Domů     Vzala jsem ho ještě na milost
Vzala jsem ho ještě na milost
5 minut čtení

Někteří lidé se vám tak zaryjí pod kůži, že i když vám hodně ublíží, nedokážete se na ně donekonečna zlobit.

No jo, přijel děda z Ameriky a celá rodina je v pozoru. Nevadí mi to. Je to tak nakonec dobře. I když někteří mí známí mě považují za blázna. Za člověka s krátkou pamětí, který zapomněl, co všechno prožil.

Jenže já nezapomněla. To se prostě nikdy zapomenout nedá. Ale odpustit? Možná. To ještě ukáže čas. Matěj chodil na střední o dva roky výš. Zpočátku mě přehlížel, jak krajinu u Tábora.

Pád ze schodů to odstartoval

Mně se ale líbil od samého začátku, zamilovala jsem se do něj a dělala vše možné pro to, aby si mě všiml. Když běžné chichotání a předvádění se nezabralo, odhodlala jsem se k přímo hrdinskému činu.

Kvůli své lásce jsem zinscenovala pád ze schodů u nás ve škole. Na těch schodech stál ON a včas mě zachytil. Cesta k dalšímu seznamování byla otevřená a brzy jsme spolu začali chodit.

Byl moje první láska

Matěj byl velice chytrý a společenský kluk. Chtěl cestovat, poznávat cizí kultury. Jenže v té době to ještě nešlo. Šel proto na vysokou, učil se jazyky. Jenže já po žádné kariéře netoužila, chtěla jsem svoji domácnost a rodinu.

Příliš se bál závazků

Když jsem otěhotněla, vzaly události rychlý spád. Matějovi se do ženění příliš nechtělo. Ovšem ne proto, že by mě neměl rád nebo se netěšil na dítě. Už tehdy jsem poznala jeho velký strach ze závazků, z nesvobody. Ale myslela jsem si, že se to časem spraví.

Narodila se nám dcera Tereza, a já konečně měla svou vysněnou rodinu a domácnost. Matěj sice hodně pracoval, aby nás uživil, ale na dceru si vždy udělal čas. Mezitím se u nás v republice udály převratné věci, a my konečně mohli vyjet na pořádnou dovolenou. Terezce byly skoro čtyři roky a moc se těšila na krásné španělské moře.

Byla to nádherná dovolená, kterou jsme si všichni užívali. Jen se mi zdálo, že je Matěj nějak zamyšlený. Když jsem se ho přímo zeptala, co ho trápí, neodpověděl mi. Úžasné dny plynuly pomalu, ale jistě. Předposlední den našeho pobytu si vyjel Matěj na moře s plachetnicí.

Co se stalo?

Už před rokem si udělal zkoušky a chtěl si konečně sám zaplachtit. Mávali jsme mu s dcerkou z přístaviště a netušily jsme, že ho vidíme naposled. Matěj už se z plavby nevrátil. Myslely jsme zprvu, že se mu něco stalo.

Prožila jsem dvě probdělé noci hrůzou celá zlomená, že někde s plachetnicí ztroskotal. Musely jsme si pobyt ve Španělsku prodloužit. A čekat na vyšetřování policie.

Matěj někde žije

Plachetnice, kterou odjel, se našla zakotvená v jednom přístavu na pobřeží. Matěj ale zmizel. Žádné zprávy o něm nebyly, a já propadala zoufalství. Teprve po třech dnech naprostého zoufalství jsem na dně kufru s jeho věcmi, který tu nechal, objevila dopis.

Bylo to zdrcující sdělení. Omlouval se mi v něm, že zmizel. Prý nevěděl, jak to ukončit. Rodinný život ho prý neskutečně dusí. Má nás prý rád, ale nemůže jinak. Nemáme ho prý vůbec hledat. Je v pořádku.

Kde je táta?

Od té doby uplynulo mnoho let. Prošla jsem si nelehkým obdobím, kdy mě dcera stále bombardovala otázkami, kde je táta a proč tu s námi není. Nejprve jsem jí nedokázala jednoduše říct, že zmizel na moři. Nemohla jsem ho přece pohřbít, když stále žil.

A to dítě by to ani nemuselo pochopit, stejně jako jsem to dlouho nechápala ani já.

Celkem pravidelně posílal i nějaké, velmi skromné, peníze. Víc jsem o něm nevěděla. Byli jsme stále manželé. Já byla ale z chlapů stejně tak zklamaná, že jsem o žádného dalšího nestála. Možná jsem jenom ale podvědomě čekala, že se jednou přece jen vrátí.

Najednou stál u dveří

Před několika měsíci u mě zazvonil lehce prošedivělý, hezky opálený chlapík. Matěj. Neviděli jsme se přes třicet let! A on si přijel jakoby nic. Chtěl vidět svou dceru a vnoučata. Navíc se rozhodl, že se vrátí zpět, domů. Co teď? Dcera si myslela, že je otec dávno po smrti.

Moje dvě vnoučata dokonce ani nenapadlo, že by nějakého dědu ještě mohla mít. Trvalo mi pár dní, než jsem to všechno zpracovala. Řekla jsem si, že přes to všechno, co se stalo, má dcera právo na otce a vnoučata na dědu.

Rozhodla jsem se, že to alespoň zkusím, že mu mohu odpustit i tu zradu, to trápení.

Nakonec se to povedlo

Ze setkání jsem byla hodně nervózní, ale dopadlo nad očekávání dobře. Matěj byl ve svém živlu. Vyprávěl zážitky z cest do vzdálených zemí, vykládal nám, jaká všelijaká zaměstnání a brigády absolvoval.

Vnoučata jeho slova přímo hltala a dcera mu visela na rtech. Oči jim jiskřily. Viděla jsem, že jim přinesl do života radost, něco tajemství, že si to prostě užívají. Nechtěla jsem jim to kazit. Vždyť nakonec by se to mohlo obrátit proti mně.

Byl jejich hrdinou

Zase byl za hlavního hrdinu, jako tenkrát na škole, když jsem spadla ze schodů. A zase všechny okouzlil. Měl prostě pořád tu stejnou sílu zapůsobit. Nechápu to, ale podlehla jsem i já a přece jen ho vzala na milost.

Nejsme přece ještě tak staří, abychom si nemohli užívat společného života. Třeba tentokrát máme šanci být spolu už napořád. Myslím si, ale vlastně spíš jen doufám, že už mi tentokrát Matěj nikam nezmizí.

Alena D. (62), Příbram

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Když vaší vlastní rodině nestojíte za pozornost, může se objevit cizí duše, která vám rozzáří svět. Sedím na dřevěné lavici před domem. Pamatuje víc než já. Dřív byla nalakovaná světle zelenou barvou, dnes je už oloupaná, plná vrypů a prasklin. Přesto mi připadá krásná. Je mou každodenní společnicí, tak jako dřív bývala knihovna nebo rádio. Už nesedávám dlouho, záda mě bolí a prsty mi občas cuk
2 minuty čtení
Každé úterý chodím do městského parku. Je tam kavárna. Tam jsme sedávaly s kamarádkou. Sedávám tam už sama. Vždy si srovnala šátek, kabelku, brýle. A měla pokaždé připravený nějaký drobný dárek. Kamínek, jablko, lístek se vzkazem. Říkala, že život je mozaika maličkostí a že každá věc má význam, pokud jí ho dáme. Já tehdy nevěřila, že je možné zapomenout na něco velkého. Teď vím, že se člověk mů
3 minuty čtení
Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet ptačí zpěv. Nejprve jsem si myslela, že ptáci uletěli. Pak jse
3 minuty čtení
Chci se svěřit s něčím, co mě dlouho tíží. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o zradě, kterou mi provedla žena, má nejlepší přítelkyně. S Evou jsme se poznaly před třiceti lety v práci. Byly jsme účetní v jedné brněnské firmě, seděly jsme u jednoho stolu, smály se a sdílely vše, od rodinných starostí až po nejtajnější sny o lepším životě. Chtěli jsme podnikat Eva byla svobodná, bez dět
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po