Domů     Luxus vám lásku nenahradí!
Luxus vám lásku nenahradí!
4 minuty čtení

Jako mladá jsem měla velkou lásku, ale neměli jsme peníze a na tom vztah ztroskotal. Od té doby jsem si řekla, že když chlapa, tak jedině bohatého!

Když jsem poznala Stanislava, řekla jsem si, že je to ten pravý. Jako hosteska jsem se ocitla na jedné akci plné zámožných lidí. Zatímco jsem jim pod nos nosila kaviár, oni řešili, do čeho budou investovat svoje miliony.

Toho večera jsem pořád cítila v zádech cizí pohled. Patřil Stanislavovi, který mě po skončení akce pozval na rande.

Zdál se mi být jiný než většina těch zazobaných zbohatlíků, kteří, ač jsem toužila po jejich penězích, mě odpuzovali svým chováním. Standa se zdál docela normální. „S tím by to šlo,“ pomyslela jsem si. Dalo se s ním totiž normálně bavit, a hlavně, zakoukala jsem se do něj.

Dostal mě drahým darem

Nemluvím zde o bláznivé zamilovanosti. Zkrátka mi s ním bylo dobře. Začali jsme se pravidelně scházet. Nechtěla jsem ale nic uspěchat, tak jsem netlačila na pilu. Když mi asi na pátou schůzku přinesl šperk v hodnotě auta, málem jsem spadla pod stůl.

Dar jsem naoko odmítala přijmout, ale Standa byl neodbytný. Nakonec si prosadil svoji a šperk mi připnul na krk. „Víš, Jani, jsi první skromná holka v mém životě,“ řekl mi tehdy.

Toho dne jsem si zřejmě konečně splnila svůj sen, žít v luxusu, protože se zdálo, že Stanislav je skutečně zamilovaný.

Něco jsem si namlouvala

A tak jsem přestala řešit, zda toto je vše, co chci, a užívala si vše, co mi nabízel, v domnění, že mám po boku muže, kterého jsem si vysnila. Časem přišly drahé kabelky, nový vůz a neomezená kreditní karta.

Kupovala jsem si věci, o kterých se mi do té doby ani nezdálo. Standa mi umožnil, abych nemusela chodit do práce. Myslela jsem si, že se mi splnil sen. Mít neomezený přístup k penězům, koupit si všechno, co mě napadne, a ještě mít fůru volného času… Kdo by to nechtěl!

S přítelem jsme pravidelně létali do Dubaje či na Maledivy. Vozili si zadek v drahých autech, obráželi večírky a vyhlášené akce. Když jsem přišla do společnosti v šatech za 250 tisíc, připadala jsem si jako bohyně. A Standa se tak ke mně choval. Ovšem jen do chvíle, kdy jsem třeba řekla, že bych chtěla jet za rodiči.

Odřízl mě od blízkých

I když to neřekl přímo, zakázal mi to. Doporučil mi styky s rodinou omezit. „Nikdo nebude chápat, jak teď žiješ, a budou ti to ještě závidět,“ měl jasno. Jako útěchu mi zaplatil plastiku prsou a botox, po kterém jsem tolik toužila.

Roky plynuly a já si žila na růžovém obláčku. Bohužel jsem se probudila příliš pozdě.

Až když jsem zahlédla Standu v objetí s mladší ženou, moje kontrolky začaly svítit rudě. Udeřila jsem na něj, kdo byla ta žena. Bez vysvětlování mi jednu flákl. „Do toho ti nic není. Dostáváš málo?“ Druhý den se omluvil a přihodil k tomu drahý šperk. Život ve zlaté kleci mi najednou nepřišel tak skvělý.

Jak jsem se mýlila…

Zatímco se kamarádky veselily se svými dětmi na pískovišti, já se honila na podpatcích po ubíjejících večírcích. Večer co večer jsem brečela do polštáře. Došla mi totiž jedna zásadní věc. Nejsem šťastná. Peníze a všechno to kolem je jen pozlátko.

Štěstí tkví v něčem jiném. To jsem už ale propásla. Bylo mi skoro padesát, na děti pozdě a Stanislav se mě nehodlal vzdát. Zvykl si na mě a byla jsem jeho majetek. Od té doby lituji dne, kdy mi připnul první šperk.

Bude mi trvat léta, než ho dokážu sundat a postavit se na vlastní nohy. Ale rozhodla jsem se, že se o to alespoň pokusím. Možná to po těch letech života v přepychu ani nezvládnu. Už ani nevím, co je to každý den vstávat do práce a vydělávat si na chleba.

Jana N. (53), Tábor

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může