Domů     Sestra mě zradila, ale pomůžu
Sestra mě zradila, ale pomůžu
5 minut čtení

Neviděly jsme se téměř třicet let, když mi zavolala s prosbou o pomoc. Nechtělo se mi, ale nejsem bezcitná. Svědomí mi nedovolilo jí neulevit v její těžké nemoci!

Je to naše sluníčko, říkala vždycky maminka, když pohlédla do kočárku. Krásná holčička se zlatavými vlásky a kudrnami se na všechny líbezně usmívala. Kdo by ji nemiloval? Mně už bylo skoro osm let, když se našim narodila.

Miláčkem všech v rodině

Okamžitě si získala srdce všech! Já byla vždycky až ta druhá, přestože prvorozená. Když byla moje roztomilá sestřička v pubertě, začalo mi opravdové peklo. Brala mi věci ze skříně, kradla našetřené peníze. Lhala a vymlouvala se. Nejhorší na tom bylo, že mi nikdo nevěřil.

„Naše Hanička a krást?“ divila se mamka a jen nedůvěřivě kroutila hlavou. S tátou se už vůbec nedalo bavit. Co udělala Hana, bylo pro něj svaté! Nebylo divu, že jsem se snažila co nejdřív dostat z domu. Vzala jsem si prvního kluka, na kterého jsem natrefila.

Ne že bych nebyla zamilovaná, ale se svatbou bych asi tolik nepospíchala, být v jiné situaci. Takhle jsem se po půl roce vdala a odstěhovala za ním do jiného města. Jenže, ani to nebylo správné řešení.

Obelhali mě oba

Měli jsme se tenkrát odstěhovat dál, nejlépe na druhý konec naší vlasti! Hanka nás totiž začala jezdit navštěvovat. Byla jako med, a dokonce mi zpočátku pomáhala se synkem, který se nám záhy po svatbě narodil.

Říkala jsem si naivně, že se moje sestra změnila, dospěla! Jenže opak byl pravdou. Hanka dostala zálusk na mého manžela. Byl hezký a chytrý. Kdo by o něho nestál? Nic špatného mě nenapadlo, když začali s mojí sestrou jezdit s kočárkem ve dvou. „Vyspi se trošku, Klárko, vždyť k němu každou noc několikrát vstáváš.

Zasloužíš si chvilku klidu,“ říkával mi starostlivě. Jednou, při úklidu ve spíži, jsem zaslechla rozhovor manžela s mojí sestrou. Nevěděli o mně, dveře od komory byly jen pootevřené. Ani se nesnažili něco tajit.

„Ano, máš pravdu, milujeme se!“ přiznal manžel a Hanka se na mě jen tak vítězoslavně pousmála.

Odvedla mi manžela

Ještě týž den odešli. Spolu a navždy. Už jsem o nich neslyšela! Rodiče se mě nezastali. O sestře mluvili jako o oběti. Prý ji můj muž svedl! Pohádala jsem se s nimi a zůstala úplně sama. Se synem a malými alimenty. Jeho otec ho ani jednou nenavštívil! Uplynulo dlouhých třicet let, než mi sestra zavolala.

Byla těžce nemocná, měla roztroušenou sklerózu. Chtěla po mně peníze, aby získala nějaké lepší bydlení. Bydlela totiž na ubytovně pro ženy. Říká se, že čas zhojí všechny rány, ale u mě tomu tak nebylo. Okamžitě se mi ve vzpomínkách vrátily všechny křivdy.

Okradla moje dítě o otce a mě o manžela. Nikoho jsem si už nikdy nenašla.

Jela jsem za ní nerada

Kvůli synovi, aby nemusel zažívat další trauma. Celou noc jsem se převracela z boku na bok a ujišťovala sama sebe, že na sestřinu prosbu nebudu reagovat. Vždyť to byl pro mě cizí člověk! Vlastně ještě méně, nikdo cizí mi tolik neublížil. Jenže ráno přineslo nové rozhodnutí.

Byla to přece jen moje mladší sestra! A naši, kteří před časem krátce po sobě zemřeli, by si také přáli, abych se o ni postarala. S těžkým srdcem, a vlastně i s trochou nechuti, jsem se vydala sestru navštívit. Už jen cesta za ní byla hrozná. Bydlela daleko od mého bydliště a ten den panovalo studené povětří.

Jako kdyby se proti mně všechno spiklo! Promrzlá a hladová jsem dorazila do cíle. Přivítala mě oprýskaná budova s mřížemi na oknech v přízemí. Nevábná vůně mě hned u dveří vybízela k útěku. Musela jsem sebrat veškerou odvahu, abych vstoupila k sestře do pokoje.

Byla na tom špatně

Ležela nepřikrytá na posteli. Oblečená do tepláků a jakési staré mikiny. Nebýt jejích světlých vlasů a modrých očí, nepoznala bych ji. Stala se z ní úplná troska. Ona mě poznala hned. „Klárko, jsi to ty,“ vydechla a usmála se na mě. Natáhla ruku, aby se mě mohla dotknout.

Vyhrkly mi slzy. Po třiceti letech jsem takové setkání nečekala. Navzdory všemu mi jí bylo tak líto! Vedle postele měla položené dvě francouzské hole. A na nočním stolku několik krabiček léků. Nebylo pochyb, že tentokrát mi nelhala.

Starám se o ni

Byla opravdu nemocná. Aniž bych o tom nějak dlouho přemýšlela, vyhrkla jsem: „Vezmu tě k sobě domů. Tady už tě nenechám!“ A tak se taky stalo. Byla naprosto překvapená, takovou moji reakci ani nečekala. Starám se o sestru, která mi nikdy nic dobrého neudělala.

Měla bych ji mít ráda, ale přiznávám, že to nedokážu. Vše činím jen kvůli ní a také svému svědomí. Přece jen nemůžu být jako kus ledu, když ona je v úzkých. Snad někdy v budoucnu k sobě najdeme cestu!

Klára H. (56), České Budějovice

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika