Uražená ješitnost dokáže s chlapem pěkně zamávat a proměnit ho v pomstychtivého tvora.

Už je to tu zase! Probudilo mě nepříjemné ťukání na zeď. Je neděle, šest hodin ráno, a soused zase něco „kutí“. Po celotýdenním frmolu jsem se těšila, že si trochu pospím. To bych ale nesměla mít za souseda Jaroslava.

Jen při vyřčení toho jména se celá rozčílím. Vstávám a jdu si vařit kávu. Teď už určitě nezaberu. „Zabít“ souseda také nepůjdu, i když by si to zasloužil. Nemám šanci, jak se proti jeho naschválům bránit. Přitom to býval kdysi milý kamarád.

S manželem si rozuměli

Když jsme se sem s manželem nastěhovali, bydlel tu už Jaroslav v bytě po babičce. Byl milý a ochotně nám při stěhování pomáhal. S mým mužem si padli do oka, oba totiž byli kutilové a milovali fotbal. Pár let jsme tak žili v dobrých sousedských vztazích.

Pak si ale manžel našel milenku, rozvedl se se mnou a zmizel z bytu i z mého života.

Chtěla jsem změnu

Když mě přešel první šok, začala jsem v bytě vše předělávat. Nemohla jsem žít v tom starém, co připomínalo mého exmanžela. Jaroslav mi velice ochotně se vším pomáhal. Vymaloval, položil nové limo, vystěhoval starý nábytek, sestavil novou kuchyňskou linku.

Vždy jsem mu k tomu dobře navařila, poseděla s ním a popovídala si. Jako „starého mládence“ ho v jeho bytě totiž nikdo nečekal. Nenapadlo mě, že on si situaci vysvětlí úplně jinak.

Rozhodně jsem neměla zájem

Jednou po večeři po mně dost nečekaně a neomaleně vyjel. Ubránila jsem se mu a vyhodila ho z bytu. Řekla jsem mu, že mě jako chlap naprosto nepřitahuje, i když je o pár roků mladší než já. Že můžeme být maximálně přátelé.

Nevzal to a od té doby mám peklo. Netušila jsem, že existuje tolik možností, jak lze druhému znepříjemnit sousedské soužití. Vůbec si s tím nevím rady. Ale stěhovat se mi vážně nikam nechce.

Alice N. (61), České Budějovice