Bylo to před pěti lety, když jsme se dozvěděli tu strašnou zprávu, že náš Tomáš asi umře. V hlavě mu našli nádor a jeho odstranění bylo příliš riskantní.

Takové zprávy se děsí každý, i když už má na hřbetě pár křížků, natož když se jedná o mladého člověka, který má celý život před sebou. Našemu Tomášovi bylo sedmnáct, když mu lékaři našli v hlavě nádor.

Když jsme to zjistili, byl to pro nás konec světa. Všichni jsme byli zhroucení, Tomáš se ale rozhodl bojovat. Byl to kluk plný života, výborně se učil, sportoval, měl talent na muziku a v hlavě plno snů. Svou vnitřní silou nás hrozně dojímal.

Statečný

Lékaři nám řekli všechno na rovinu, s nějakými ohledy se nemazali. Když jsme si vyslechli všechna rizika, spojená s operací, propadli jsme panice. Tomáš měl ale jasno. Buď všechno, nebo nic! Chtěl problém řešit hned.

Se slzami v očích jsme stanovili s lékaři termín operace. Vnuk si doma v pokoji pustil hudbu a ponořil se do učiva, jako by se nedělo vůbec nic. Jako by běžel život dál a měl ho před sebou dostatek.

Když jsme doprovázeli Tomáše do nemocnice, slunce nám svítilo na cestu, počasí bylo nádherné, jako by při tom našem klukovi stálo celé nebe. Děsivý strach na nás ale dolehl jako temný mrak hned se vstupem do areálu nemocnice.

Pár dní do Vánoc

Když Tomáše operovali, modlila jsem se celý den. Začali hned v osm ráno a večer ještě nebylo hotovo. Cítila jsem, jak se celá chvěju. Ještě po půlnoci jsme s manželem seděli u televize a vlastně vůbec nevnímali, co v ní běží.

Bylo pár dní do Vánoc, všichni kolem mluvili o vánoční náladě. My ji ale neměli. Čekali jsme telefon od dcery. A ten zazvonil až ve tři hodiny ráno.

Operace se povedla

Když manžel položil sluchátko, se slzami v očích mě objal a řekl: „Operace se povedla! Trvalo to dlouho, bylo to těžké, ale náš vnuk žije a bude prý v pořádku.

Jeho tělo bylo silné a chtělo žít!“ Vánoce, které krátce nato přišly, byly nejkrásnější v našem životě. Den před Štědrým dnem totiž Tomáše pustili domů, zdravého.

Libuše (68), Praha