Domů     Ukradli mi miláčka a nechali stopy
Ukradli mi miláčka a nechali stopy
5 minut čtení

Kdyby se to nestalo mně, asi bych tomu ani nevěřila. Že se dnes kradou auta, je poměrně běžné, bohužel. Že mi v něm ale nechá zloděj své náčiní a drogy, to bych opravdu nečekala!

Když jsem si ve svých téměř šedesáti letech kupovala auto, bylo mi jasné, že to už se mnou „dožije“! Chtěla jsem co nejjednodušší, žádné moderní vymoženosti, které jen komplikují člověku život.

Nepotřebuji navigaci, která mě při řízení jen ruší a někdo mi pak stále do řízení řeční.

Navíc mnoha přátelům se už stalo, že je navigace zavedla úplně ke všem čertům nebo je vedla po zbytečně dlouhé cestě. Já jsem celý život jezdila podle mapy a pak mám snad i hlavu a oči, abych se držela ukazatelů.

Vybrala jsem české auto

A tak jsem se rozhodla pro Fabii zcela v základu. Barvu měla obyčejnou modrou. Nebyla ničím nápadná, snad jen poklicemi, které byly také v modré barvě.

Říkala jsem si, že alespoň o ni nebude takový zájem, protože zloděje zrovna naše škodovky obzvláště zajímají.

Já bohužel bydlím na sídlišti a garáž nemám, takže parkuji rovnou na ulici. Vždy se snažím najít místo alespoň tak, abych na svůj poklad viděla, ale parkovacích míst je čím dál méně a aut čím dál víc.

Někdy jsem ráda, že vůbec zaparkuji v docházkové vzdálenosti od domu. No, beru to alespoň jako trénink, jinak toho už přece jen moc nenachodím. Auto je prostě metla lidstva, bez ní bych si ale život představit neuměla. Ani nevím, jak bych nakoupila.

Pohled z okna

Když jsem se jednou ráno probudila, vstala a šla otevřít okno, abych si vyvětrala peřiny, ihned jsem očima sjela ke svému zaparkovanému vozu. V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Auto nikde!

„Nešil, třeba jsi zaparkovala jinde a jen si to nepamatuješ,“ snažila jsem se uklidnit samu sebe. Moc to ale nepomáhalo.

Vyčistila jsem si jen zuby, ani jsem se snad nečesala a vyběhla ven na ulici. Prošla jsem celou naši ulici a pak i ty přilehlé. Bylo to jasné, auto nikde! „Ukradli mi můj poklad,“ zvolala jsem zoufale.

Pár lidí, co mě už pozorovalo z oken, jak pološílená babka lítá po ránu po sídlišti, zavřelo okna. Snad aby nemuseli svědčit.

Krádež mě zlomila

Vrátila jsem se domů úplně zlomená a horečně přemýšlela, co teď. Jediné řešení bylo zavolat na policii. „Bude mi to ale k něčemu? Auto přece nemám pojištěné proti krádeži,“ zoufala jsem si. Zbytek dopoledne jsem pak strávila na policii.

„Nechci vás děsit, paní, ale to vaše auto už bude buď za hranicemi, nebo rozebrané na díly,“ řekl mi na rovinu policista, kterému jsem svoji výpověď proplakala. Nevím, jak mě tedy chtěl vyděsit ještě víc.

Začínaly mi docházet veškeré důsledky toho, co mě čeká bez auta. A na nové se už nezmůžu.

Sdílelo to celé město

Když se o krádeži dozvěděla má rodina, slíbili mi pomoc. Nejvíc mě ale překvapil můj vnuk: „Babi, já dám výzvu na facebookové stránky našeho města.

Třeba někdo tvé auto viděl!“ říkal to tak přesvědčivě, že jsem skutečně začala doufat, že třeba ještě není vše ztraceno.

A nebudete mi to věřit, ale do této prazvláštní pátrací akce se zapojilo neskutečné množství lidí, kteří výzvu, zda někdo neviděl mé auto, sdílelo. Nakonec tento článek sdílela i policie! A nebudete tomu věřit, ale auto se skutečně našlo!

Auto i s dárečky

Chvíli ovšem trvalo, než jsem ho dostala zpět. Zloděj si totiž v mém ukradeném autě zapomněl celou svou narkomanskou i zlodějskou výbavičku, a dokonce i větší množství pervitinu, které by na ulici bylo prodejné za více než deset tisíc korun.

Proto muselo být podrobeno důkladnému rozboru a prozkoumán každý milimetr v autě. Naštěstí se našly i otisky, které, jak jsem se později dozvěděla, patřily známé firmě, takže pachatele policie snadno vypátrala a zadržela!

Děkuji všem za pomoc

Můj vnuk pak za mě poděkoval všem, co nelenili a výzvu poslali dál: „Auto se našlo! Mockrát děkuju všem, kteří pomáhali sdílet! Bylo vás opravdu strašně moc. Auto je poškozené jen na blatníku, odřené a má rozbité světlo.

V autě se našla: injekční stříkačka, nářadí, krabička s drogami, minimálně tak deset gramů pervitinu, mobilní telefon a ručně vyrobené nářadí na otevírání aut. Vše je v rukou policie,“ napsal vnuk na Facebook zprávu pro všechny, kteří pomáhali při pátrání.

Moc milé bylo sledovat i reakce pod příspěvkem. Je milé vidět, jak lidé dokážou držet pospolu.

Marie (66), Plzeň

Související články
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
3 minuty čtení
Nikdy jsme neměli doma zvířátko. Až v důchodu si manžel našel na procházce netradičního domácího mazlíčka. Nejprve jsem se toho zvířátka bála, člověk si ale zvykne. Když se naše dvě děti osamostatnily, zůstali jsme s manželem doma v našem bytě na sídlišti sami. Neměli jsme nikdy žádné zvíře, ani mě, ani manžela to nelákalo. Nemohu tudíž pochopit, co se to v mém muži probudilo, když si jednoho d
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která