Domů     Zvědavost mě vedla do strašidelného lesa
Zvědavost mě vedla do strašidelného lesa
3 minuty čtení

Slyšela jsem o tom lese mnoho zvěstí. A byly to samé děsivé věci. Rozhodla jsem se proto pro nevšední výlet. A ten předčil má očekávání.

Tu energii jsem toužila okusit na vlastní kůži. Tomu lesu u Českých Budějovic se říkalo všelijak. Už v pradávných dobách se v jeho hlubinách skrývala tajemná vesnice.

S okolním světem ji spojovala jen uzounká cestička v bažinách. V době nedávné, když v lese bývalo vojenské pásmo, byla veřejnost konsternována děsivou příhodou, která se udála právě zde.

Z neznámého důvodu tehdy došlo mezi vojáky k přestřelce. Voják, který ji přežil, před smrtí vypovídal, že se jeden z nich na noční stráži proměnil před jejich očima v příšernou bytost, která je všechny napadla. Tím to ale neskončilo.

Byl to létající talíř?

Do prostoru lesa spadl krátce nato záhadný létající objekt, prostor byl uzavřen a neměli do něj přístup ani sami vojáci. Podle některých povídaček tam prý tehdy přistáli mimozemšťané. I v současné době se to ve strašidelném lese hemží podivnými příběhy.

Mí známí prý viděli postavu muže v dlouhém černém plášti se širokým kloboukem na hlavě, která se vznášela nad zemí. Nemohla jsem si pomoct, do těch míst jsem se musela vypravit. Vyzbrojená virgulí a kyvadlem.

Našla jsem si místo, které jsem vnímala jako nejzajímavější, a vyndala svůj nástroj. Jen jsem uchopila kyvadlo za závěs, ucítila jsem takové napětí, že mnou projelo mrazení od hlavy až k patě. Vrazily mi slzy do očí. Kyvadlo se pohnulo.

Drtila mě neznámá síla

Pomalu se začalo zvedat – a pak mi ho někdo, cítila jsem tu sílu, vytrhl z ruky. Kyvadlo i s kouskem řetízku odletělo do vysoké trávy. Neodvážila jsem se ho hledat. Jediným mým přáním bylo hned zmizet. To místo bylo divné. Ptáček tu nezazpíval, hmyz nezabzučel, teď ale najednou ožilo až moc!

Vnímala jsem ve své blízkosti něco nebezpečného. Cítila jsem, jak se kolem mě probudily stíny a začaly se stahovat ke mně. Couvala jsem, mráz mi běhal po zádech a žaludek se svíral strachy. Otočila jsem se a utíkala, co mi síly stačily.

Ať už tam bylo cokoli, nemělo mě to v lásce. Jak jsem se později dočetla, dobře na tento podivný les reagují mentálně postižení lidé. Není výjimkou, že zde začnou tančit, smát se a chovat se šťastně, spokojeně a nadšeně – jako by byli mezi svými!

Zuzana (59), Liberec

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.