Domů     Je mi líto, jak to všechno dopadlo
Je mi líto, jak to všechno dopadlo
4 minuty čtení

Po odchodu dětí z domova se naše manželství rychle zhroutilo! S manželem jsme zapomněli na budoucnost a ta nás bohužel tvrdě dostihla.

Dlouhá léta jsem žila v mylném domnění, že moje manželství je něčím, co je dáno jednou provždy. Neměli jsme s Richardem žádné problémy, nehádali jsme se, dokázali jsme vždycky najít kompromis.

Nepotřebovali jsme být jeden druhému nevěrný a hledat jinde něco, co by nám doma chybělo. Potomky jsme vychovali ve vzájemném souladu a úspěšně. Vystudovali, našli si dobré partnery a jednoho dne došlo k tomu, k čemu dojít muselo: opustili svůj rodný dům.

Jako v pustém zámku

První dny po odchodu dětí byly dost nezvyklé. Léta jsem byla zvyklá na to, že je mám takříkajíc pod dohledem a vím o každém jejich kroku.

Ne že bych se jim nějak příliš míchala do života, měli jsme mezi sebou dost důvěrná pouta a syn s dcerou se mi svěřovali sami. Tak trochu to pokračovalo díky mobilům nebo internetu. Doma mi to ovšem najednou připadalo jako v pustém zámku.

Byla jsem věčně sama

Nejhorší pocity jsem ale prožila, když jsem si zanedlouho jednoho večera uvědomila, že vlastně s Richardem nemáme žádný plán na to, co dál, jen sami ve dvou.

Trávili jsme předtím volný čas především jako rodina, málokdy jsme měli během manželství čas na to, podnikat něco společně jako pár.

Kolegyně v práci mi sice předpovídaly, jak si teď budeme moci s manželem užívat života, ale nic takového nenastalo. Richard trávil spoustu času v práci a občas ho tam potřebovali i o víkendech.

Zatímco předtím jsem si toho nevšímala nebo jsem to brala jako samozřejmost, nyní mi jeho nepřítomnost začala vadit. Ano, předtím to dělal pro rodinu, alespoň já jsem tak jeho pracovní zápal brala.

Proč by si tedy nemohl udělat více času na mě? Také mně se uvolnily ruce a volný čas, který jsem získala, jsem teď mohla naplnit podle svého.

Jenže samotné se mi nikam chodit nechtělo a trávit čas jen u svých kamarádek a známých mi taky nepřipadalo jako to nejlepší řešení.

Cítila jsem se zbytečná

Zkoušela jsem vymýšlet různé akce, které bychom s Richardem mohli podnikat. Po dvou měsících jsem musela trpce konstatovat, že nevyšla ani jedna z nich. Manžel buď neměl čas, nebo zájem.

Pomalu jsem si začínala uvědomovat, že to hlavní, co nás spojovalo, byl běžný denní provoz, výchova dětí a péče o ně. Teď byli syn a dcera naprosto samostatní a v našem manželství to mělo stejný dopad, jako když někdo rozváže uzel!

Připadala jsem si najednou zbytečná. Richard působil jako někdo cizí. Docházelo mi, že takhle to mezi námi bylo už dávno předtím, než jsme zůstali v domě sami, jen jsme si to neuvědomovali. Na rozdíl ode mě to manželovi nevadilo.

Konec našeho manželství

Já jsem se cítila stále nešťastnější. Začala jsem mít deprese. Věděla jsem, že takhle dál žít nechci, ale neměla jsem tušení, jak situaci řešit. Nálada doma se přiostřila. Hádali jsme se s Richardem o každou hloupost.

Během jedné hádky jsem manželovi řekla, ať si jde, když už ke mně nic necítí a nemá o mě zájem. Myslím, že tato slova byla osudná. Nějaký čas se nic nedělo. Potom mi Richard řekl, že podal žádost o rozvod. Nesnažila jsem se manželství zachránit, připadalo mi, že by to nemělo smysl.

Kde se stala chyba?

Dnes, šest let po rozvodu, k sobě máme odměřený, ale slušný vztah. Bylo mi líto, že se nás znovu dohromady nesnažili dát ani syn s dcerou. V současnosti mám přítele a měla bych být spokojená.

Já se ale často v myšlenkách vracím k tomu, co se stalo, a přemýšlím, kde a kdy jsme udělali chybu.

Anna L. (51), Zlín

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která