Zdravotní problémy se na mě sesypaly ze všech stran. V lese jsem narazila nečekaně na záchranu. K úlům v modřínovém háji jsem pak mířila za energií každý den.

Vlastně si nemám na co stěžovat. Dětství jsem měla šťastné a manželství se mi vydařilo. Když jsem o tohle přišla, byla jsem tím zaskočená. Moje děti žily daleko, jedna dcera v Praze, druhá v Anglii. Cítila jsem se sama. Jediné, co lahodilo mé duši, byly procházky lesem.

V zimě to bylo nejhorší. Nebavilo mě sledoval televizi, a tak jsem jen tak seděla, hladila kočku Lindu, která mi jediná zůstala, a zírala do kamen. Jak se ale říká, zdravotní problémy se na člověka dostávají přes duši. A já jim otevřela dveře…

Nemoci udeřily

Byla jsem bez energie a bez radosti. Během dvou let se ze mě stala smutná žena. Blížilo se babí léto, a já věděla, že přijde třetí zima bez manžela, a bude ještě hůř. Poslední sluníčko mi dalo odhodlání.

Dobelhala jsem se na louku pod zříceninou. Byl tam modřínový háj, kam jsme chodili s manželem zamlada randit. Došla jsem ke svému oblíbenému stromu. Únavou jsem ho objala a dlouho nemohla chytit dech.

Teprve po chvíli jsem začala vnímat, jak modrá je obloha a slunce ještě krásně hřeje. Jak jsem se tak kochala okolím, zaujalo mě v údolí cosi křiklavě barevného. V té zeleni mě z toho až zabolely oči.

Usnula jsem

Zvědavost mi nedala. Musela jsem zjistit, co to je. Šla jsem k potoku, co se tam klikatil v kapradí. Ty úly tam nikdy nebyly. Novinka. Sedla jsem si na pařez v jejich blízkosti a padla na mě hrozná únava. Pozorovala jsem včelky, jak vylétají ze svého domova a jsou pracovité.

Opřela jsem se o vedlejší strom a zavřela oči. A najednou jsem spala. V uších mi znělo šumění listí nad hlavou jako krásná hudba, do toho klokotání potůčku u nohou a jen to včelí bzučení. Musela jsem spát dobrou hodinku, i když se mi to zdálo jako chvilka.

Nemohla jsem uvěřit času na svém mobilu. Byla jsem celá prokřehlá a ztuhlá. Ztěžka jsem vstala a belhala se domů. V duchu jsem si říkala, že si to určitě odskáču. V noci mě budou budit křeče v nohou a ráno budu mít rýmu.

Doma jsem zalehla a usnula jako dřevo. Spala jsem tu noc krásně a beze snů. Ráno mě vzbudila kočka. Byla překvapená, že vyspávám tak dlouho. Venku bylo krásně a ptáci zpívali nějak lépe a radostněji než obvykle. Cítila jsem se skvěle.

Skvělá terapie

K úlům jsem začala od té doby chodit pravidelně a vysedávala tam. Během dvou let se mé zdraví nadějně vylepšilo. Dnes tam ale už nevyrážím jen já, ale ještě další staří lidé z vesnice.

Všem nám to dělá moc dobře sedět kolem těch úlů, poslouchat hudbu lesa a včelí bzučení… Cítíme, jak jsme všichni pookřáli. Včely jsou mocné léčitelky a já věřím, že i díky nim zase cítím, že žiju.

Anna (68), jižní Čechy