné! Ráno se nasnídal a přesunul se na ten gauč.
Vedle sebe zásobu brambůrků nebo nějaké bonbóny. Ty byly nejhorší, protože při jejich konzumování hrozně mlaskal. Na to, jak byl opatrný na vyjadřování a potrpěl si na upravené oblečení, tenhle jeho zvyk byl víc než podivný.
U synů dřel, u mě se válel
„Míro, pojď se projít! Míro, půjdeme do kina. Míro, skočíš mi na nákup?“ ptala jsem se, lákala a rozkazovala. Nebylo mi to nic platné. Později, když už to se mnou nebylo asi k vydržení, přece jenom vstal a vypadl z domu.
Všimla jsem si, že tak činí pravidelně dvakrát týdně. Ve čtvrtek a v sobotu.
Bylo mi to divné. Že by měl nějakou milenku? Nebo že by nebyl vůbec rozvedený? Rozhodla jsem se ho sledovat. K mému údivu chodil navštěvovat syny. Ve čtvrtek jednoho, v sobotu toho druhého. Na tom by nic nebylo, kdybych na vlastní oči neviděla, co u nich dělá.
Pracoval! A jak! Vozil kolečka s maltou, stavěl plot, ryl zahradu. Dřel jako mezek!
Nevím, zda si zvyknout
Nebylo divu, že zbytek týdne ležel jako mátoha na gauči! Rozčílilo mě to. Pro mě je dobré lenošení a pro synáčky dřina? Zvažuji, že se s Mírou rozejdu. K čemu mi je mužský, který pro mě nic neudělá, nic mi nekoupí, nikam se mnou nejde…
Který je falešný?! Dokonce synáčkům dává i peníze. Já prý nic nepotřebuji, mám vlastní příjem. Tak nevím. Samotné mi je smutno, ale takový chlap mi k ničemu není! Už ho snad ani nemiluji.
Eva P. (55), Karlovy Vary
