Stýkala jsem se se starším mužem a současně chodila se svým vrstevníkem, musela jsem se rozhodnout, čemu dám přednost. Zda pohodlnému životu nebo vášni.
Vracela jsem se v podvečer domů z práce, když mě u vedlejšího domu zastavil cizí muž a lámanou češtinou mi vysvětlil, že hledá mého souseda. Poznala jsem, že je to Němec, a protože jsem němčinu ovládala dobře, dala jsem se s ním do řeči. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Joachim a s mým sousedem hraje v kapele v Německu.
Byl to milý chlapík. Nakonec mě požádal, zda bych sousedovi nevyřidila vzkaz. Souhlasila jsem. Na rozloučenou se mě ještě zeptal, kde bydlím a jak se jmenuji. „Bydlím tady vedle a jsem Monika,“ odpověděla jsem a pomyslela si, nač to potřebuje vědět. Sousedovi jsem vzkaz vyřídila.
O několik dní později u mě k večeru někdo zazvonil. Myslela jsem, že to je některá z kamarádek, přede dveřmi ale stál Joachim. Držel v ruce velkou čokoládu. „To je malá pozornost pro vás, slečno, za ochotu,“ řekl. Zrovna jsem si uvařila kávu, která zavoněla až na chodbu a Joachim nasál její vůni.
Pozvání na kávu
Poznala jsem na něm, že by rád šel dál, a tak jsem ho pozvala. Při kávě jsme si příjemně popovídali a já se dozvěděla, že je již třetím rokem vdovcem, je mu padesát devět let a bydlí nedaleko hranic. Jeho koníčkem je hudba. Docela mě jeho věk překvapil, vypadal mladší.
Při jeho odchodu jsme se vyměnili telefonní čísla. I když byl můj nový známý o třiatřicet let starší než já, líbil se mi. Byl to šaramantní pán. Opět se mi ozval za týden a vyjeli jsme spolu na výlet. Totéž se opakovalo další víkend, výlet se ale protáhl do druhého dne, kdy jsme se rozhodli přespat v jednom malém penzionu.
Nevím, co mě to napadlo, začít si s chlapem o tolik let starším, možná to bylo tím, že jsem po rozchodu se svým stejně starým přítelem a jednom krátkém vztahu, který skončil dříve, než vlastně začal, byla téměř rok sama.
Trochu jsem se bála, co tomu řekne mé okolí, že mám známost s Němcem o víc než třicet let starším, budou mě určitě považovat za zlatokopku. Joachim za mnou jezdil nejen o víkendu, pokud někde s kapelou zrovna nehrál, ale přijel i v týdnu.
Jeho milé dárečky
Pokaždé mi něco přivezl – značkový parfém, hezké spodní prádlo, krásný stříbrný náramek, mám totiž ráda stříbro, někdy mi nechal na lince pod hrníčkem i nějakou tu marku. Když jsem měla narozeniny, koupil mi krásné a drahé lodičky, dokonce je šel do obchodu se mnou vybírat. Že mám nový svetřík nebo šaty, si všimla i moje máma.
Ta o mém příteli ještě nevěděla, dokud jednoho dne ke mně nepřišla nečekaně a mně nezbývalo nic jiného, než ji s ním seznámit. Bylo vidět, že je překvapená, moc dlouho se nezdržela a já si od ní druhý den vyslechla do telefonu své.
„Nezbláznila ses? Vždyť tvůj táta je mladší než on! Uvědom si, že až ti bude o dvacet let více, on už bude kmet před smrtí. Nebo ho máš kvůli tomu, aby si tě vydržoval?“ Možná, že máma měla pravdu, ale mě s ním bylo dobře. Měla jsem od něho hezké věci i nějaké peníze navíc, choval se galantně, užívala jsem si výletů jak po Čechách, tak po Německu.
Když jsem potřebovala doma něco opravit, Joachim to spravil nebo mi zaplatil řemeslníka. Co mě však nebavilo, bylo, když mě pozval na operu. On, na rozdíl ode mě, tento žánr miloval a pro mě čas, než představení skončilo, byl utrpením.
Nechtěla jsem mu to dávat najevo, bála se, že by se třeba se mnou rozešel, a to by byl konec s pohodlným životem plným pozorností a drahých věcí. O naší společné budoucnosti jsme nikdy nemluvili a já byla ráda, že na toto téma nepadla řeč. V práci mé dvě kolegyně netušily, s kým chodím. Se svým postarším přítelem jsem se v našem městě moc neukazovala.
Kolegyně Petra se mě jednoho dne zeptala, zda nechci s ní a jejími známými vyrazit o víkendu na rockový festival. Jelikož mi Joachim zavolal, že v sobotu hraje na svatbě a přijede za mnou až v týdnu, přikývla jsem kolegyni. Tak jsem vyrazila na festival.
Petra mi představila své přátele a svého bratrance Marka. Byl to sympatický mladík v mém věku a mně neušlo, že mě neustále nenápadně pozoruje. Petra a já jsme měli spát v domku její tety, který byl nedaleko festivalu, a zbytek naší společnosti ve stanu na její zahradě.
Byl to sympaťák
Protože byla teplá letní noc, zůstala jsem s Markem venku, povídali jsme si skoro do svítání a zbytek noci dospali pod širákem. Tenhle sympaťák o sobě prozradil, že má rád rockovou hudbu, v létě jezdí na vodu, v zimě chodí na běžky a náhodou bydlí nedaleko ode mne.
A také to, že je od loňského podzimu sám, poněvadž jeho dívka odešla pracovat do Rakouska a vztah na dálku nefungoval. „Co kdybychom příští týden jeli spolu na vodu?“ navrhl mi. Věděla jsem, že má přijet Joachim.
A tak jsem mu nalhala, že příští týden to nepůjde, musím pomoct rodičům po malování. „A co další týden?“ byl neodbytný. Řekla jsem, že uvidím, že se ozvu. I s ním jsem si vyměnila při rozloučení telefonní číslo.
Oheň v srdci
V mém nitru se rozhořel ne oheň, ale přímo vatra. Byla to láska na první pohled – k Markovi. Joachima jsem měla ráda, ale tak nějak jinak. To, co jsem cítila k Markovi, bylo něco víc. Když ten můj cizinec přijel, dostala jsem obrovskou bonboniéru, abych si prý osladila život.
Když se teď v létě uvidíme méně, prý bude tři soboty po sobě hrát na svatbách, takže přijede vždy jenom na chvíli v týdnu. Zjistila jsem, že mi to nijak nevadí. O tom, že jsem byla na festivalu, jsem mu samozřejmě ani neřekla.
Když jsme večer s Joachimem usínali, hladil mě po vlasech a říkal, jak mě miluje. „Doufám, že mi jsi věrná,“ dodal a políbil mě. To jsem ještě netušila, že zanedlouho už nebudu. Sotva jsem se ujistila, že Joachim v sobotu hraje a nepřijede, zavolala jsem Markovi a za necelé dvě hodiny jsme seděli v lodi.
Večer mě Marek odvezl domů. Za týden se vše opakovalo a než jsem odešla z domova, pečlivě jsem prošla byt, abych odstranila vše, co by mohlo připomínat, že u mě byl někdy nějaký muž.
Mé obavy
Joachimův župan, včetně kartáčku na zuby a pyžamo, vše skončilo na dně skříně. Věděla jsem, že až mě Marek přiveze domů, že ho pozvu dál. Bylo to něco úplně jiného než s Joachimem. Kdyby láska svítila, nemusela bych mít doma žárovky. Jednoho jsem se bála.
Aby se Marek náhodou nedozvěděl o Joachimovi. Co by si pomyslel? Mladá, šestadvacetiletá, dívka se schází s šedesátníkem, to z vášnivé lásky asi nebude… Když se náhodou Joachim dozví o Markovi, bude mu taky všechno jasné.
Po několika týdnech tohoto dvojího života jsem se rozhodla vztah s Joachimem ukončit. Dopomohla mi k tomu náhoda. Naše firma otevírala pobočku padesát kilometrů daleko, a nabídli mi tam místo, které jsem s radostí přijala.
Tak jsem se rozhodla
Od Marka jsem to měla blízko do práce a tolik jsme toužili být už jenom spolu, že jsem se rozhodla se k němu co nejrychleji přestěhovat. Nejdříve jsem ale musela ukončit vztah s Joachimem. Dlouho jsem to odkládala. Nakonec jsem mu řekla, že bych chtěla mít rodinu.
Věděla jsem, že má tři dospělé děti a o další miminko už nestojí. Sice mi tvrdil, že je nám spolu dobře i tak, ale já řekla, že buďto dítě, nebo rozchod. Přišel rázný rozchod. Odstěhovala jsem se za Markem a začali jsme spolu žít. Na naše začátky moc ráda vzpomínám. Byly krásné a plné bezpodmínečné lásky.
Po roce a půl jsme se vzali. Máme spolu dceru a dva kluky, dvojčata. Naše štěstí již trvá více než třicet let. O mém vztahu s Joachimem můj manžel dodnes neví, stejně tak já nevím nic o dalším osudu mého německého milence.
Monika (62), Plzeňsko
