Domů     S cizokrajnou láskou jsme našli společnou řeč
S cizokrajnou láskou jsme našli společnou řeč
8 minut čtení

S Abdulem jsem se seznámila, když jsem po maturitě nastoupila do místního infocentra. Byl to krásný mužský s uhrančivým pohledem. A bohužel i s velmi svéráznou rodinou.

Zřejmě mu neušel můj zájem o něj, a tak mě po práci pozval na vycházku. Abdul byl Arab, který učil v naší Lidové škole umění na housle a hrál v lázeňském orchestru.

Mluvil velmi dobře česky, vystudoval u nás a říkal, že se mu v Česku líbí a domů by se již nikdy nevrátil. Začali jsme se scházet.

Byl velice galantní, nikdy jsem od něj neslyšela sprosté slovo. Mé kamarádky mi lásku přály, říkaly, že jsme krásný pár, pouze mí rodiče tento názor nesdíleli.

„Holka, ty jsi se úplně zbláznila, ty jsi nečetla, jak muslimové zacházejí se ženami?“ řekla mi vyděšeně máma.

„Mami, on ale žije v jiném prostředí a podřídil se naší společnosti, to není takový ten muslim, který požaduje po ženě, aby chodila zahalená a nešla sama na ulici,“ odpověděla jsem jí a odmítla s ní na toto téma dál diskutovat.

Stejně by si dál vedla svou.

Moje láska trvala již přes rok. Abdul mi dokonce navrhl, abych se k němu přestěhovala. A já jsem s radostí souhlasila. Byla jsem s ním moc šťastná a nikdy bych si nemyslela, že by brzy mohly přijít chvíle, které se mi negativně vryjí tak hluboko do duše.

Přišly prázdniny a Abdul navrhl, že bychom mohli letět za jeho rodinou, chtěl mě představil své matce a sourozencům. Otec mu zemřel před lety na rakovinu.

Moc mě lákal pobyt v zemi, která pro mě byla exotická, také jsem byla zvědavá na jeho sourozence, tři bratry a dvě sestry. Můj milý byl z nich nejmladší.

Plánoval odletět domů

Samozřejmě, že se ten výlet nelíbil mým rodičům. „Abys děvče na to nedoplatila a nebyla nešťastná,“ řekl táta. „Nebojte se, za dva týdny jsme zpátky,“ ujistila jsem je a šla si zabalit. Spoustu věcí jsem tehdy měla ještě u rodičů a dnes mohu říct, že naštěstí.

Celý let jsem po Abdulovi vyzvídala, jaká je jeho rodina, on mi odpovídal stručně: „Však se dočkáš.“ Sotva jsme vyšli z letiště, přihrnula se k němu asi dvacetičlenná skupina dětí a dospělých.

„Tak toto jsou mí bratři, jejich manželky a sestra, tohle jsou jejich děti. Matka čeká doma,“ říkal mi Abdul mezi vítáním. U dvou žen mě zarazil jejich věk, odhadovala jsem je na šestnáct, maximálně osmnáct let. Ta starší měla tak dvouletou holčičku a ta mladší chovala malého chlapce.

Začal výslech

Odjeli jsme k Abdulově matce. Při setkání s ní jsem nevycítila žádnou vlídnost. Pohlédla na mé tehdy blonďaté mikádo, dala mi šátek a něco pronesla. Abdul to přeložil.

Chtěla, abych si ten šátek uvázala, bez něj bych prý vzbuzovala pozornost mužů, i když přítomní pánové byli jen její synové a zeť.

Abdulova matka byla v domě hlavní osobou. U večeře začala gestikulovat a bylo vidět, že o něčem rozrušeně mluví. Hned první večer se zeptala, zda jsem zdravá a plodná. Abdul mi to překládal.

Ačkoli umím anglicky, nebylo to nic platné, stejně mi nikdo nerozuměl. „Zdravá jsem a určitě budu jednou mít i děti,“ odpověděla jsem překvapeně.

Dozvěděla jsem se, že její syn by si co nejdříve přál mít syna. Já jsem ale ještě po dítěti netoužila, bylo mi přes dvaadvacet. „V tvém věku tady už ženy děti mají,“ odpověděla má potenciální tchyně.

„Řekni jí, že u nás to je trochu jiné,“ pronesla jsem směrem ke svému příteli. Ten mě ale uzemnil překvapivou odpovědí.

Prý v jeho zemi už zůstaneme a zanedlouho se vezmeme. Úplně ve mně hrklo, myslela jsem, že je to nejapný žert. „Že ty mě jen tak zkoušíš, viď?“ ptala jsem se. Neodpověděl.

Šli jsme spát a Abdul se začal vyptávat, ačkoli se mě na to nikdy nezeptal, kolik jsem měla před ním v životě mužů. „Jednoho, Abdule, jednoho, ty jsi druhý,“ odpověděla jsem.

Můj partner dodal, že by bylo lepší, kdybych byla panna. Najednou jsem ho nepoznávala. Začal vést divné řeči, jako by přede mnou stál úplně jiný muž. Dokonce jsem se ho až začala bát. Plakala jsem a prosila ho, abychom se vrátili do Čech.

On mi ale opět řekl, že tam už se nevrátíme. Tehdy jsem pochopila, že to není vtip. Myslel to docela vážně.

Prosila jsem, abychom se vrátili alespoň na pár dní, že se jen rozloučím s rodiči a kamarádkami a pak, že odletíme nadobro k němu. V tu chvíli bych mu naslibovala hory, doly, jen abychom se vrátili domů.

Plakala jsem a prosila tak usilovně, že si mi ho nakonec podařilo obměkčit. Souhlasil s tím, že se vrátíme do Česka na pár dní.

Návrat domů

Zařídíme vše potřebné a poté už se společně navždy přestěhujeme do jeho země. Vezmeme se a co nejdříve založíme rodinu, po které tolik toužil. Konečně ze mě všechno spadlo, když jsem opět seděla v letadle a byla na cestě do rodné země.

Připadala jsem si, jako bych se rozdělila na dvě půlky. Ta jedna milovala Abdula a doufala, že si to s návratem do své vlasti brzy rozmyslí, druhá ho zoufale nenáviděla. Ale okolnosti vše změnily.

Abdul počítal s tím, že se do Čech již nevrátí a dal výpověď z práce i ze svého pronajatého bytu. Tím pádem neměl, kam jít a mí rodiče ho u nás nechtěli. Zabydlel se tedy u kamaráda, prý jen na pár dní, než zase spolu odletíme.

Zatím se nezdálo, že by si to chtěl rozmýšlet. Situace se ale pro mě ještě víc zkomplikovala.

Útěk

Mé dny se nedostavily a já měla velké obavy, že jsem těhotná. Bylo to hrozné, nevěděla jsem, co v té chvíli mám dělat. Zůstat s Abdulem by znamenalo, žít v jeho zemi, daleko od domova a od svých blízkých. Rodit děti, tak dlouho, dokud by to nebyl vytoužený syn.

Nebo jít na potrat a riskovat, že pak již nebudu moct nikdy otěhotnět, jako se to stalo mé známé, která v osmnácti šla na umělé přerušení a od té doby děti již mít nemohla. Celá zoufalá jsem se rozhodla svěřit se svou situací rodičům.

Lomili rukama a spílali, ale nakonec mi pomohli. Sice mi vyčítali, že jsem si s Abdulem neměla nic začínat, ale pomohli mi vymyslet plán. Plán mého útěku. Domluvili s tátovou sestrou, že budu zatím žít u ní.

Z našeho městečka to k ní bylo sto padesát kilometrů a tam mě Abdul jistě hledat nebude. Za dva týdny jsme měli spolu nadobro odletět do jeho země, zamluvil již letenky, všechno měl připravené. Já jsem ale připravená nebyla.

V práci jsem si vzala neplacené volno a táta mě tajně odvezl k tetě. Samozřejmě mě Abdul všude sháněl, ale mí rodiče mu tenkrát celí „nešťastní“ řekli, že jsem se sbalila a odjela, oni vůbec nevědí kam. Sehráli to skvěle. A můj přítel jim uvěřil.

Nic jiného mu ani nezbylo. Nakonec odletěl domů sám. A já si jen přála, aby tam zůstal.

Byl to on

Když byl konečně „čistý vzduch“, vrátila jsem se do práce. U tety jsem si vyčistila hlavu a srovnala myšlenky. Z obávaného těhotenství se tenkrát naštěstí vyklubala „jen“ porucha mého cyklu.

Zlost na Abdula mě s ubývajícími dny pomalu přecházela, a začalo se mi dokonce po něm stýskat.

Naše začátky, když byl tady a se mnou, byl úplně jiný! Prázdniny se přehouply, zrovna jsem byla skloněná nad papíry, když se ozvalo: „Karinko, jak se máš?“ Úplně jsem sebou škubla, byl to Abdulův hlas. Zírala jsem na něho, jako by to byl mimozemšťan.

„Vrátil jsem se, stýskalo se mi po tobě a také po mé práci. Můžeme to spolu ještě zkusit?“ zeptal se bez okolků.

Zkusíme to

Řekla jsem mu, že pokud to bude ten Abdul, který žil tady, než odletěl, tak ano, jinak ne. Přikývl a já souhlasila, že to tedy s ním ještě jednou zkusím. O dva roky později jsme se vzali. Svatba byla jen malá, s mými rodiči, jeho matkou a jedním z jeho bratrů. Tentokrát byla i tchyně přívětivější.

Časem se nám narodila dcera Andrejka a za tři roky Emma. Z Abdula se stal starostlivý otec. Jeho matka a s ní i některý z jeho bratrů, přiletí za námi jednou za rok na pár týdnů. S Abdulem ale do jeho země už nelétáme, jsme naštěstí oba spokojeni tady. Už téměř třicet let.

Karin (53), Karlovarsko

Související články
3 minuty čtení
Vždycky jsem byla žárlivá. Myslela jsem si, že je to normální, že to k lásce patří. Přece se říká: Kdo nežárlí, nemiluje. Časem jsem však došla k závěru, že možná žárlím a trpím o něco víc než ostatní. A aby to bylo ještě horší, provdala jsem se za hezouna. Když si vzal brýle proti slunci, černou koženou bundu a džíny, holky tajily dech a rozbušilo se jim srdce. Mně taky, žárlivostí. Bylo tě
5 minut čtení
Měla jsem dilema, co příteli koupit k Valentýnovi. Když jsem konečně vymyslela ideální dárek, čekalo mě u společné večeře velké překvapení. Čendu, mého nového přítele, a mě tehdy čekal první společný Valentýn. Neskutečně jsem se na něj těšila, milovala jsem tu romantickou atmosféru a těšila jsem se, jak si to všechno spolu hezky užijeme. Spolu se vší tou radostí se ale přede mnou zrodil poněkud
4 minuty čtení
Bylo mi přes čtyřicet let a moje naděje na založení rodiny se pomalu rozplývaly. Pak ale do našeho sdružení vstoupil Martin a všechno bylo jinak. Mikuláš, který se konal před šesti lety, mi obrátil život vzhůru nohama. Ze dne, který měl být jen další dobročinnou akcí, se stalo snad to nejlepší, co mě kdy potkalo. Pohádková akce Pracovala jsem jako dobrovolnice v dětském domově, a když jse
3 minuty čtení
Vyznávat lásku lze všelijak, ale házet svou vyvolenou do ledové vody není ten nejlepší způsob. Ostatně zažila jsem to na vlastní kůži. Toho roku jsem se poprvé koupala venku už v březnu. Ne dobrovolně. Ale protože mě jeden takový nesnesitelný frajírek s motorkou a v kožené bundě, který se do naší obce tehdy s rodinou přistěhoval, ze srandy shodil z mola do jezera. To tady kluci běžně dělávali h
3 minuty čtení
Mladší sestra byla krásná a zábavná. Měla desítky nápadníků, zatímco o mě nikdo nestál a zdálo se, že se nevdám. Vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Pomalu jsem se smiřovala s nepopulárním údělem staré panny, která bydlí s rodiči ve velkém staromódním bytě, s otcem hraje po večerech karty nebo šachy a s matkou kouká na seriály a romantické filmy. Byla jsem nenápadná šedivá myška, pravý o
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hokejová hraběnka pobláznila Telč
historyplus.cz
Hokejová hraběnka pobláznila Telč
Nazout brusle, popadnout hokejku a honem na led. Na Ulickém rybníku v Telči je rušno. Hokejisté v teplých svetrech s pětilistou růží na hrudi se musejí před utkáním ještě rozbruslit. Uprostřed jejich chumlu se rozjíždí tmavovlasá usměvavá slečna. Jediná mezi houfem chlapů…   Novému sportu, který v českých zemích získává stále větší popularitu, propadne i
Jižní Tyrolsko: Nejlepší lék na přeplněné Alpy
21stoleti.cz
Jižní Tyrolsko: Nejlepší lék na přeplněné Alpy
Tady byste pastu mohli jíst celý den. Maso má rodokmen od Luigiho z vedlejšího kopce. A každé desáté jablko prý pochází z Jižního Tyrolska, a když mi Francesca jedno dává, chutná jako božská mana. A p
Švestková pomazánka na chléb
tisicereceptu.cz
Švestková pomazánka na chléb
Výtečná rychlá švestková pomazánka potěší malé i velké. Navíc má velmi univerzální využití. Ingredience 1,5 kg hodně zralých švestek 250 g cukru krupice 250 g třtinového cukru 1 sáček vanilko
Sousedka si mě vybrala jako terč
skutecnepribehy.cz
Sousedka si mě vybrala jako terč
Bydlím sama v bytě, který kdysi patřil dvěma lidem. Dnes jsem tu sama. Sama mezi těmi zdmi a za nimi někdo, kdo mě chce zastrašit. en byt není bezpečím, ale spíš místem, kde se snažím vydržet další den. Od smrti manžela uplynulo několik let, a přesto mám pocit, že je tu stále se mnou a dává mi
Umění porcování: Tuňák jako gastronomická show v Panské zahradě
iluxus.cz
Umění porcování: Tuňák jako gastronomická show v Panské zahradě
Gastronomie může být zážitkem, který se neodehrává jen na talíři. V Panské Zahradě v Dobřichovicích se o tom hosté přesvědčí během jedinečného večera věnovaného porcování celého tuňáka. Tato kuliná
Tělo zemře, zuby zůstávají: Co nám mohou prozradit!
epochalnisvet.cz
Tělo zemře, zuby zůstávají: Co nám mohou prozradit!
Po mnoha tvorech, kteří běhali po Zemi před miliony lety, nám zbyl jediný důkaz. Zub! Zuby jsou také často to nejzachovalejší, co najdeme v lidských hrobech z pravěku či starověku. Proč to tak je? A jak toho využít?   Na první pohled se může zdát, že zuby vůbec odolné nejsou. Stačí chvíli nedodržovat základní návyky…
Výstava Faustův labyrint –  Faust, Goethe a … Aš
epochanacestach.cz
Výstava Faustův labyrint – Faust, Goethe a … Aš
Základem výstavy jsou výtvarná díla malíře Vladimíra Kiseljova, který se ve své tvorbě také dlouhodobě zaměřuje na velké postavy dějin. K objektům jeho zájmu patří i Johann Wolfgang Goethe (1749-1832). Jak známo J. W. Goethe Aš několikrát při svých lázeňských cestách navštívil a zmiňuje se o ní i ve svých denících a osobních dopisech. Protějškem
Karel I. Stuart: Smrt v režii vlastních poddaných
epochaplus.cz
Karel I. Stuart: Smrt v režii vlastních poddaných
Král přichází s hlavou hrdě vztyčenou. Kat se ukloní, když mu vtiskne do dlaně zlatou minci. „Aby to bylo rychle.“ O pár minut později sekera dopadne a korunovaná hlava padá k zemi. Tak dlouho se anglický král Karel I. Stuart (1600–1649) hádá s vlastním parlamentem až vyvolá občanskou válku a dotáhne to na prvního evropského panovníka, kterého
Sytý italský salát s vejci a salámem
nejsemsama.cz
Sytý italský salát s vejci a salámem
Že by po tomto salátu měl ještě někdo hlad, to opravdu nehrozí ani u hodně velkých jedlíků. Ingredience: ● 2 hrsti na kousky natrhané červené čekanky ● 2 hrsti ledového salátu ● 2 hrsti polníčku ● 150 g kvalitního italského salámu nebo středně suché klobásky ● 150 g mozzarellových třešinek ● 3 vejce ● 1 menší ciabatta ● olej ● 1 lžíce kaparů ● 5 lžic panenského olivového
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Proč už žádnému muži Kusnjerová nevěří?
nasehvezdy.cz
Proč už žádnému muži Kusnjerová nevěří?
V dětství si Hana Kusnjerová (41) prošla tvrdou výchovou, která ji poznamenala. Zlomí herečka rodinné prokletí? Herečka ze seriálu Polabí Hana Kusnjerová (41) sice pracovně září a nabídky se jí jen
Podivná světla nad Šumavou. Pozorovali je lidé po staletí
enigmaplus.cz
Podivná světla nad Šumavou. Pozorovali je lidé po staletí
Bludičky? Přírodní jev? Něco víc? V mlhavých nocích nad rašeliništi a lučinami Šumavy se od nepaměti objevují světélka, která místní i poutníci popisují jako záhadné tančící plamínky. Už v 19. stol