Domů     Vzájemně jsme si chyběli!
Vzájemně jsme si chyběli!
6 minut čtení

Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíte. Jenže kdybych se tohoto přísloví držela, tak dnes nejsem šťastná.

Vdávala jsem se ještě na střední škole. Bylo mi osmnáct let a s mým tehdy ještě chlapcem, Vaškem, jsme našim silně věřícím rodičům zatajili, že sňatek je nevyhnutelný, protože jsem již byla v očekávání.

Myslím, že tehdy nám všichni uvěřili, že se chceme brát kvůli velké lásce a že jsme chtěli založit rodinu co nejdříve. Urychlený sňatek ale neměl žádný vliv na náš vztah. Byl krásný a měli jsme spokojený život. Celých patnáct let.

Žili jsme si dobře

Tři měsíce po naší svatbě jsem udělala maturitu, Vašek už rok pracoval. Já jsem díky příchodu naší malé Verunky zůstala na mateřské. Byli jsme spokojená rodina, pak se nám narodili ještě dva kluci a mně se líbilo, že jsem byla ženou v domácnosti.

Vašek pracoval jako zedník a po revoluci si založil vlastní stavební firmu. Tehdy začal vydělávat skutečně velké peníze a všichni jsme se měli náramně dobře.

Samota mě ubíjela

Když bylo Verunce patnáct let, přehrála jsem si náš uplynulý společný život. Měli jsme skoro vše, na co jsme si vzpomněli. Jezdili jsme na dovolené k moři, chodili jsme do divadel nebo muzeí. Já sama jsem si mohla dovolit parádu a kosmetiku. Užívali jsme si život plnými doušky, jenže to mělo jeden háček.

To vše jsem měla jen já a děti. Tatínek s námi moc času netrávil, protože neustále pracoval. Ovšem samota, kdy děti odejdou do školy, manžel už je dávno v práci a já jsem zůstala sama v domě, byla čím dál více ubíjející.

Navzájem jsme se vzdalovali

Jednoho dne jsem manželovi opatrně naznačila, že by měl zvolnit, že vše máme a že by si měl více užít rodiny. To jsem si ale vyslechla! Přece nebude opouštět to, co celý život budoval, že nemůže přenechat svou práci někomu jinému.

Svým způsobem jsem ho chápala a věděla jsem, že všechen ten majetek a pohodlí jsme měli díky jeho usilovné práci. Jenže tím, jak jsme se nevídali, se mi najednou začal vzdalovat náš společný život.

Když Verunka odešla studovat do Prahy, uvědomila jsem si, že až vylétnou z hnízda i naši dva kluci, zůstanu v domě úplně sama.

Když odešel z domova i náš druhý syn, zůstala jsem doma jen s Honzíkem, který ale byl většinu času pryč a já si uvědomila, že takhle dál žít nechci. S manželem jsme se domluvili na rozchodu. Vše proběhlo bez větších emocí. Muž mi nechal dům, sám se odstěhoval do domu, který nám zůstal po rodičích.

Opět jsem se cítila milovaná

Na prahu čtyřicítky jsem začala nový život. Po půl roce jsem se seznámila s Mirkem. Pracoval jako vedoucí v jedné firmě. Byl to slušný muž, zabezpečený a díky podnikání neměl žádné starosti, takže se mohl věnovat i soukromému životu. Před tím byl už jednou ženatý, ale děti neměl.

Ty mé si ho oblíbily, protože byl hodný a laskavý. S Mirkem jsem znovu cítila, že jsem milovanou a opečovávanou ženou. Rozhodla jsem se znovu vdát. Na svatbě byly všechny mé děti, Vaška jsem sice pozvala, udržovali jsme korektní vztahy, ale nepřišel.

Vše se změnilo

S Mirkem jsem si užívala. Cestovali jsme, chodili do divadel, restaurací, dělali jsme si radosti. Když mi bylo padesát let, stala jsem se díky Verunce poprvé babičkou. Měla jsem pocit, že mě už nemůže štěstí více naplnit.

Jenže pak mi osud ukázal odvrácenou stranu života. Mirek jednoho dne přišel s tím, že je vážně nemocný.

Rakovina. Ta krutá diagnóza zničila mé konečně nalezené plnohodnotné štěstí. Z výletů za zážitky se staly cesty do nemocnic. Celá rodina stála při nás, dokonce i Vašek se zajímal o stav mého manžela. Nevídali jsme se často, ale občas přece. Čas rány zhojil.

Navždy mě opustil

Pak přišel den, na který nikdy nezapomenu. Byla půlka května. Zazvonil telefon. Byl to lékař mého muže a oznámil mi, že Mirka museli náhle převézt do nemocnice. Bylo to vážné. „Raději přijeďte,“ řekl polohlasem.

Nechtěla jsem si to připustit, ale někde vzadu v mé hlavě jsem si tu větu přeložila jasně: „Přijeďte dřív, než zemře.“ Dorazila jsem do nemocnice a hned jsem běžela na jednotku intenzivní péče. Mirek měl zavřené oči. Promluvila jsem na něj.

Otevřel je, ale díval se na mě tak nepřítomně, že jsem měla pocit, že mě snad ani nepoznal.

Když jsem ho tam viděla, nemohla jsem snad ani uvěřit větě, kterou jsem mu řekla: „Vyspi se, bude ti líp, uvidíš zítra.“ Manžel ale zavrtěl hlavou. Poznal, že se jeho konec blíží. Měla jsem co dělat, abych zadržela slzy. Seděla jsem u něj.

Po půl hodině byl konec. Pokusy o záchranu manželova života byly neúspěšné.

Společně do lázní

Mně se zhroutil svět. Děti mi často říkaly, že se můj první muž pořád ptá, jak mi je. Samozřejmě že po odchodu Mirka se mi občas ozval, ale já jsem na dlouhé mluvení neměla náladu.

Když Vašek od dětí zjistil, že jsem na tom trochu lépe, zavolal mi, jestli bych s ním neodjela do lázní. Souhlasila jsem.

Potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky. Přiznal se mi, že nemá žádnou ženu a že by vedle sebe chtěl někoho, aby nezestárl sám. Žádné obelhávání, že se do mě znovu zamiloval. Pořád mě měl rád, což já jeho také.

Nikdy jsme si neublížili a nebýt toho, že jsem se v našem vztahu cítila sama, zůstala bych s ním. Teď byla situace jiná.

Druhá šance

Z lázní jsme se vraceli v podstatě jako z druhých zásnub. Řekli jsme si, že se znovu vezmeme. Vašek slíbil, že v práci povolí. Znovu jsme pochopili, že si vzájemně vlastně chybíme.

A že si už v našem věku neumíme představit, že bychom spojili svůj život s někým jiným, novým.

Lenka R. (63), Trutnov

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do