Domů     Mohli jsme uhořet, přežili jsme
Mohli jsme uhořet, přežili jsme
5 minut čtení

Když se v našem paneláku začaly střídat čím dál podivnější partaje, byli jsme nesví. Ovšem věčně opilý soused tomu všemu nasadil korunu. Málem nás všechny upálil!

Do našeho paneláku jsem se nastěhovala po rozvodu. Byl to můj první vlastní byt, nově postavený, na okraji města, kousek od vodní nádrže.

Poslední šance

Když jsme s exmanželem řešili rozstěhování, pomohl mi soused, který byl shodou okolností předsedou družstva, které tyto byty prodávalo. A tak mi nabídl poslední, který byl na prodej, a aby se jej rychle zbavili, šli dokonce s cenou dolů.

Prostě – štěstí v neštěstí! Během týdne jsem se stěhovala. Byt jsem sice koupila jako poslední, ale stěhovala jsem se mezi prvními.

Parta mladých nadšenců

Prvních pár let jsme tu bydleli vlastně samí mladí lidé. V domě převažovaly menší byty nad těmi 3+1, takže je obývaly především zamilované dvojice. Z těch se ale časem stali rodiče, a tak nás po čase začali mnozí opouštět.

Museli se s dětmi přestěhovat do většího. A v tu chvíli byt buď prodali, nebo – a to mnohem častěji, pronajali.

Tak se nám usedlíkům začali obyvatelé domu čím dál častěji měnit. Dříve soudržné společenství lidí, kteří společně zvelebovali o víkendech okolí domu a přitom si připravili i něco dobrého k snědku a k pití, aby si společně strávené chvíle užili, se rozpadlo! A z našeho udržovaného domu se najednou stala ubytovna.

Nepříjemný soused

Samozřejmě, když člověk pronajímá byt, nemůže mít jistotu, že trefí na slušné lidi. Ovšem kvalita podnájemníků šla stále níž a níž.

Vrcholem bylo, když si jeden byt v pátém patře pronajal podivný vykuk, který v bytě dál točil každou chvíli jiné podivné existence.

Najednou se v domě začal objevovat vozíčkář. Náš počáteční soucit brzy vystřídaly pochybnosti. Byl značně zanedbaný, smradlavý a věčně opily. Jezdil maximálně po baráku, protože náš panelák nebyl tehdy bezbariérově vybaven.

K mé smůle bydlel kousek ode mne o patro níž. Bohužel měl stále otevřená okna, ze kterých vlála zažloutlá záclona nasáklá dehtem z vykouřených cigaret, z bytu vycházel prohulený, odporný smrad, který mi šel do mé voňavé domácnosti.

Nemohla jsem dělat nic. Na souseda nebylo možné se dozvonit, tak jsem větrala jen velmi obezřetně, když konečně jeho okno bylo náhodou zavřené. Lodžii jsem kvůli němu přestala prakticky používat.

Začali jsme se ho bát

Jednoho dne mě zastavila sousedka: „Prosím tě, Pavlo, víš, co se mi stalo? Když jsem se včera večer vracela z práce, narazila jsem dole na toho invalidu, který byl úplně opilý, nevěděl, kde bydlí, a ještě mi začal sprostě nadávat!

S tím musíme něco udělat!“ líčila mi vystrašeně. Domluvily jsme se, že na další schůzi se dohodneme, jak se ho podnájemníka zbavit.

Cítila jsem kouř

Osud byl však rychlejší. Protože mám velmi slabé spaní, vzbudil mě následující noc smrad, jako když někde něco hoří. Vyběhla jsem na lodžii a zjišťovala, jestli se někde nevalí dým. Vidět sice nebylo nic, ale smrad byl neomylný.

Zavolala jsem tedy hasiče. Dál to bylo jako z filmu. Přijelo šest hasičských aut, dvě záchranky a tři policejní auta. Trochu jsem se vyděsila, jestli jsem se neukvapila, abych celou tu kavalérii nemusela nakonec platit.

Jak se později ukázalo, naštěstí jsem dobře udělala! Soused pode mnou totiž skutečně způsobil požár a málem upálil i sám sebe!

Když se hasiči dostali do domu a dorazili k jeho dveřím, ležel napůl na chodbě, převržený vozík na něm. Jako vždy zpitý pod obraz usnul s cigaretou v puse a ta mu odpadla a podpálila polštář. Od toho potom chytla záclona.

Co v tu chvíli vyváděl, se ke mně už nedoneslo, a ani jsem si to nechtěla domýšlet.

Hlídám všechny

V každém případě popáleného opilce odvezla sanitka a od té doby jsme o něm už neslyšeli. Zasahující policisté si sepsali naše výpovědi, a museli jsme dokonce na oddělení své výpovědi dojít sepsat, ale tím to pro nás skončilo.

K výslechu si policisté předvolali i vykuka, který nám do domu nebezpečného nájemníka nasadil.

Majitel mu okamžitě ukončil smlouvu a byt pak prodal moc milé dvojici, která mezi nás, starousedlíky, bez problémů zapadla. Já pak v domě mezi kamarády dostala přezdívku Strážce ohně.

Je fakt, že na rozdíl od druhých, co v noci spí, já jsem čilejší než ve dne a zřejmě hlídám klidný spánek všech v mém okolí.

Pavla O. (57), Tábor

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud