Měla jsem problémy se spaním, a tak jsem chtěla vyzkoušet ten indiánský zázrak. Lapač snů mi ale nepomohl, naopak mi opakoval dokola můj den blbec.
Zdál se mi sen! Už to je neobvyklé, protože mně se sny obyčejně nezdají. Beru prášky na spaní už několik let. K dobru bylo aspoň to, že jsem si brala vždy jen polovinu prášku. A tak jednou došlo i lapač snů. Sen, který přišel, byl o mých nových střevíčkách.
Nejdříve jsem se v nich prošla po bytě. Pak jsem zamířila na autobus. Zastavila jsem se na chodníku a kontrolovala, jestli jsem si vzala klíče. Kolemjedoucí auto mě ohodilo blátivou břečkou. Nadávala jsem.
Sen se vyplnil
Rozběhla jsem se za autobusem, který si to přifrčel na zastávku. Dveře mi zabouchl před nosem. Tušila jsem, že začíná den blbec. V dalším autobuse bylo jako v konzervě.
Na přechodu pro chodce mi špice střevíce zůstala zaklíněna mezi dlažební kostky a já si musela střevíc vyzout a doskákat po jedné noze na druhou stranu přechodu. Výtah nejel a já musela do sedmého patra po schodech. Do své kanceláře jsem vešla bez bot, které jsem držela v ruce…
Probuzení bylo neobvyklé. Sen byl jako živý. Pohlédla jsem na hodiny. Páni, já jsem málem zaspala! Vrhla jsem se do koupelny a kuchyně. Nazula nové střevíce a vyběhla z bytu. Na chodníku jsem se zastavila, abych zkontrolovala klíče. Byly tam! Ve stejný okamžik mě ohodilo auto, projíždějící kolem.
Autobus mi ujel před nosem a já se musela natlačit do druhého. Při přebíhání silnice před firmou mi zůstal uvězněn mezi dlažebními kostkami střevíc. Musela jsem dále bosky a stejně tak jsem vešla i do své kanceláře. Usedla jsem za stůl a přemýšlela o snu. Do puntíku se vyplnil.
Navlas stejný
Další noc se mi znovu zdál sen. Navlas stejný, jako ten první. Ráno jsem rozsvítila a prohlížela si věc, kterou jsem si koupila – lapač snů. Středně velký kruh, který byl vyplněn něčím, co se podobalo pavučině. Výrobek údajně pocházel od některého z dakotských indiánských kmenů.
Ale čert ví, kdo to vlastně vytvořil. Ráno jsem zase málem zaspala. Na chodníku jsem dostala spršku blátivé břečky. Autobus mi ujel před nosem. Ten druhý byl plný. O svůj nový střevíc jsem málem přišla na přechodu pro chodce…
Ven z kruhu
Lapač snů zase zapracoval! Tento můj hnusný sen se střevíci „lapil“ do své magické moci. Večer jsem ho pověsila na opačné straně bytu. Ulehla jsem do postele a spolkla půl tablety prášku na spaní. Nic se mi tu noc nezdálo.
Ráno jsem prošla po naší ulici bez nahození vody z kaluže. Stihla jsem autobus, který jel poloprázdný. Přeběhla jsem po přechodu jako baletka na jevišti a zmáčkla ve výtahu sedmé patro a otevřela dveře své kanceláře. Začal docela obyčejný všední den.
Tereza (50), Jihlava
