Domů     Péči o něj už nezvládám
Péči o něj už nezvládám
3 minuty čtení

Už teď tuším, jak moc mě známí i sousedé pomluví. Ale já už prostě nemůžu, tak co mám jiného dělat… Mám trápit sebe a především manžela?

Čekání na sanitku je vážně nekonečné. Můj manžel sedí na invalidním vozíku naprosto odevzdaně, bez jediného projevu nějaké emoce. Vím, že za to nemůže. Jeho nemoc ho do tohoto stavu dostala. Změnil se, je to docela jiný člověk, než jakým býval.

Vtipný a veselý

Když jsem Rudolfa před mnoha lety potkala, okouzlil mě na první pohled. Stále usměvavý vtipálek, vyčníval všude ve společnosti nad ostatními, celkem nudnými patrony. Okamžitě jsem si ho vyhlédla. Naštěstí i on projevil zájem. A od té doby byl takové moje celoživotní sluníčko.

Krásný život

Smysl pro humor Rudolf neztratil ani po svatbě. Naopak. A když se nám pak narodily děti, bylo u nás doma pořád veselo. Měli jsme se všichni moc rádi. Naše manželství bylo opravdu vydařené a já věřila, že vydrží až do chvíle: dokud nás smrt nerozdělí.

Dlouho vše maskoval

Děti odrostly a my s manželem měli konečně čas sami pro sebe. Využívali jsme toho plnými doušky – kultura, výlety, poznávací zájezdy do ciziny. Občas jsem si všimla, že není manžel úplně v pohodě. Jako by ho něco bolelo či trápilo.

Když jsem se ho ale zeptala, ujišťoval mě, že je vše v pořádku. Ale nebylo.

To spolu zvládneme!

Manžel se s prvními známkami ztráty soběstačnosti jen těžko smiřoval. Už to nebyl ten věčně usměvavý chlapík. Stal se z něj nerudný, věčně nazlobený chlap.

A i když jsem se ho snažila podporovat a říkala mu, že to společně zvládneme, zdravotní stav manžela se stále pomalu, ale jistě zhoršoval.

Ztráta osobnosti

Šla jsem proto do předčasného důchodu, abych se o svého partnera dobře postarala. V té době už skončil na vozíku a vyžadoval stále větší péči a pomoc. Jeho nálady mě sice deptaly, ale muže jsem stále milovala a chtěla jsem se o něj starat.

Už tehdy mi kamarádka říkala, že se takto úplně zničím a že bych péči o muže měla nechat odborníkům. A měla jistě pravdu.

Už mě ani nevnímá

Poslední týdny byly zvlášť náročné. Manželova demence dospěla do nejvyššího stadia. A nepohyblivý, nekomunikativní a nevnímající člověk je jen těžko zvládnutelný. Ocitla jsem se na konci svých fyzických i psychických sil.

Je to strašné vidět svého milovaného muže v takovém stavu, jako naprostou trosku, která si už žije ve svém vlastním světě. Deptalo mě to a já byla před zhroucením. Manželovi bude v nemocnici v odborné péči lépe. Jen nesmím podlehnout panice, že něco dělám špatně.

Eva L. (68), Prostějov

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud