Domů     Dlouho jsem čekala na lásku
Dlouho jsem čekala na lásku
5 minut čtení

Studium a kariéra pro mě byly vždy důležitější než manželství a rodina. Obávala jsem se ztráty svobody a nechtěla se nikomu podřizovat. Když jsem začala toužit po dětech a manželovi, bylo už téměř pozdě!

Už na střední škole básnily spolužačky o svatbě, rodině a dětech. Jako by neměly nic jiného v hlavě! Vůbec jsem nechápala, proč se chtějí vázat a někomu otročit. Ani na vysoké škole to nebylo o mnoho jiné.

Bylo nás jen pár děvčat, co plánovaly nějakou kariéru. Ale i tak jsem se cítila jako nějaká bílá vrána. Jako by všechny výhody spojené s vysokým postavením byly doménou mužů a ženské patřily jen k plotně.

Špatná pověst

Občas jsem si připadala jako ve středověku. I můj vyučující profesor, ověnčený mnoha tituly, bral jako samozřejmost, že mu budu nosit kafe a chodit pro svačinu. Nedalo mi mnoho práce i takovou kapacitu, jakou on bezesporu byl, odkázat do příslušných mezí. Časem jsem získala pověst bezohledné kariéristky, co jde přes mrtvoly.

Přitahoval mě

Nebylo tomu tak, jen pro mě prostě rodina nebyla tím nejdůležitějším v životě! Přesto mi cestu zcela nečekaně zkřížila láska. Byl mladší než já a nebyl to žádný vzdělanec. Takový naivní mladíček. Nemohla jsem si pomoct, hrozně mě přitahoval. Neuplynul ani měsíc a už u mě bydlel.

Užíval si luxusu, na který jsem si vydělala poctivou a tvrdou prací. „Kdy si pořídíme miminko?“ ptal se snad denně a já mu odpovídala vždycky stejně: „Teď rozhodně ne!“ Byl nespokojený a potom už i naštvaný. Chtěl zůstat na mateřské.

Musela jsem se s ním rozejít

Chtěl se starat o domácnost. Krvácelo mi srdce, když jsem se s ním rozešla. Stačila jedna velká hádka a šel. Vyměnila jsem zámky a zařekla se, že žádného mužského už nechci ani vidět! S vervou sobě vlastní jsem se znovu vrhla do budování kariéry.

Další stupínek

Vystudovala jsem druhou vysokou školu a absolvovala několik stáží v cizině. Plynně jsem se dohovořila třemi jazyky. Měla jsem všechno, ale spokojenost ne. Jako by mi stále něco chybělo a já nevěděla, co…

Váhala jsem

Pozvánku na třídní sraz jsem ani nedočetla. „Kdo by se s těmi vesnickými tupci bavil!“ pomyslela jsem si, ale večer, při studiu nějaké směrnice, se mi vrátily vzpomínky na školní roky. Jak jsme se honili po zahradě a jak jsme házeli z okna pytlíčky s mlékem. Jak jsme se pořád smáli a jak jsme natřeli třídnímu učiteli židli medem.

Tak půjdu

Ani jsem si nevšimla, že mi po tváři teče slza. Nakonec jsem pozvánku vyndala z koše na odpadky a rozhodla se, že půjdu. Vzala jsem si ty nejhezčí šaty a pečlivě se nalíčila. Na svých čtyřiačtyřicet jsem rozhodně nevypadala. Nepřibrala jsem ani deko a vrásky, díky drahé kosmetice, téměř neznala.

Nikoho jsem nepoznávala

Přivítala mě horda neznámých lidí. Nepoznávala jsem téměř nikoho. Většina holek ztloustla a klukům se už dělala pleš. Za pivní pupíky se nestyděli! Všichni se smáli a díky zkonzumovanému alkoholu už byli pořádně v náladě. „Jé, Kačko, jsi to ty?

Vůbec ses nezměnila!“ řekla mi jakási matróna, v níž jsem až asi na třetí pohled poznala svoji spolužačku Mílu.

Líbil se mi kdysi

Hned mi cpala před oči fotky svých tří ratolestí, a dokonce i vnoučete. Uvědomila jsem si, jak mě vidí. Jako opuštěnou a nespokojenou kariéristku, jakou jsem bezesporu byla! Než jsem se stihla začít litovat, poklepal mi na rameno nějaký muž.

Žádný krasavec, ale přitažlivý a charismatický. Pavel! Měl stále stejně vlídné hnědé oči s vějířky vrásek od smíchu. Krásně bílé zuby a moc hezkou košili. Rozhovor s ním plynul tak, jako bychom se viděli naposledy včera.

Změnil se

„Svého podnikání jsem zanechal. Myslím, že právě včas. Firmu jsem prodal a odstěhoval se nedaleko odtud. Koupil jsem statek. Konečně si žiju po svém a ne tak, jak se ode mě očekávalo!“ řekl jakoby nic a nabídl mi rámě. Šli jsme se projít na vzduch.

Pavel byl pro mě něco jako zjevení. Mluvil mi z duše a říkal to, na co já jsem si ani netroufla pomyslet. „Jen mě mrzí, že jsem nestihl založit rodinu. Tady už mají všichni děti, nebo dokonce vnoučata a já nemám nic. Jen majetek!“ povzdychl si.

Jsme šťastní

„Ani já nemám nic, jen kariéru…“ povzdychla jsem si také, jakoby na oplátku. Toho večera jsme se poprvé políbili. „Víš, že ses mi líbila už na základce?“ zeptal se mě jednou, když jsme společně seděli u krbu a mlčky pozorovali hořící polena.

Láskyplně mě pohladil po mém těhotenském bříšku. Čekali jsme holčičku, byli jsme spolu necelý rok. Já na jeho vyznání neodpověděla, jen pokrčila rameny. I on se mi odjakživa líbil, ale to nemusel vědět. Aby mi nezpychnul!

Kateřina B. (55), Hradec Králové

Předchozí článek
Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud