Domů     Manžela jsem našla i s kily navíc
Manžela jsem našla i s kily navíc
3 minuty čtení

V naší rodině se prostě dobře jedlo.„Pojďme si osladit život,“ říkávala moje máma a vrhala se ke špajzce.

Rodinnou tloušťku komentovali moji rodiče s humorem. Táta tvrdil, že nám ty kilogramy sluší, máma dodávala: „No, jen ať všichni vidí, že se máme dobře!“ Jako malá jsem se tomu spokojeně smála, později mě smích přešel.

Děti na mě volaly buřtíku. Rodiče radili, ať si z hloupého posměchu nic nedělám, neboť posměváčci jsou zakomplexovaní chudáci. Jenže já byla chudák taky, zejména pak v době dospívání.

Kluci se o mě nezajímali

Dobře jsem si všimla, že mnohé moje spolužačky už mají svoje obdivovatele. Za mnou se kluci trousili, jen když si zapomněli svačinu, neboť měli jistotu, že jim poskytnu něco ze svých nekonečných zásob.

Jinak mě obcházeli a kupili se u třetí lavice u okna, kde seděla Romana, nejhezčí holka ze třídy, krásná a hubená.

Opravdová ženská krása

Doma jsem brečela. „Mami, kluci mě nechtějí,“ svěřovala jsem se, neboť máma byla zároveň i mou nejlepší kamarádkou. „Protože jsou hloupí,“ ubezpečila mě. „Moc hledí na to, jak holky vypadají. Najdou si třeba i protivnou, hlavně když je bůhvíjak hezká.

Až zmoudří a pochopí, že v životě jsou důležité úplně jiné věci než štíhlost, budou na tebe stát frontu.“ Táta bodře dodával: „Na základní škole kluci ještě nechápou, co je to opravdová ženská krása.“ A když se chystal barvitě ji popisovat, máma sykla: „Proboha, Franto, mlč.“

V pokojíčku s panenkami

Čekala jsem, tedy myslím, docela trpělivě, až kluci pochopí, co je to ta opravdová ženská krása, a začnou si vážit také toho, že vůbec nejsem protivná a mám kamarádskou povahu. Nejenže se to nestalo na základce, ale ani na střední škole. Vypadalo to, že se moji rodiče krutě zmýlili.

A tak jsem zůstala na krku našim. Ještě ve dvaatřiceti jsem bydlela ve svém dětském pokojíčku s panenkami a plyšovými medvídky! Bylo mi tam dobře, ale v hloubi duše jsem samozřejmě věděla, že to není tak docela v pořádku.

Zhubla jsem díky tancování

Tehdy chodil k nám domů tátův kolega Aleš, hráli spolu šachy. Aleš byl prima, a hlavně svobodný! Sice o něco starší než já, ale to jsem mu velkoryse odpustila. Poprvé v životě jsem se vydala jinou cestou, než radili rodiče.

Odmítla jsem máminu stravu, mimochodem báječnou, a začala běhat a také navštěvovat taneční hodiny pro starší. Nevadilo, že tam bylo málo chlapů, a tak jsem musela tančit s jednou penzistkou. Zabralo to!

Zhubla jsem, Aleš si mě vzal a všem, kteří říkali „Ta holka se nevdá“, spadly brady.

Adéla K. (51), Jablonec nad Nisou

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.