Strašně se za sebe i za bratra stydím. Bohužel už nic z toho, co se stalo, nelze vzít zpátky.
Věděla jsem to! Byla bych se klidně vsadila, že i tohle rodinné setkání si nakonec odpustí. Od chvíle, kdy přestal podléhat rodičovské výchově, se nikdy nedokázal přimět k tomu, aby s námi společně slavil narozeniny své nebo někoho jiného z rodiny.
Vždy popřál v tichosti a sólo. Nikdy ho nezajímala rodinná sešlost na Vánoce, Velikonoce. A to ani tehdy, když se oženil a narodil se mu syn.
Podivné vztahy
Mezi mnou a bratrem Pavlem byly podivné vztahy už v dětství. Byl o rok starší a na mě podivně žárlil a neustále mi dělal nějaké naschvály, žaloval na mě a dělal ze sebe před rodiči toho lepšího. Naštěstí rodiče byli rozumní a dobře chápali, co za Pavlovým jednáním je.
Oběma bude lépe
Pak ale osud zasadil naší rodině dvě tvrdé rány. Nejprve zemřel náhle a zcela neočekávaně můj otec. A hned potom jsem se dozvěděla, že mě manžel podvádí se slečnou, s kterou chce žít. Smrt táty a rozvod mě úplně zničily.
A pak mě napadlo, že bych se přestěhovala k mamince. Rodiče měli dost velký byt a maminka tam byla sama. I já s mojí dospívající dcerou jsme se cítily opuštěně. Maminka byla mou myšlenkou nadšená.
Společná domácnost
Pár měsíců jsme si žily v naprosté pohodě. Dokázaly jsme si vyhovět. Moje dcera studovala, já chodila do práce a moje matka také. Večer jsme se společně sešly u stolu k večeři. Obě jsme se tak cítily moc dobře. A právě v tu chvíli maminku zastihla nemoc. Zákeřná a zlá, jak jen rakovina dokáže být.
Bojovaly jsme obě
Zpočátku vše vypadalo nadějně a máma měla chuť do života. Ubývalo jí ale sil. Snažila jsem se vše zvládat sama. Dcera odjela na studium do ciziny. A bratr? Ten se občas zastavil, prohodil pár slov a už zase někam spěchal.
Já i maminka jsme si užívaly každé světlé chvilky, kdy nám spolu bylo dobře. Já už ale byla celé dva roky bez dovolené, bez jediného dne volna. Maminčin stav začal vyžadovat téměř celodenní péči.
Musíte si odpočinout
A pak jsem s sebou jednoho rána práskla na zem u autobusové zastávky. V nemocnici mi řekli, že jsem velice silně přetažená, vystresovaná a jestli se nechci definitivně zhroutit, potřebuji si odpočinout. Musela jsem poslechnout, už kvůli mámě. Kdo by se pak o ni staral? Těch osm dní u moře se přece Pavel dokáže o maminku postarat. Ujišťovala mě o tom i švagrová.
Nechápu to dodnes
Místo toho, aby se o maminku postaral, ji nechal odvézt do eldéenky. Přitom se spolu hrozně pohádali. Vyčetl jí všechny své údajné křivdy, které na něm napáchala. A také jí řekl, že teď ničí mě. Nevěděla jsem o tom, protože maminčiny sms, které mi posílala k moři, zněly docela vesele.
V den odjezdu domů jsem dostala zprávu, že maminka zemřela. Teprve doma jsem zjistila, že spáchala sebevraždu. Aby nám už prý nevisela na krku. Už nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem odjela na dovolenou a že jsem mámu svěřila do rukou svému bratrovi. Ten nepřišel ani na její pohřeb.
Anna K. (50), Ostrava
