Život s váhavcem je velmi náročný a stresující. Neustále hledá svá pro a proti, zvažuje, až převáží. Tak jako Viktor.

Už zase nekonečně dlouho řešíme, jestli zavolat bratrovi, nebo ne. Potřebujeme půjčit jeho dodávku, aby si Viktor mohl odvézt své věci z chalupy. Ta byla ještě před pár týdny jeho. Tedy alespoň napůl s manželkou. Jenomže teď nemá nic. Vůbec nic.

A to jen díky své váhavosti. Mám ho ráda, dokonce moc ráda, ale s tou svou věčnou nerozhodností je vážně na zabití.

Tak trochu tajně

S Viktorem jsme milenci už čtyři roky. Náš vztah je velice intenzivní, krásný, ale nelegální. V době, kdy jsme se spolu seznámili, prožíval Viktor domácí peklo. Jeho manželka si z něj doma udělala takového malého poskoka.

Vedle své práce tak musel Viktor zařizovat vše ostatní v domácnosti. Měl dvě, už téměř dospělé děti. Ale sluhu dělal v podstatě i jim. „Tati odvez, přivez, kup.“ Se mnou najednou nic z toho nemusel. Mohl se jen bavit a bezstarostně smát.

Strašně zuřila, ale nebylo to z lásky

Když se jeho žena o mně dozvěděla, ztropila děsnou scénu. Přitom sama měla přítele, se kterým se ani moc netajila. Přesto začala Viktora doslova vydírat. Opakovaně mu dělala scénky před našimi známými.

Rozbila mu okýnko u auta. Pak nám zase vysypala nevábně vonící odpad před dveře. Štvala proti němu jeho děti. Mě se snažila zesměšňovat a urážet. Pomlouvala mě, kudy chodila. Byl to projev žárlivosti, který ale neměl nic společného s láskou.

Rozejděte se, prosím, hlavně důstojně

Opakovaně jsem Viktorovi říkala, ať už to spolu uzavřou. Ani jeden už druhého nemiloval a šlo jen o princip kdo s koho. Jenže Viktor klasicky váhal. Tvrdil, že se snaží vyvažovat, že je se mnou, protože mě miluje.

Opustit definitivně ale nemůže ani svou ženu, i když s ní už nežije a nemiluje ji. Nechce jí ublížit, připravit ji o výhody vdané ženy. Bylo to vážně naprosto k zbláznění, protože Viktorova žena byla čím dál tím víc hysteričtější. A tak také sobě i okolí nebezpečnější.

Neudělal vůbec nic, ani napadení nehlásil

Jednou si jeho šílená žena na něj počkala a při potyčce před mým domem ho bodla do ruky a nohy nožem nebo nějakým ostrým předmětem. I když šlo a malé zranění, chtěla jsem, aby to nahlásil na policii. Jenže Viktor zase váhal.

Jaké pak bylo jeho překvapení, když manželku přestalo bavit dělat žárlivé výstupy a změnila zcela svou taktiku.

Najala si dobrého právníka a zažádala o rozvod. Vzhledem k okolnostem šlo vše rychle a díky šikovnosti právníka, Viktora jeho ex oškubala doslova jako slepici. Nezbylo mu téměř nic. Až na to, že máme jeden druhého.

Tak moc bych si přála, aby nám to konečně stačilo. Vždyť konečně máme od manželky klid a peníze vem čert.

Obávám se ale, že není všemu konec

Jenže Viktor prostě váhat nepřestane. Teď se bojí setkat s dcerami. Co když ho odsoudí a odmítnou se s ním vůbec vídat? Má jim sám zavolat, nebo počkat, až se ozvou? A tak už zase řešíme nesmyslná dilemata. A já se vážně bojím, že už to nevydržím.

Je sice krásné vyvažovat věci a činy tak, aby to bylo pro všechny spravedlivé, ale nic by se nemělo přehánět.

Květa S. (51), Ostrava