Nechápu, jak jsem mohla tak naletět. Vždy jsem se podobným historkám smála. Až do chvíle, než jsem se obětí stala já sama. To mi zmrzl úsměv na rtech.

V „naší“ cukrárně je plno. Když se rozhlédnu, vidím tu mezi hosty jednoho, který je tak podobný Václavovi. Elegán, v hezkém obleku, který právě hovoří s nějakou nesmělou paní.

I když je neslyším, dovedu si představit, co jí říká, jak do ní hučí. Tak ráda bych jí řekla, ať vezme nohy na ramena a utíká pryč. Se zlou bych se asi ale potázala. Byla jako omámená. Stejně tak jako před časem já.

Moje první lázně

Tenkrát jsem jela do lázní poprvé. Když mi lékařka řekla, že mám do lázní jet, kvůli nemocné páteři, trochu jsem váhala. Tři týdny bez rodiny a přátel v pokoji s cizí ženou. Syn mě ale přemluvil, že to pro mě bude dobré a mohlo by mi to pomoci. I tak jsem odjížděla s obavami.

Nezkušená a naivní

Náš pokoj byl pěkný a paní Milena mi byla od prvního okamžiku sympatická. Jsem už jedenáct let vdova. A od té doby jsem žádného muže neměla. Když jsem odešla do důchodu, přišla jsem i o řadu svých přátel a moc jsem do společnosti nechodila.

Nějak jsem přišla o schopnost komunikovat s okolím. V lázních se ale mělo vše změnit. Najednou tu bylo tolik milých žen, které si s vámi chtěly povídat. Nedokázala jsem rozlišit, které si chtějí opravdu povídat a kterým jde jen o drby. A stejné to bylo s muži.

Společenský rušný život

Hned první večer mě Milena přesvědčila, abych s ní šla na country večer, který se v lázních právě konal. Z toho hluku a tolika lidí jsem byla úplně vykolejená. Proto, když pro mě přišel tančit pohledný chlapík, jsem jako omámená vstala a šla s ním na parket. Netancovala jsem snad třicet let, ale docela mi to šlo.

Václav, tak se ten můj tanečník jmenoval, byl velice pozorný a galantní muž. Objednal mi sklenici vína. Zatočila se mi trochu hlava. A tak krásně se s ním povídalo. O životě, o knihách o všem možném. Já jsem se tehdy do Václava bláznivě zamilovala.

Láska, o které jsem si myslela, že už mě nikdy nepotká, mně úplně zatemnila mozek.

Byla jsem jako puberťačka

Tři týdny v lázních uběhly jako nic. Tři nádherné týdny s Václavem. Byly krásné až na ten poslední den.

Na naši rozlučkovou schůzku přišel Václav celý zdrcený.Udělal prý nějaké špatné podnikatelské rozhodnutí a musí teď urychleně zaplatit 200 000 Kč, jinak ho čeká exekuce. Peníze k splacení té částky mu prý přijdou nejdříve za tři týdny, a to už bude pozdě.

Prostě jsem to udělala

Já mu ty peníze půjčila! Byly to moje a manželovy úspory. Ale Václav přece slíbil, že je do měsíce vrátí. Důkaz na to ovšem neexistuje a peníze ani po dvou letech nemám. Nikomu, ani dceři jsem nic neřekla, protože se hrozně stydím.

Marie P. (71), Liberec