Domů     S cizokrajnou láskou jsme našli společnou řeč
S cizokrajnou láskou jsme našli společnou řeč
8 minut čtení

S Abdulem jsem se seznámila, když jsem po maturitě nastoupila do místního infocentra. Byl to krásný mužský s uhrančivým pohledem. A bohužel i s velmi svéráznou rodinou.

Zřejmě mu neušel můj zájem o něj, a tak mě po práci pozval na vycházku. Abdul byl Arab, který učil v naší Lidové škole umění na housle a hrál v lázeňském orchestru.

Mluvil velmi dobře česky, vystudoval u nás a říkal, že se mu v Česku líbí a domů by se již nikdy nevrátil. Začali jsme se scházet.

Byl velice galantní, nikdy jsem od něj neslyšela sprosté slovo. Mé kamarádky mi lásku přály, říkaly, že jsme krásný pár, pouze mí rodiče tento názor nesdíleli.

„Holka, ty jsi se úplně zbláznila, ty jsi nečetla, jak muslimové zacházejí se ženami?“ řekla mi vyděšeně máma.

„Mami, on ale žije v jiném prostředí a podřídil se naší společnosti, to není takový ten muslim, který požaduje po ženě, aby chodila zahalená a nešla sama na ulici,“ odpověděla jsem jí a odmítla s ní na toto téma dál diskutovat.

Stejně by si dál vedla svou.

Moje láska trvala již přes rok. Abdul mi dokonce navrhl, abych se k němu přestěhovala. A já jsem s radostí souhlasila. Byla jsem s ním moc šťastná a nikdy bych si nemyslela, že by brzy mohly přijít chvíle, které se mi negativně vryjí tak hluboko do duše.

Přišly prázdniny a Abdul navrhl, že bychom mohli letět za jeho rodinou, chtěl mě představil své matce a sourozencům. Otec mu zemřel před lety na rakovinu.

Moc mě lákal pobyt v zemi, která pro mě byla exotická, také jsem byla zvědavá na jeho sourozence, tři bratry a dvě sestry. Můj milý byl z nich nejmladší.

Plánoval odletět domů

Samozřejmě, že se ten výlet nelíbil mým rodičům. „Abys děvče na to nedoplatila a nebyla nešťastná,“ řekl táta. „Nebojte se, za dva týdny jsme zpátky,“ ujistila jsem je a šla si zabalit. Spoustu věcí jsem tehdy měla ještě u rodičů a dnes mohu říct, že naštěstí.

Celý let jsem po Abdulovi vyzvídala, jaká je jeho rodina, on mi odpovídal stručně: „Však se dočkáš.“ Sotva jsme vyšli z letiště, přihrnula se k němu asi dvacetičlenná skupina dětí a dospělých.

„Tak toto jsou mí bratři, jejich manželky a sestra, tohle jsou jejich děti. Matka čeká doma,“ říkal mi Abdul mezi vítáním. U dvou žen mě zarazil jejich věk, odhadovala jsem je na šestnáct, maximálně osmnáct let. Ta starší měla tak dvouletou holčičku a ta mladší chovala malého chlapce.

Začal výslech

Odjeli jsme k Abdulově matce. Při setkání s ní jsem nevycítila žádnou vlídnost. Pohlédla na mé tehdy blonďaté mikádo, dala mi šátek a něco pronesla. Abdul to přeložil.

Chtěla, abych si ten šátek uvázala, bez něj bych prý vzbuzovala pozornost mužů, i když přítomní pánové byli jen její synové a zeť.

Abdulova matka byla v domě hlavní osobou. U večeře začala gestikulovat a bylo vidět, že o něčem rozrušeně mluví. Hned první večer se zeptala, zda jsem zdravá a plodná. Abdul mi to překládal.

Ačkoli umím anglicky, nebylo to nic platné, stejně mi nikdo nerozuměl. „Zdravá jsem a určitě budu jednou mít i děti,“ odpověděla jsem překvapeně.

Dozvěděla jsem se, že její syn by si co nejdříve přál mít syna. Já jsem ale ještě po dítěti netoužila, bylo mi přes dvaadvacet. „V tvém věku tady už ženy děti mají,“ odpověděla má potenciální tchyně.

„Řekni jí, že u nás to je trochu jiné,“ pronesla jsem směrem ke svému příteli. Ten mě ale uzemnil překvapivou odpovědí.

Prý v jeho zemi už zůstaneme a zanedlouho se vezmeme. Úplně ve mně hrklo, myslela jsem, že je to nejapný žert. „Že ty mě jen tak zkoušíš, viď?“ ptala jsem se. Neodpověděl.

Šli jsme spát a Abdul se začal vyptávat, ačkoli se mě na to nikdy nezeptal, kolik jsem měla před ním v životě mužů. „Jednoho, Abdule, jednoho, ty jsi druhý,“ odpověděla jsem.

Můj partner dodal, že by bylo lepší, kdybych byla panna. Najednou jsem ho nepoznávala. Začal vést divné řeči, jako by přede mnou stál úplně jiný muž. Dokonce jsem se ho až začala bát. Plakala jsem a prosila ho, abychom se vrátili do Čech.

On mi ale opět řekl, že tam už se nevrátíme. Tehdy jsem pochopila, že to není vtip. Myslel to docela vážně.

Prosila jsem, abychom se vrátili alespoň na pár dní, že se jen rozloučím s rodiči a kamarádkami a pak, že odletíme nadobro k němu. V tu chvíli bych mu naslibovala hory, doly, jen abychom se vrátili domů.

Plakala jsem a prosila tak usilovně, že si mi ho nakonec podařilo obměkčit. Souhlasil s tím, že se vrátíme do Česka na pár dní.

Návrat domů

Zařídíme vše potřebné a poté už se společně navždy přestěhujeme do jeho země. Vezmeme se a co nejdříve založíme rodinu, po které tolik toužil. Konečně ze mě všechno spadlo, když jsem opět seděla v letadle a byla na cestě do rodné země.

Připadala jsem si, jako bych se rozdělila na dvě půlky. Ta jedna milovala Abdula a doufala, že si to s návratem do své vlasti brzy rozmyslí, druhá ho zoufale nenáviděla. Ale okolnosti vše změnily.

Abdul počítal s tím, že se do Čech již nevrátí a dal výpověď z práce i ze svého pronajatého bytu. Tím pádem neměl, kam jít a mí rodiče ho u nás nechtěli. Zabydlel se tedy u kamaráda, prý jen na pár dní, než zase spolu odletíme.

Zatím se nezdálo, že by si to chtěl rozmýšlet. Situace se ale pro mě ještě víc zkomplikovala.

Útěk

Mé dny se nedostavily a já měla velké obavy, že jsem těhotná. Bylo to hrozné, nevěděla jsem, co v té chvíli mám dělat. Zůstat s Abdulem by znamenalo, žít v jeho zemi, daleko od domova a od svých blízkých. Rodit děti, tak dlouho, dokud by to nebyl vytoužený syn.

Nebo jít na potrat a riskovat, že pak již nebudu moct nikdy otěhotnět, jako se to stalo mé známé, která v osmnácti šla na umělé přerušení a od té doby děti již mít nemohla. Celá zoufalá jsem se rozhodla svěřit se svou situací rodičům.

Lomili rukama a spílali, ale nakonec mi pomohli. Sice mi vyčítali, že jsem si s Abdulem neměla nic začínat, ale pomohli mi vymyslet plán. Plán mého útěku. Domluvili s tátovou sestrou, že budu zatím žít u ní.

Z našeho městečka to k ní bylo sto padesát kilometrů a tam mě Abdul jistě hledat nebude. Za dva týdny jsme měli spolu nadobro odletět do jeho země, zamluvil již letenky, všechno měl připravené. Já jsem ale připravená nebyla.

V práci jsem si vzala neplacené volno a táta mě tajně odvezl k tetě. Samozřejmě mě Abdul všude sháněl, ale mí rodiče mu tenkrát celí „nešťastní“ řekli, že jsem se sbalila a odjela, oni vůbec nevědí kam. Sehráli to skvěle. A můj přítel jim uvěřil.

Nic jiného mu ani nezbylo. Nakonec odletěl domů sám. A já si jen přála, aby tam zůstal.

Byl to on

Když byl konečně „čistý vzduch“, vrátila jsem se do práce. U tety jsem si vyčistila hlavu a srovnala myšlenky. Z obávaného těhotenství se tenkrát naštěstí vyklubala „jen“ porucha mého cyklu.

Zlost na Abdula mě s ubývajícími dny pomalu přecházela, a začalo se mi dokonce po něm stýskat.

Naše začátky, když byl tady a se mnou, byl úplně jiný! Prázdniny se přehouply, zrovna jsem byla skloněná nad papíry, když se ozvalo: „Karinko, jak se máš?“ Úplně jsem sebou škubla, byl to Abdulův hlas. Zírala jsem na něho, jako by to byl mimozemšťan.

„Vrátil jsem se, stýskalo se mi po tobě a také po mé práci. Můžeme to spolu ještě zkusit?“ zeptal se bez okolků.

Zkusíme to

Řekla jsem mu, že pokud to bude ten Abdul, který žil tady, než odletěl, tak ano, jinak ne. Přikývl a já souhlasila, že to tedy s ním ještě jednou zkusím. O dva roky později jsme se vzali. Svatba byla jen malá, s mými rodiči, jeho matkou a jedním z jeho bratrů. Tentokrát byla i tchyně přívětivější.

Časem se nám narodila dcera Andrejka a za tři roky Emma. Z Abdula se stal starostlivý otec. Jeho matka a s ní i některý z jeho bratrů, přiletí za námi jednou za rok na pár týdnů. S Abdulem ale do jeho země už nelétáme, jsme naštěstí oba spokojeni tady. Už téměř třicet let.

Karin (53), Karlovarsko

Související články
3 minuty čtení
Věřila jsem, že jednou k sobě najdu správného muže. Dva pokusy mi sice nevyšly, ten třetí ale zatím nemůže být lepší. V dávat se ve dvaceti letech bylo romantické a naivní. Chystat další svatební šaty těsně před čtyřicítkou už bylo trošku bláznivé. Ale absolvovat to všechno znovu, do třetice, na prahu šedesátky, to už si klepali na čelo všichni moji blízcí. „Zase tě mám vést k oltáři? Vždyť už
3 minuty čtení
Sblížila nás písnička Lenky Filipové a Karla Zicha Mosty. A tak jsme se jeden takový most pokusili mezi sebou vybudovat. Jednou se sice zbortil, my jsme k sobě ale zase našli cestu. Ráda jsem jezdívala na pio­nýrské tábory. Naši mě tam šoupli hned v první třídě, aby měli pár týdnů klid, ale mně to nevadilo. Byla jsem smělá holčička a společnost jsem vyhledávala. Akorát že mi při vyndávání zavaz
5 minut čtení
Když mě první manžel odkopl jako nepotřebnou věc, ocitla jsem se na dně. Moje kamarádka ale zasáhla a díky ní jsem dnes zase šťastná. Na období před deseti lety nevzpomínám ráda. Prožívala jsem skutečné peklo. Zjistila jsem tehdy, že mě manžel po třiceti letech manželství podvádí se svou asistentkou. To ale zdaleka nebylo všechno. Nejen že mě opustil, ale dokonce mě chtěl vystěhovat do bytu, kd
3 minuty čtení
Nebyla jsem studijní typ. Moji rodiče ale byli přesvědčeni o opaku. Ještěže tu byl Roman, můj anděl strážný, který mě držel nad vodou. Maturita pro mě bylo hotové peklo. Nebyla jsem ani za mák studijní typ, avšak nezdravě ambiciózní rodiče nedali jinak, než že mě přiměli podat si přihlášku na gymnázium. Utěšovala jsem se, že je to předem ztracený boj a že se tam ani nedostanu, ale asi byl toho
5 minut čtení
S mým prvním mužem Viktorem jsme se brali na konci sedmdesátých let. Byl vysoký a vtipný, k tomu mě vroucně miloval, stejně jako já jeho. Myslela jsem, že je to navěky. Měli jsme spolu dvě děti, malý domek po rodičích na kraji města a zahradu plnou mých milovaných růží. Lásce k nim mě naučila má babička a já jsem v její tradici pokračovala. Množila jsem je, šlechtila a jezdila s nimi po výstavá
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budovat mosty je lepší než je pálit
skutecnepribehy.cz
Budovat mosty je lepší než je pálit
Sblížila nás písnička Lenky Filipové a Karla Zicha Mosty. A tak jsme se jeden takový most pokusili mezi sebou vybudovat. Jednou se sice zbortil, my jsme k sobě ale zase našli cestu. Ráda jsem jezdívala na pio­nýrské tábory. Naši mě tam šoupli hned v první třídě, aby měli pár týdnů klid, ale mně to nevadilo. Byla jsem smělá holčička
Předpověděl portugalský král vlastní smrt?
epochalnisvet.cz
Předpověděl portugalský král vlastní smrt?
Královská rodina mává z otevřeného kočáru a provázejí ji ovace. Pak se ale z davu vynoří podmračený muž s plnovousem, poklekne na jedno koleno a zamíří pušku na cíl. Tím není nikdo jiný než sám panovník.   Diplomat. Mučedník. Tak znějí dvě přezdívky, pod kterými Portugalsko zná svého krále Karla I. (1863–1908). Ta první se vztahuje k jeho jednání
Co formuje děti? Prostředí, výchova či matčin stres
21stoleti.cz
Co formuje děti? Prostředí, výchova či matčin stres
Vědci se dlouhodobě zaobírají dopadem výchovy a prostředí na lidskou osobnost. Ovšem tenhle oříšek je s nadsázkou řečeno poměrně tvrdý na rozlousknutí. [caption id="attachment_93552" align="alignno
Partner překvapil Štréblovou zásnubním prstenem
nasehvezdy.cz
Partner překvapil Štréblovou zásnubním prstenem
Nečekaná událost jak pro nás, tak pro Alenu Štréblovou (60) alias Milenu Pumrovou z Ulice! Své soukromí si herečka přísně střeží. Svého partnera, prošedivělého štramáka, povoláním veterináře, ukáza
Léto v Olomouckém kraji: krajina poznání, příběhů a živé kultury
epochanacestach.cz
Léto v Olomouckém kraji: krajina poznání, příběhů a živé kultury
Jsou regiony, které se návštěvníkům představují jediným symbolem. Olomoucký kraj mezi ně nepatří. Jeho kouzlo spočívá v rozmanitosti. Během jediného dne lze projít středověkým hradem, sestoupit do podzemních jeskyní, vystoupat na rozhlednu, projít se po hřebeni Jeseníků a večer strávit na festivalu pod širým nebem. Právě propojení poznání, kultury a aktivního odpočinku dělá z regionu
Ferdinandové mezi Habsburky: Lháři, básníci a dobráci
historyplus.cz
Ferdinandové mezi Habsburky: Lháři, básníci a dobráci
Habsburkové vládli českým zemím v kuse téměř 400 let. I oni si podobně jako Přemyslovci a Lucemburkové potrpěli na tradici a není proto divu, že si častěji než jiné předávali jedno stejné jméno – Ferdinand. Celkem pět Ferdinandů usedlo na český trůn. Některé přitom nespojuje pouze jméno, ale i podobný osud a povaha…   1.
7 prima tipů, jak připravit pokožku na léto
nejsemsama.cz
7 prima tipů, jak připravit pokožku na léto
Léto je za rohem a kůže nemusí být na sluneční paprsky úplně připravená. Jakou péči jí tedy v těchto dnech a týdnech dopřát, abyste se nespálila a vypadala stále skvěle? S příchodem prvních letních paprsků dostává pokožka pořádně zabrat. Na příval silného slunečního záření totiž není po zachmuřeném jaře dostatečně připravena. Reagovat tak může velice citlivě v podobě začervenání, vyrážky
Předpověděli zkázu Pearl Harboru Nostradamus i Baba Vanga?
enigmaplus.cz
Předpověděli zkázu Pearl Harboru Nostradamus i Baba Vanga?
Nedělní, pohodové ráno. Tisíce amerických vojáků spí 7. prosince 1941 v Pearl Harboru na havajském ostrově Oahu a cítí se přitom jako v ráji [gallery ids="169578,169581,169580"] V té době se
Projekt jako oživlý paleolit
rezidenceonline.cz
Projekt jako oživlý paleolit
Upper House představuje dokonalou symbiózu architektury, umění a přírody. Kulturní dědictví, zakořeněné v městské buši, nejen skvěle vypadá, ale také aktivně zvyšuje kvalitu života svých obyvatel. Originální výškový dům působí v podstatě jako galerie, zavěšená nad rozlehlou metropolí. Rezidenční objekt v South Brisbane je manifestem spojení člověka s daným prostředím, kulturou a komunitou. Navržena studiem
Chlebová polévka s houbami
tisicereceptu.cz
Chlebová polévka s houbami
Chléb by měl být asi tři dny starý. Po jeho rozvaření získáte hustý, sytý pokrm. Se sýrem a houbami vás jeho chuť mile překvapí. Potřebujete 400 g starého chleba 1 l vývaru 200 g hub 100 g tv
Praha přivítá největší svátek českého a moravského vinařství
iluxus.cz
Praha přivítá největší svátek českého a moravského vinařství
Milovníci vína, vinaři i odborná veřejnost se letos opět setkají na jedné z nejprestižnějších vinařských akcí v České republice. Dne 6. srpna 2026 se Clarion Congress Hotel Prague promění v dějiště Re
Býčí skála: Brutální obětiště dávnověku
epochaplus.cz
Býčí skála: Brutální obětiště dávnověku
Šperky, zbraně, sošky a spousta obilí. Ale také přes 40 lidských obětí, převážně dívek, z nichž některým rozetnou hlavu a useknou končetiny. To je slavný halštatský pohřeb. V Evropě nevídaný objev, který dodnes neumíme vysvětlit… Jeho koníčkem je „slepá jeskynní zvířena“, a díky tomu, přestože je hlavně lékař, objeví řadu nových organismů. Jindřich Wankel (1821–1897)