Domů     Křišťálová lebka děsila v našem muzeu
Křišťálová lebka děsila v našem muzeu
3 minuty čtení

Ten úžasný nález doputoval až do našeho muzea. Přinesl s sebou ale hrůzu a nemoci. Nikdo se v blízkosti té lebky smrti necítil dobře.

Jedna z uklízeček vykřikla: „Dívá se na mě!“ Křišťálová lebka z Britského Hondurasu. Byla zapůjčena mnoha zemím, aby ji mohli návštěvníci obdivovat. „Skutečně se dívá!“ vzdychla další z uklízeček. Z prázdných očních důlků vycházela podivná záře.

Není divu, že se uklízečky bály. Na lebce bylo totiž cosi zlověstného. Zřejmě sloužila aztéckým božstvům jako symbol smrti. Ačkoliv nikdo, kdo lebku prozkoumal, si tím nebyl jistý. Byla vyrobena z křišťálu, nám zatím neznámou technologií.

Nebyly na ní žádné stopy po opracování. Ode dne, kdy byla v našem muzeu, se ale začaly dít podivné věci. Několik pracovníků muzea náhle onemocnělo. Došlo ke dvěma vážným zraněním a já sama se necítila dobře.

Nebyla jsem sama

Ten den jsem se v pracovně zdržela o něco déle. Záhadnou lebku jsem si, proti všem bezpečnostním pravidlům, vyfotila. Vložila jsem paměťovou kartu do počítače a začala si ji detailně prohlížet. Povedl se jen jeden snímek, ostatní byly podivně znehodnoceny.

Byly na nich černé skvrny. Náhle mně přepadl podivný pocit. Ohlížela jsem se za sebe. Měla jsem neodbytný dojem, že za mnou někdo stojí. Vyšla jsem i na chodbu a rozhlížela se. Nikde nikdo. Vrátila jsem se do své pracovny se zvláštní úzkostí.

Srdce se mi rozbušilo a já pohlédla znovu na jedinou zdařilou fotografii. Skelet lebky najednou obrostl masem a kůží. Z obrazovky na mě hleděl obličej pradávného indiána.

Protáhlý nos a velmi vysoké klenuté čelo, které se podobalo dnešním potomkům kdysi vyspělého národa Aztéků.

Měl na sobě pestrobarevnou čelenku z peří. Muž stoupal po schodišti velké pyramidy. Slyšela jsem tlukot bubnů. Zastavil se před oltářem, na kterém byla vystavena křišťálová lebka smrti. Před ní klečel indián, který měl být obětován božstvům. Muž pozdvihl obsidiánový nůž, ten se zakmitl a…

Mikrospánek?

Vykřikla jsem a procitla z jakéhosi mikrospánku. Seděla jsem před běžícím počítačem. Hleděla na lebku a uvědomila si, že to, co se zdálo okamžik, trvalo několik hodin. Bylo ráno. Lebka byla vystavena celý měsíc. Pak putovala do jiného muzea. Oddychla jsem si. Byl klid.

Marie (57), Praha

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.