Domů     Beru na sebe vinu za zetě
Beru na sebe vinu za zetě
4 minuty čtení

Sedla jsem do auta, které řídil můj opilý zeť. Když havaroval, všechno mi došlo. Byl v podmínce, a dokonce měl zákaz řízení.

Měla jsem ho nechat jít do vězení? Ten den byl hrozný hned od rána. Polila jsem si úplně novou halenku kávou a potom hned na schodech ulomila podpatek. Hlava mě bolela jako střep, ale to bylo šéfovi jedno. Svolal jednu z těch svých nekonečných porad.

Zastavil mi

Odpoledne jsem byla úplně grogy. Ploužila jsem se z práce tempem starého šneka a myslela, že domů už nikdy nedojdu. Zapomněla jsem si v práci peněženku i s doklady a kartami, neměla jsem ani na městskou dopravu.

„Nastup si, svezu tě!“ ozvalo se z otevřených dveří auta, které vedle mě prudce zabrzdilo. Byl to můj povedený zeť.

Hodný a pracovitý kluk, jen s dodržováním předpisů měl problém. Před rokem ho přistihli, jak řídí opilý. Jel z nějakého mejdanu a dostal podmínku. Prý měl přísného soudce, jinak by vyvázl lépe.

Nevím, ale určitě si trest zasloužil, v opilosti se prostě řídit nesmí! Dcera s ním kvůli tomu dlouho nemluvila, ale láska byla silnější. Slíbil, že už to nikdy neudělá!

Řídil, a nesměl řídit

Bezmyšlenkovitě jsem nasedla a až o chvilku později jsem si uvědomila, že cítím v autě odér alkoholu. „Že ty jsi zase pil, Luďku?!“ vystartovala jsem na něho rozčíleně. Jen se tak blahosklonně usmál. Prý jen malou štamprličku u kamaráda.

V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že on vlastně řídit auto vůbec nesmí. Měl zákaz od toho soudu!

Než jsem se stačila rozzlobit, ozvala se rána. Ani nevím, jak se to stalo, koukala jsem zrovna rozzlobeně z okýnka. Náraz se mnou trhnul, až se mi bezpečnostní pás bolestivě zařízl do krku. Vystřelil airbag a já dostala ránu do nosu.

Hlava mi cukla, jako by se mi chtěla utrhnout. Seděla jsem beze slova a strnulá, asi v šoku.

Můj zeť taky mlčel. „Nestalo se ti nic?“ otázala jsem se ho a on jen ze sebe vypravil takové zamečení. Asi ho ten pás taky pěkně přiškrtil. „Co to bylo?“ zeptala jsem se, jako bych to nevěděla. Měli jsme havárii. Naštěstí zeťák nikoho nepřejel. Jen narazil do lampy!

Byli jsme oba v šoku

„Já nesmím řídit. Půjdu do vězení,“ konstatoval a rozbrečel se. Úplně jsem se zděsila. On bude v kriminálu, dcera zůstane s dětmi sama, a ještě ta ostuda. Zmocnil se mě vztek. Nejraději bych toho holomka přehnula přes koleno a pořádně mu nabančila! Nic jiného by si nezasloužil… Ale rozhodla jsem se jinak.

„Přesedni si! Vezmu to na sebe!“ zavelela jsem a už jsem se chystala přelézt na jeho místo. Věděla jsem, že hrajeme o čas. Nehýbal se. Jen vydechoval ten svůj alkohol. Byl cítit všude.

Stáhla jsem okénko a vystříkala do vzduchu svoji voňavku, kterou jsem nosila stále při sobě. „Dělej! Pospěš si!“ rýpla jsem ho do boku loktem. Asi ho to pěkně zabolelo. Vykřikl.

Vyměnili jsme si místa

Ale probudilo ho to z  letargie. O chvíli později jsem seděla za volantem. Policie u nás byla za chviličku. Dali mi dýchnout. Samozřejmě nic nenaměřili. „Paní řidičko, nevěnovala jste se řízení!“ napomenul mě takový mladíček s červenými pupínky na čele. Udělala jsem na něho prosebná psí kukadla:

„Prosím, omlouvám se. Udělalo se mi nějak mdlo. Ale nic se nestalo. Lampu zaplatím!“ Chvilku přešlapoval a potom vyndal bloček s pokutami. Byla pěkně mastná, ale já se radovala. Prošlo nám to!

„Prosím, neříkej nic doma, tvoje dcera by se se mnou rozvedla!“ prosil mě a já slíbila, že budu mlčet.

Mám obavy

Večer, po pořádném hrnku kávy, jsem se trochu uklidila. Přemýšlela jsem o všem, co se mi přihodilo. Podváděla jsem, ale to mě mrzelo ze všeho nejméně. Horší bylo, že nebezpečné a nezodpovědné chování zeťovi opět prošlo. A já mu k tomu napomohla!

Co když se ho dopustí znovu? Byl tak nezodpovědný! Lehkomyslný!

Jenže, co když tentokrát někoho zraní? Zabije? Přejede nějaké děcko? Budu za to zodpovědná já! Udělalo se mi víc mdlo než v tom autě při havárii. Ani dceři jsem se nemohla svěřit. Tíží mě tajemství a sužují obavy. Teď už vím, že to moje rozhodnutí bylo špatné a já nevím, jak ho napravit!

Karolína M. (63), Aš

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud