Domů     Na všechno jsem zůstala sama
Na všechno jsem zůstala sama
5 minut čtení

Ta bezmoc se nedá popsat, můj muž byl v nemocnici, hrozilo, že přijdeme o byt, ale od banky jsem bez plné moci nedostala žádné informace.

V manželství s Otou žijeme dlouhé roky, máme dospělou dceru. Před mnoha lety jsme si pořídili pěkný třípokojový byt na sídlišti. Vzali jsme si na něj půjčku, kterou manžel splácel sám. Řekl, ať se nestarám, že to zaplatí. Pracoval jako zedník na živnost a zpočátku celkem slušně vydělával.

Neplatili mu

Před čtrnácti lety přišla krize a najednou se všechno změnilo. Firma, pro kterou pracoval, mu několikrát nezaplatila faktury. Tenkrát jsem o tom nevěděla.

Často nadával a stěžoval si, že mu zase nepřišly peníze, ale naslibovali mu hory doly, a on pro ně pracoval dál. Prý jim to přece nenechá, musí práci dodělat, protože kdyby odešel, nedostal by vůbec nic.

To už mu dlužili nejméně 70 tisíc. Já jsem pracovala jako prodavačka v kantýně, takže jsem moc velký plat nedostávala. Neměla jsem dost na to, abych z toho platila ještě úvěry. Táhla jsem celou domácnost, protože Ota byl pořád bez peněz.

Vždy mě ujišťoval, že až mu konečně pošlou peníze, co mu dluží, všechno to vyrovná.

Jednou přišel doporučený dopis. Ota si ho vyzvedl na poště a nechtěl mi říct, o co jde. Zdálo se mi to divné a tušila jsem, že je to něco špatného, když to přede mnou tají. Nenápadně jsem mu nahlédla přes rameno a chtěla jsem mu dopis vzít, ale odstrčil mě. Stačila jsem něco zahlédnout, vypadalo to jako výzva k uhrazení dluhu.

Z té částky na mně šly mdloby. Pohádali jsme se. Rostly tam obrovské úroky. Ota mi řekl, ať se nestarám, že to zaplatí, ale z pár desítek tisíc to byly najednou statisíce, zjistila jsem, že úvěry už nesplácí hodně dlouho. Vůbec o tom nemluvil a dělal jakoby nic.

Všechno se zhroutilo

Byla jsem z toho v šoku, ale dušoval se, že to určitě splatí, ať se o to nestarám. Ujišťoval mě, že si nemusím dělat starosti. Jak čas běžel, nechala jsem to být a starala jsem se o domácnost, co nakoupit, uvařit, uklidit…

Jednou večer jsem už byla v posteli a manžela jsem slyšela z koupelny. Najednou se ozvala rána.

Vyběhla jsem na chodbu a uviděla jsem Otu ležet na chodbě na zemi. „Co ti je? Proboha co se ti stalo?“ Křičela jsem v šoku. Sotva sípal, skoro nemluvil. Jen ukazoval na hruď. Nemohl popadnout dech. Byla jsem vyděšená. Začala jsem panikařit.

V tu chvíli jsem vůbec netušila, co dělat. Zatelefonovala jsem tedy nejdřív dceři a ta mi řekla, ať honem volám sanitku.

Otu si v nemocnici nechali a řekli mi, že to byla mrtvice. Ptala jsem se jeho ošetřujícího lékaře, z čeho se mu to stalo, řekl, že to bývá obvykle ze stresu. Manželovi ochrnula levá polovina těla a doktor řekl, že není příliš velká šance na zlepšení stavu.

Doma jsem prohledala všechny Otovy dokumenty. Našla jsem dokonce příkaz k exekuci.

Co s námi teď bude?

Hrozilo, že přijdeme o byt a vůbec o všechno! Byl to šok! Teď už se nedivím, že z toho můj muž zkolaboval. Začala jsem si vyčítat, že jsem z něj nevytáhla co se děje, že jsem to nezachytila dřív než bylo pozdě. Jak se teď o něj postarám? Skončíme na ulici?

Sotva jsem se trochu vzpamatovala, hned další den jsem volala do banky, kde měl splácet ten osudný úvěr.

Bylo mi jasné, že tam musím nějaké peníze poslat, aby věděli, že se snažíme. Jenomže o současné výši splátky jsem neměla tušení. Bankovní úřednice mi na můj dotaz odpověděla: „A máte plnou moc?“ Tu jsem tedy rozhodně neměla.

„Jak můžu mít plnou moc, když manžel je v nemocnici a nedokáže se ani podepsat!“ Vykřikla jsem bezmocně. Co teď? Manžel ležící po mrtvici a ještě přijdeme o byt!

Trvalo tři měsíce, než jsem získala přístup k informacím a mohla jsem poslat splátku úvěru na účet banky. Otův zdravotní stav se mírně zlepšil, tak mi ho přivezli domů.

Staraly jsme se o něj s dcerou, ale dlouhodobě to bylo zcela nezvladatelné. Navíc jsem potřebovala chodit do práce, abych mohla splácet úvěr. Příspěvek na péči, na který jsem měla nárok, bohužel nestačil.

Musíme žít dál

Po dohodě s lékařem jsme Otu umístili do ústavu, kam ho chodím pravidelně navštěvovat. Vzala jsem si přivýdělek k práci, po večerech jsem chodila uklízet domy a práce od rána do večera mi umožnila se z toho všeho nezbláznit.

Peníze ze zaměstnání šly na nájem, domácnost a jídlo, co jsem vydělala navíc šlo na splátky.

O víkendech jsem jezdila navštěvovat Otu. Takhle jsem to táhla sedm let a nakonec se mi všechny dluhy podařilo zaplatit. Manželovi to ale bohužel zdraví už nevrátilo. Jezdím za ním a někdy přijede i dcera. On ale není v takovém stavu, aby mohl být doma.

Péči o něj už bych nezvládla. Mám kocoura, aby mi nebylo smutno a abych nepropadala depresím.

Občas zajdu s kamarádkami na pivo abych si zlepšila trochu náladu. Na tragédii, co se stala u nás doma, raději nemyslím a snažím se žít. Roky běží a manželův stav je pořád stejný, pomoct mu bohužel nemůžu.

Cestu za ním občas spojím s menším výletem a pak mu vyprávím, co jsem po cestě viděla.

Kdyby se mi býval svěřil, kdybychom spolu více mluvili, nemuselo k tak hrozné tragédii dojít. Lituji, že jsem nepoznala, co se děje. Vždy jsem ve všem spoléhala na něj, ale teď jsem hrdá, že jsem dokázala všechny ty dluhy zaplatit sama.

Anna (69), Karlovarsko

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika