Ten domek jsme neměli kupovat. Můj muž žádné noční můry neměl, přízrak si zasedl na mě. Nenáviděl totiž všechny ženy. Dům jsme museli prodat, koupil ho bývalý voják.

Manžel si vždycky přál bydlet v domečku na vesnici. Jednoho dne takový našel. Dům byl starý téměř dvě stě let. Když jsme si s majitelem plácli, byl štěstím bez sebe, že se toho stavení zbaví. Mělo nám být podezřelé, že souhlasil s cenou, která byla tak nízká.

,,Kdybyste měli nějaký problém, u nádraží bydlí Vlasta, ta vám ráda se vším poradí,“ řekl, když jsme se loučili, a díval se přitom na mě. Manžel byl tak nadšený, že okamžitě sedl ke stolu a začal vymýšlel, jak si náš domeček zvelebíme. Já si šla zatím prošmejdit místnosti.

Koulel očima

Tak jsem objevila na stěně podobiznu nějakého muže. Působil na mě zle. Nemo-

hla jsem se na ty jeho oči dívat, tak jsem ten obrázek sundala a místo něho pověsila kytici v rámu, co jsem dostala od maminky. Podobiznu muže jsem odnesla do komory, která sloužila jako sklad harampádí. Dům jsme trochu poklidili, zatopili v kamnech a těšili se na první noc.

Nespalo se mi ale vůbec dobře. Zdálo se mi o tom zlém muži. Stál uprostřed kuchyně ve vysokých vojenských botách, ruce v bok a koulel očima. Šel z něho strach. Ráno jsem byla jako přejetá. ,,Co ti je?“ divil se manžel. Spala jsem špatně. Zdálo se mi o nějakém muži, který se tu naparoval,“ svěřila jsem se.

Samá modřina

Tak, jak se mi dům na začátku líbil, jsem z něj najednou neměla dobrý pocit. I následující noci byly šílené. Ve snu na mě řval ten muž německy, a pak mě dokonce srazil k zemi. Dokud to byly jen sny, nebrala jsem to vážně. Až jedno ráno jsem uviděla na své tváři monokl.

Vykasala jsem si rukáv a podívala se na místo, které mě taky bolelo. Na předloktí jsem měla modřinu, která měla podobu velké ruky. Vzpomněla jsem si, že právě tam mě ten chlap držel a cloumal se mnou. ,,Podívej se na to,“ ukazovala jsem podlitiny manželovi.

,,Včera se mi zdálo, že mě ten chlap tady drží a pak mi dal ránu pěstí do obličeje!“ Ondra tomu nemohl uvěřit. Rozhodla jsem se tedy, že zajdu za Vlastou, o které nám majitel pověděl. Byla to postarší paní.

Hned se rozpovídala: ,,Ten muž, německý voják, byl krutý a jeho žena od něho utekla i s dětmi. Od té doby byl sám a nenáviděl ženy. Myslím si, že v tom domě pořád je. Žádná žena v něm dlouho nevydrží. Mstí se i po smrti,“ dodala.

Vyprávěla mi, jak se o to kdysi pokusila její matka, ten domek si koupila, a jednoho dne ji Vlasta našla ráno mrtvou. Infarkt.

Dům u vojáčků

Vrátila jsem se do toho domu děsu jako spráskaná. Tu noc se vše ještě zhoršilo. Chlapík mě krákal za vlasy, že jsem na něho Vlastě žalovala, a nakonec mě začal škrtit. Chroptěla jsem ze spaní, až to manžela probudilo.

Ještě ten den jsme z domu odešli a dali si inzerát. Dům si koupil jistý senior, který býval vojákem z povolání. Žije si tam už několik let a tváří se spokojeně. Dokonce si v místní hospodě pochvaloval, jaké má úžasné sny. O vojně.

Ivana (67), Bruntálsko