Toho člověka jsem se bála. Stačilo, aby se ke mně přiblížil, a udělalo se mi špatně. Myslela jsem, že to je energetický upír.

Věřím tomu, že někteří lidé dokážou vysávat energii jako upír. Já jsem na jednoho takového člověka narazila. Kvůli své práci jsem jezdila ranním vlakovým spojem do sousedního města.

Jednoho dne jsem spatřila neznámého muže. Když se naše oči střetly, pocítila jsem strach. Z toho člověka vycházelo cosi moc negativního. Cítila jsem, jak se celé moje tělo zachvělo a žaludek se sevřel hrůzou.

Nečekaná nevolnost

Další den jel ten muž ráno znovu. Naše oči se střetly jen na chvíli, ale to stačilo k tomu, abych dostala zimnici. Toho dne mi pak nebylo dobře, musela jsem odejít dříve z práce. Zůstala jsem doma i další den. Pak nastal víkend. Jenže v pondělí jsem musela do práce.

Na nádraží jsem se nervozně rozhlížela kolem sebe. Pak jsem nastoupila do vlaku a byla šťastná, že nejede. Jenže najednou jsem pocítila strach, sevřený žaludek a srdce, co se mi rozbušilo. Překvapeně jsem zvedla hlavu od knihy a koukám, že ten muž sedí proti mně.

Kdo to je?

Ten den se mi zase udělalo v práci špatně a já řekla kolegyním o svém problému. Hned přišly s tím, že to bude energetický upír, který vysává sílu z jiných lidí. Dávaly mi různé rady a nakonec se jedna nabídla, že u mě přespí a pojede ráno se mnou.

„To je on,“ vydechla jsem na nádraží, když se upír objevil. „Ten?“ řekla Soňa překvapeně. „To je léčitel, ke kterému chodí moje matka!“ V naší práci se pak rozpoutala bouřlivá diskuse.

Všechny se shodly na tom, že léčitel, který svou energii vydává, ji musí také někde brát, a že ji možná bere podvědomě od lidí, které potkává na ulici. Jak mu to ale říct? Osud to nakonec vyřešil. Změnila jsem práci a přestala jezdit vlakem.

Radka (59), Jičín