S Irenou to šlo od desíti k pěti. Od té doby, co se vdala, jako by to už ani nebyla ona. Klaněla se manželovi jako božstvu.

Nejdřív jsem si myslela, že si sestra dělá legraci. Mumlala něco jako: „Proboha, klesl mi zadek.“ Domnívala jsem se, že jsem se přeslechla. Byly jsme spolu na chatě, jen my dvě.

Pekla jsem třešňovou bublaninu, ona ležela na lehátku na verandě a lakovala si nehty.

Přešla k zrcadlu, kroutila se před ním a polohlasem to komentovala. „Co máš se zadkem?“ zvolala jsem a vytáhla pekáč z trouby. Sestra nahlédla do kuchyňky a poznamenala: „Tohle jíst nebudu.“ Teprve pak odpověděla: „Poklesl mi zadek. Věkem. Musím s tím něco udělat.“

Ještě pořád jsem to považovala za žert. Navrhla jsem: „Tak půjdeme odpoledne na delší procházku, a na pivo až potom, co říkáš?“ Zaťukala si na čelo, odpověděla, že si pivo nemůže dovolit, má moc kalorií, a bublaninu ať před ní okamžitě schovám.

Chuť na jahody

Moje sestra Irena se vdávala pozdě, až ve dvaačtyřiceti. Vzala si rozvedeného hezouna a vzhlížela k němu jako k modle. Kdyby řekl v lednu o půl dvanácté v noci, že má chuť na jahody, hodila by si na župan zimní bundu.

Vyběhla by do zasněžené krajiny směrem ke dvanácti měsíčkům a poprosila červen, aby se na okamžik chopil vlády a nechal vyrůst, rozkvést a zčervenat ony sladké plody. Zbožňovala ho.

Bylo mu devětatřicet, vypadal jako gigolo a kouřil dvě krabičky cigaret denně, na nic jiného mu tudíž nezbyl čas.

Irena ho živila, šatila a po zbytek času uvažovala, co a jak na sobě zlepšit, aby zakryla, že je o tři roky starší než její miláček. Samozřejmě že toužila po dětech, na což krasavec již před svatbou reagoval větou:

„No pusinko, to snad nemyslíš vážně!“ Od té chvíle o svém pošetilém přání nikdy ani necekla.“

Slzy v očích

Žila představou, že čím lépe a mladistvěji bude vypadat, tím spíš si mladšího chotě udrží. Téměř se přestěhovala na kliniku estetické chirurgie, kde ji za peníze, které si vypůjčila od banky na strašlivý úrok, předělali prsa, stehna, břicho i obličej. Nevím, jestli vypadala líp, spíš jinak.

Jako by podepsala úpis peklu: my tě na okamžik omladíme, ty pak o to rychleji zestárneš a peklo tě potom za děsivého Luciferova smíchu pohltí.

Když se jednou vrátila z kliniky dřív, než avizovala, našla tam svého boha s milenkou, která byla, světe, zboř se, o celé dva roky starší než ona!

A zkrášlovací kliniky nenavštěvovala. Tohle jeden nepochopí. Irena se sesypala, rozvedla a rok užívala antidepresiva. Ze životního zklamání se dodnes nevzpamatovala. Kdykoli se mluví o plastické chirurgii, vstoupí jí do očí slzy.

Ivana (54), Svitavy