Také někdy tajně posloucháte za zavřenými dveřmi? Radím vám, nedělejte to. Může se totiž snadno stát, že zaslechnete něco, co vám zle zkomplikuje celý další život.
Když jsem byla vlastně ještě malá holka, sotva čtrnáctiletá, zaslechla jsem rozhovor, který jsem nikdy neměla slyšet. Ale znáte děvčata. Slídí po celém domě, jsou zvědavá a dychtivá.
Zrovna jsem se v komoře v podkroví převlékala do máminých odložených večerních šatů, to bývala moje nejoblíbenější zábava.
Tentokrát jsem si našla ty dlouhé fialové, vylepšila to excentrickým náhrdelníkem z dřevěné vyřezávané kravičky a obula jakési památeční stříbrné střevíčky na vysokém podpatku, když jsem zaslechla ze sestřina pokoje tlumený hovor.
Dveře byly nedovřené. Vyplula jsem na podpatcích z komory, omrkla se v zrcadle, pocítila spokojenost a uslyšela to šuškání. Zula jsem střevíce a přikradla se k pootevřeným dveřím.
V pokoji byly máma s mou starší sestrou, která tehdy zrovna oslavila devatenácté narozeniny. Tiše si povídaly, vypadalo to, jako by měly jakousi důvěrnou chvilku. Ani jsem nedýchala a poslouchala.
Dvě dospělé ženy
„A tys byla, mami, tátovi někdy nevěrná?“ uslyšela jsem sestřin zvědavý hlas. Trochu se zachvěl jakoby strachem z odpovědi. Nepochybovala jsem, že se jí maminka vysměje a ještě jí vyčiní, co je to za drzé a hloupé otázky. To se nestalo.
Následovalo dlouhé provinilé ticho, pak máma vydechla: „Ale vždycky jsem se včas vzpamatovala a dokázala se vrátit zpátky k tátovi a k rodině. To je to největší umění, víš? Dokázat se v pravý čas přimět k návratu.
Někdy to bylo složité.“ Do užaslé pauzy, sestra to zjevně rovněž těžce rozdýchávala, ještě dodala:
„Možná jsem ti to neměla říkat… ale myslela jsem, že mluvíme jako dvě dospělé ženy.“ Vycouvala jsem zpátky do komory a upadla na hromadu kabátů. Panebože! Máma je tátovi nevěrná! Z rozhovoru navíc vysvítalo, že opakovaně.
Třeštila jsem oči do tmy, srdce mi bouchalo, jako by se chystalo vyskočit z hrudníku.
Zlý sen
Od té doby jsem žila jako ve zlém snu a nepřestala litovat, že jsem vyslechla, co jsem neměla. Tak maminka je nevěrnice. Táta nic neví. Až to zjistí, uteče odtud a už ho nikdy neuvidíme. Rozhodla jsem se matku krýt.
Kdykoli ještě nebyla doma a on se na ni ptal, vyhrkla jsem: „Je na nákupu, říkala to.“ Udiveně konstatoval, že je nakoupeno, za chvíli zarachotil klíč v zámku, máma se vracela z čistírny i s vyčištěnými oděvy.
Neměla jsem od té doby klid, celý zbytek dospívání jsem čekala, kdy se to všechno provalí a táta si sbalí kufry. To se naštěstí nestalo. Vzala jsem si z toho poučení, že poslouchat za dveřmi je smrtící zábava, a od té doby jsem to už nikdy neudělala.
Jitka (63), Podkrkonoší
