Když někdo rezignuje na život, je to strašné. Když ten někdo je váš syn, váš život je také nesnesitelný.
Dodnes jsem se z toho nevzpamatovala. A asi se mi to už nepodaří do konce života. Bez syna už pro mě život nemá cenu. Vždy byl mým sluncem života, kamarádem a velkou oporou. Vše bylo tak krásné a život krásně plynul. Až do té osudové chvíle.
Hodný, chytrý a poctivý
Můj Roman byl vždy ve všem dobrý. Ve škole, ve sportu, v rodině. Nejprve jsme ho vychovávali my s manželem. Pak jsme syna vypustili do světa. A když jsme trochu zestárli, začal se zase pečlivě starat on o nás.
Zejména můj manžel, který byl stále nemocnější, to moc potřeboval. Roman byl trpělivý a šikovný ošetřovatel a vydržel to se mnou až do poslední tátovy chvíle.
Měl prima rodinu
Když se oženil a měl dvě děti, nezbývalo mu tolik volného času. Přesto za mnou pravidelně chodil, nakoupil, pomohl. Jindy mě zase pozval k sobě domů a pak mi zase dal pohlídat vnučky. Byl to takový hezký, celkem bezstarostný život plný veselí a radosti.
Neuvěřitelný šok
Když mi zavolali, že syn je v nemocnici, ještě jsem nic nechápala. Krutá realita mě ale doslova srazila k zemi. Omdlela jsem přímo na chodbě nemocnice před operačním sálem. Když jsem se probudila, Romana ještě operovali.
Co se vlastně stalo? Můj syn jel ráno ve vlaku, který po srážce s jiným vlakem vykolejil. Bylo to velké vlakové neštěstí. Syn vypadl oknem z vagónu a vlak mu přejel obě nohy. Museli mu je amputovat.
Nechtěl se s tím nikdy smířit
Torzo Romana bez nohou na vozíku děsilo všechny lidi kolem. Bohužel se nezměnil jen tělesný vzhled syna, ale i on sám. Uzavřel se do sebe a nechtěl cokoli dělat pro zlepšení svého stavu. Když se mu dal do zbytku jedné nohy zánět, odmítl se léčit.
Doslova se nám rozkládal před očima, na léčení nepřistoupil a zemřel. Nikdo a nic na světě ho nedokázalo přesvědčit, aby se léčil. Prostě to vzdal.
Šárka M. (56), Hradec Králové
