Domů     Vzala jsem ho ještě na milost
Vzala jsem ho ještě na milost
5 minut čtení

Někteří lidé se vám tak zaryjí pod kůži, že i když vám hodně ublíží, nedokážete se na ně donekonečna zlobit.

No jo, přijel děda z Ameriky a celá rodina je v pozoru. Nevadí mi to. Je to tak nakonec dobře. I když někteří mí známí mě považují za blázna. Za člověka s krátkou pamětí, který zapomněl, co všechno prožil.

Jenže já nezapomněla. To se prostě nikdy zapomenout nedá. Ale odpustit? Možná. To ještě ukáže čas. Matěj chodil na střední o dva roky výš. Zpočátku mě přehlížel, jak krajinu u Tábora.

Pád ze schodů to odstartoval

Mně se ale líbil od samého začátku, zamilovala jsem se do něj a dělala vše možné pro to, aby si mě všiml. Když běžné chichotání a předvádění se nezabralo, odhodlala jsem se k přímo hrdinskému činu.

Kvůli své lásce jsem zinscenovala pád ze schodů u nás ve škole. Na těch schodech stál ON a včas mě zachytil. Cesta k dalšímu seznamování byla otevřená a brzy jsme spolu začali chodit.

Byl moje první láska

Matěj byl velice chytrý a společenský kluk. Chtěl cestovat, poznávat cizí kultury. Jenže v té době to ještě nešlo. Šel proto na vysokou, učil se jazyky. Jenže já po žádné kariéře netoužila, chtěla jsem svoji domácnost a rodinu.

Příliš se bál závazků

Když jsem otěhotněla, vzaly události rychlý spád. Matějovi se do ženění příliš nechtělo. Ovšem ne proto, že by mě neměl rád nebo se netěšil na dítě. Už tehdy jsem poznala jeho velký strach ze závazků, z nesvobody. Ale myslela jsem si, že se to časem spraví.

Narodila se nám dcera Tereza, a já konečně měla svou vysněnou rodinu a domácnost. Matěj sice hodně pracoval, aby nás uživil, ale na dceru si vždy udělal čas. Mezitím se u nás v republice udály převratné věci, a my konečně mohli vyjet na pořádnou dovolenou. Terezce byly skoro čtyři roky a moc se těšila na krásné španělské moře.

Byla to nádherná dovolená, kterou jsme si všichni užívali. Jen se mi zdálo, že je Matěj nějak zamyšlený. Když jsem se ho přímo zeptala, co ho trápí, neodpověděl mi. Úžasné dny plynuly pomalu, ale jistě. Předposlední den našeho pobytu si vyjel Matěj na moře s plachetnicí.

Co se stalo?

Už před rokem si udělal zkoušky a chtěl si konečně sám zaplachtit. Mávali jsme mu s dcerkou z přístaviště a netušily jsme, že ho vidíme naposled. Matěj už se z plavby nevrátil. Myslely jsme zprvu, že se mu něco stalo.

Prožila jsem dvě probdělé noci hrůzou celá zlomená, že někde s plachetnicí ztroskotal. Musely jsme si pobyt ve Španělsku prodloužit. A čekat na vyšetřování policie.

Matěj někde žije

Plachetnice, kterou odjel, se našla zakotvená v jednom přístavu na pobřeží. Matěj ale zmizel. Žádné zprávy o něm nebyly, a já propadala zoufalství. Teprve po třech dnech naprostého zoufalství jsem na dně kufru s jeho věcmi, který tu nechal, objevila dopis.

Bylo to zdrcující sdělení. Omlouval se mi v něm, že zmizel. Prý nevěděl, jak to ukončit. Rodinný život ho prý neskutečně dusí. Má nás prý rád, ale nemůže jinak. Nemáme ho prý vůbec hledat. Je v pořádku.

Kde je táta?

Od té doby uplynulo mnoho let. Prošla jsem si nelehkým obdobím, kdy mě dcera stále bombardovala otázkami, kde je táta a proč tu s námi není. Nejprve jsem jí nedokázala jednoduše říct, že zmizel na moři. Nemohla jsem ho přece pohřbít, když stále žil.

A to dítě by to ani nemuselo pochopit, stejně jako jsem to dlouho nechápala ani já.

Celkem pravidelně posílal i nějaké, velmi skromné, peníze. Víc jsem o něm nevěděla. Byli jsme stále manželé. Já byla ale z chlapů stejně tak zklamaná, že jsem o žádného dalšího nestála. Možná jsem jenom ale podvědomě čekala, že se jednou přece jen vrátí.

Najednou stál u dveří

Před několika měsíci u mě zazvonil lehce prošedivělý, hezky opálený chlapík. Matěj. Neviděli jsme se přes třicet let! A on si přijel jakoby nic. Chtěl vidět svou dceru a vnoučata. Navíc se rozhodl, že se vrátí zpět, domů. Co teď? Dcera si myslela, že je otec dávno po smrti.

Moje dvě vnoučata dokonce ani nenapadlo, že by nějakého dědu ještě mohla mít. Trvalo mi pár dní, než jsem to všechno zpracovala. Řekla jsem si, že přes to všechno, co se stalo, má dcera právo na otce a vnoučata na dědu.

Rozhodla jsem se, že to alespoň zkusím, že mu mohu odpustit i tu zradu, to trápení.

Nakonec se to povedlo

Ze setkání jsem byla hodně nervózní, ale dopadlo nad očekávání dobře. Matěj byl ve svém živlu. Vyprávěl zážitky z cest do vzdálených zemí, vykládal nám, jaká všelijaká zaměstnání a brigády absolvoval.

Vnoučata jeho slova přímo hltala a dcera mu visela na rtech. Oči jim jiskřily. Viděla jsem, že jim přinesl do života radost, něco tajemství, že si to prostě užívají. Nechtěla jsem jim to kazit. Vždyť nakonec by se to mohlo obrátit proti mně.

Byl jejich hrdinou

Zase byl za hlavního hrdinu, jako tenkrát na škole, když jsem spadla ze schodů. A zase všechny okouzlil. Měl prostě pořád tu stejnou sílu zapůsobit. Nechápu to, ale podlehla jsem i já a přece jen ho vzala na milost.

Nejsme přece ještě tak staří, abychom si nemohli užívat společného života. Třeba tentokrát máme šanci být spolu už napořád. Myslím si, ale vlastně spíš jen doufám, že už mi tentokrát Matěj nikam nezmizí.

Alena D. (62), Příbram

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé